pondělí 27. července 2009

3 sýry


Každý rozumný člověk ví, že jít nakupovat do potravin hladový je hloupost. Vím to i já a to se nepovažuju za rozumnou. Normálně jsem plánující systematický člověk a když jdu nakupovat, zajdu si předem na kávu a něco dobrého nebo jdu na nákup po obědě. S sebou si nikdy nezapomenu nákupní seznam, do kterého píšu docházející věci průběžně a před nákupem jen dopíšu chleba, maso, zeleninu a tak. Mám na to bloček s magnetem na lednici. Je na něm krteček, což je trošku trapné, ale jiný neměli - vážně!

Některé dny se ale moje osobnost někam vytratí a já se vrhnu do obchodu cestou z práce a to naprosto bez přípravy. Vím, že je to velká chyba. Jsem ve stresu už od začátku, protože mám hlad, nevím, co koupím, nevím, co doma mám a co ne. Prostě Grrrrr!!! Je tam moc lidí - chudinky utahané ženské s rukama vytahanýma od tašek, chudáci utahaní chlapi s rukama vytahanýma od tašek (těch je ale málo), matky s kočáry, babky s taškami RVHP (u nás doma se tomu odjakživa říkalo taška "ráno přijedu h**** přivezu", ale je to taková ta taška na kolečkách, která vždycky vržou a kterou babky používají jako zbraň), ukrajinští dělníci, týpci v obleku a s notebookem, kteří zřejmě večeří každý den rohlíky a 15dkg něčeho a občas se tam objeví i nějaká vytřeštěná zmatená osoba jako jsem já.

Běhám vztekle po obchodě, v duchu se rozčiluju na ty báby a matky - nemůžou jít sakra nakupovat jindy než v dobu, kdy většina lidí jde z práce pro nákup?! V tomhle prostředí a stavu prostě nejsem schopná si vybavit, co mi doma chybí, mám hlad a nakupuju nekompatibilní jednotlivosti. Něco jako sádlo a bonbóny, několik špekových kůží, hlavu z husy a tak (pejsek a kočička, jak vařili dort).

Můj poslední nákup v tomto duchu proto dopadl následovně: balíček dětských piškotů, francouzské bagetky, lak na vlasy, jogurty, arašídové křupky, brambůrky, okurka a nějaké sýry. Cestou z obchodu jsem do sebe nacpala jednu z bagetek a hltala jsem tak, že jsem dostala škytavku. Po tom, co jsem se jí zbavila, jsem se doma dívala na nakoupenou hrůzu a obsah lednice a bylo jasné, že z toho nic světoborného nebude. A taky že ne - sýrový talíř s olivami je sice dobrý k vínu, ale k večeři to nebylo úplně ono. Možná jsem to mohla postříkat lakem na vlasy.

Myslím, že dneska doma taky nic jedlého nemám, ale do obchodu nejdu - slibuju...

pátek 24. července 2009

Meruňková marmeláda



Strom plný meruněk před barákem+den dovolené+nějaká podivná hyperaktivita, která mě v poslední době ovládla=půldenní marmeládový maraton.
Odjakživa mám odpor k domácím třešňovým kompotům, jablečným moštům, dýňovým kompotům a la ananas, černo-červeno-rybízovo-jostovo-třešňové zavařenině a podobným příšernostem, které vyráběl můj děda, a v poslední době vyrábí i můj táta, z výpěstků zahrádky kolem naší chaty. Pravděpodobně to je proto, že třešňové kompoty vypadaly jako kdyby někdo naložil oči do lihu (nebo v čem jsou naložené ty orgány a embrya), jablečné mošty vždycky začaly kvasit, dýňový kompot a la ananas je lahůdka, které by odolal i Jirka Babica a ten "džem" je plný zrníček, protože "přeci se s tim nebudeme to...".

Můj marmeládový pokus začal asi před třemi týdny s rybízem. Rozhodla jsem se, že já se "se s tim teda rozhodně budu to... pasírovat" a že si prostě vyrobím marmeládu dobrou (rybíz nakonec pasíroval můj spolubydlící, protože mi došly síly). Předsevzetí znělo - bez gelfixu, ale pro jistotu jsem si jeden sáček koupila. Samozřejmě jsem vyměkla a necelou polovinu jsem tam nasypala. Na chuť je to docela dobrý, ale ta konzistence - vypadá to jako marmeláda z obchodu a to jsem teda fakt nechtěla.

Ve středu jsem měla dovolenou a tak nastal čas pro pokus druhý - meruňkový. Otrhala jsem meruňky ze stromu naší slečny domácí (s jejím dovolením, nejsem žádnej pytlák) a začalo peklo! Po celé kuchyni byly meruňky v různém stadiu (celé, půlené bez pecek, nakrájené, rozvařené, připálené, ...), některé byly i u mě ve vlasech a vůbec všude.

Po několika hodinách se mi je podařilo přeprat a nacpat do sklenic. Tentokrát jsem vytrvala a gelfix nepoužila. Marmelády jsou luxusní - některé s muškátovým oříškem a některé se zázvorem. Jen doufám, že jsem dodržela všechny postupy a nezačnou za měsíc plesnivět a nezařadím se tím do firmy Dvořák otec & syn - příšerné marmelády s.r.o.

čtvrtek 23. července 2009

Topinky s roastbeefem


Nedoporučuju! Je z toho šíleně moc nádobí, nedá se to nazvat "teplá večeře", ale jinak je to mňamka... Opečené krajíčky chleba, hořčice, roastbeef, čedar, osmažená cibulka, zapečeno pod grilem, kdyby to přeci jen chtěl někdo zkoušet.

pondělí 20. července 2009

Švestkový koláč s rumem


Ingredience (na velkou formu - asi 30cm):
Těsto:
  • 500g hrubé mouky
  • 200g másla
  • 200g cukru krupice
  • lžička prášku do pečiva
  • vanilka - podvodnice používají vanilkovou esenci od Marks & Spencer
  • nastrouhaná citrónová kůra
  • 2 vajíčka

Náplň:
  • 17 vypeckovaných rozpůlených švestek (vlastně stačí 15 - 2 zbyly, tak jsem je snědla)
  • třtinový cukr
  • Tuzemský rum s plachetnicí
  • lžička mleté skořice
  • 50g rozpuštěného másla

Nepovinné ingredience a rady:
  • málo času
  • málo spánku
  • švestky je dobré nosit celou noc v kabelce, aby se taky dostaly do světa

Postup:
Ze všech ingrediencí na těsto - vyjma vajíček - jsem užmoulala něco jako drobenku - vlastníma rukama(!), přidala vajíčka, zamíchala a znova rozdrolila. Do vymazané a vysypané dortové formy jsem nasypala větší půlku těsta (poznámka pro rýpaly - umím zlomky, vím, že poloviny jsou stejné, ale tímto jsem chtěla vyjádřit, že se tam nasype zhruba půlka a ještě kousek navíc). Na těsto jsem úhledně (nemá to vliv na chuť, ale mě to baví) naskládala švestky. V asi 1,5 dcl rumu jsem rozmíchala asi 3 lžíce třtinového cukru a lžičku skořice a pokapala jsem tímhle blemcem pěkně všechny švestky, trošku jsem si nechala navrch. Nasypala jsem na ně zbylou (menší) polovinu těsta - jako drobenku. Vršek koláče jsem pokapala rozpuštěným máslem a zbytkem rumu s cukrem. V téhle chvíli mi, jako obvykle, došlo, že jsem si zapomněla zapnout troubu, takže jsem si vynadala, zapnula ji na 200°C a hypnotizovala oranžovou kontrolku - nuda! Pekla jsem to asi 35 minut (vysprchovat se, zkontrolovat koláč - hmm, ještě ne, namalovat si řasy, trošku poklidit, konstatovat, že nemám co na sebe, zkontrolovat koláč - hotovo). S ještě teplým koláčem jsem pak dorazila do práce a vyměnila několik porcí za luxusní guláš s chlebem, několik porcí jsem rozdala jen tak a bohužel několik jsem jich taky sama snědla...
"Luci, ten koláč je mmmm." "Díky, to bude tím rumem."


úterý 14. července 2009

Tortilla s kuřecím masem


Minulý pátek opět ve stylu "běžím z jedné práce domů, prolítnu kuchyní, něco vdechnu a běžím do práce druhé".
Po těch letech, co pracuju v Barettě, mě představa, že zase budu večeřet pizzu, lehce děsí. Ještě míň se mi ale zamlouvá to, že když si před směnou za barem nedám nic, tak potom ve tři ráno sežeru cokoliv... Teda, ne cokoliv, ale utopence nebo nakladaný hermelín, protože v baru nic jiného k jídlu nemáme.
To znamená, že uprostřed běhu na trase kancelář - dům - bar, musím něco sníst. Tentokrát to byla tortilla s kuřecím masem, cherry rajčátky, zakysanou smetanou s česnekem a ledovým salátem. Mňam... Problém bohužel nastal už v začátku, když jsem do kysané smetany prolisovala 3 obrovitánské stroužky česneku. Zapomněla jsem, že není umělohmotný - čti čínský - takže to byla vážně síla. Sníst tuhle bombu za syrova a jít se o vůni česneku podělit s hosty v baru jsem zavrhla rovnou a obalila v tom kousky kuřete a orestovala je na pánvi.
Nakonec to bylo dobré, bylo to i pěkné, ale kolik orbitek jsem do sebe nacpala v pátek v noci...

pátek 10. července 2009

Zapečený kozí sýr s bazalkovým olivovým olejem


Jdeme se sousedkou na víno... Jen tak na chvilku, naproti, do divadelní restaurace, takže skoro v pantoflích, peníze do kapsy a jde se... Dáme si Tramín červený (jako vždycky) a já mám (jako vždycky) chuť na nakládaný hermelín... Ale nějak ho nemají, takže si dávám zapečený kozí sýr (a bojím se, protože mi každý vždycky říká, že mi to nebude chutnat). Víno je mňam (jako vždycky) a kozí sýr mi chutná víc, než hermelín...

Včera večer jsem bloumala obchodem a měla hlad a chuť na všechno a na nic... Nakonec jsem koupila jen salát a pečivo, protože kozí sýr jsem měla v lednici... Byl výbornej a to i bez Tramínu :-)

středa 8. července 2009

Salát pro letní den


V pátek ráno (ano, překonala jsem se a vstala dřiv) jsem nakoupila v Holešovické tržnici rajčata z Moravy a doufala, že budou chutnat líp než rajčata ze supermarketu... (no, popravdě, doufala jsem, že budou mít alespoň nejakou chuť...). Večer se mi nechtělo nic moc vařit, takže jsem vyšťourala z lednice vaničku s mozzarelou, trochu rukoly, pár kapek olivového oleje, z mrazáku bazalku (jo, přiznávám, nejsem schopna jí v květináči udržet při životě) a bylo to... V sobotu ráno mi pak bylo zle, protože jít pít a mít v břiše jen salátek není úplně dobrá volba...