úterý 22. září 2009

Hruškový cheesecake



V neděli jsem od sousedky dostala další várku úrody ze zahrady - hrušky. Chtěla jsem z nich udělat čokoládový dort plněný hruškami pro tátu k narozeninám, ale předběhla mě sestra a objednala dort v cukrárně. Ze zoufalství jsem vyrobila cheesecake a odnesla ho do práce.

Recept se tváří složitě, ale je velmi jednoduchý.
Ingredience:
Na korpus:
  • 180g rozdrcených sušenek (použila jsem 2/3 kakaových a 1/3 světlých máslových)
  • 70g rozpuštěného másla
Na krém:
  • 600g smetanového sýra (používám Buko)
  • 2 lžíce hladké mouky
  • 150g cukru krupice
  • 1 lžička vanilkové esence
  • 2 celá vejce + 1 žloutek
  • 150 ml zakysané smetany
  • 50g mandlových lupínků
  • 200g zralých oloupaných hrušek nakrájených na malé kostičky (váha je po oloupání a vyházení jádřinců, na začátku jich bylo asi 300g)
Na ozdobu:
  • 80g rozpuštěné hořké čokolády
  • 30g mandlových lupínků


Postup:
Je několik možností, jak udělat sušenkovou drť:
  1. letět do USA a koupit ji - hahaha
  2. nasypat sušenky do sáčku, ten zabalit do utěrky a použít váleček v kombinaci s paličkou na maso, tunou trpělivosti a spoustou síly - nedoporučuju
  3. použít kuchyňského robota s patřičným nástavcem - bezva nápad, ale něco mi k tomu chybí... Že by robot?
  4. rozmixovat sušenky tyčovým mixérem a ty, které se rozmixovnání sveřepě brání, udolat vidličkou - bingo! 
Rozmixované sušenky jsem smíchala s rozpuštěným vychladlým máslem a namačkala je pomocí lžíce do formy (průměr 25cm). Formu jsem strčila do lednice.

Tady se musím pochlubit, jak se zlepšuju - zapnula jsem troubu už teď! Na 160°C. Zatímco se sušenkový základ schovával v lednici, umíchala jsem krém. Není na tom co dlouze popisovat, prostě jsem smíchala všechny ingredience mimo mandlí a hrušek a míchala je vařečkou a metličkou, až vznikla hladká hmota. Do té jsem přidala hrušky a mandle a ještě trochu míchala.

Vzniklou hmotu jsem vykydla na vychlazený sušenkový podklad a trošku uplácala špachtlí. Navrch jsem "ozdobně" nalila rozpuštěnou čokoládu a nasypala mandlové lupínky. Dort jsem pekla 45 minut.

Podzim není tak špatný - užijte si ho...

pátek 18. září 2009

Makrela a treska



Asi bych měla být vděčná za svoje spolubydlící. Ještě nikdy se totiž nestalo, aby se mě pokoušeli vystrnadit z bytu s tím, že budou mít dámskou návštěvu. Moje kamarádka takové štěstí nemá, takže se ve čtvrtek chudinka stala na pár hodin bezdomovkyní. Tak jsem jí aspon pozvala na večeři, aby nebyla moc smutná a nemusela se usadit na Hlaváku.
Jeden z mých šéfů byl na dovolené-rybolovu v Norsku a rozdával ryby. Vyfasovala jsem tašku makrel a tresek. Cestou z práce jsem v obchodě zakoupila tajemný balíček s nápisem "Bylinky na ryby", máslo a brambory. U metra jsme se srazily s kamarádkou, která má konexe mezi moravskými vinaři a donesla láhev Rýnského ryzlinku, pozdní sběr, ročník 2008 z Vinařství Cícha Blatnice. Ne, že bych rozuměla tomu, k čemu se jaké víno hodí, ale tohle víno bylo luxusní a usoudily jsme, že k makrele i tresce pasuje náramně.
Ryby jsem dostala očištěné a vykuchané, zbývalo je tedy jen upéct. Každou rybku jsem zabalila spolu s nasekanými bylinkami, kouskem másla a solí do alobalu.
Jako přílohu jsme měly brambory nakrájené na čtvrtky, ke kterým jsem do pekáčku přihodila i cibuli nakrájenou na klínky, několik stroužků česneku, 2 větvičky rozmarýnu a olivový olej. Teď, jak ten recept píšu, tak mě napadá, že jsem ty brambory vůbec neosolila. Ale co, já to nepoznala a každý si může dosolit.
Brambory jsem pekla v troubě spolu s rybami a přesný čas pečení nevím, prostě jsme popíjely, drbaly a občas jsem se mrkla do trouby a píchla do brambor. Celkem naše večeře strávila v troubě zhruba půl hodiny na 160°C.
Před večeří jsem ještě vyráběla rychlodezert - vanilkový pudink s piškotama a malinami - který se během večeře vychladil a byl prostě k sežrání (fotka se ale moc nepovedla, protože fotit jídlo, na které někdo čeká je pro mě stresující, takže jsem ho vyblejskla tak nějak narychlo).



A spolubydlící? Ten může jen závidět, protože dámská návštěva mu nakonec nedorazila...

pátek 11. září 2009

Těstovinový salát


Dneska mám homeoffice, to znamená že nemusím k obědu jíst ani fast food ani nějakou Zdeňkovu noční můru. Můžu si uvařit, na co mám chuť.
Na těstoviny mívám chuť pořád, v lednici už pár dní čekají bazalka, piniové oříšky a parmezán. Rajčata jsou pořád ještě voňavá a šťavnatá a ze skříňky se vykutálela konzerva tuňáka. Zdá se mi, že je to tak zdravé, až mi to není podobné.
Recept je jednoduchý jak facka:
Vyrobila jsem pesto (velkou hrst bazalky jsem rozmixovala s malou hrstkou piniových oříšků, troškou parmezánu a olivovým olejem), dala jsem vařit celozrnné těstoviny. Čtyři cherry rajčata jsem nařízla, na pár vteřin hodila do horké vody, pak oloupala a nakrájela na čtvrtky. Promíchala jsem těstoviny, pesto, rajčata a tuňáka.
Není to bezva, pracovat z domu?

pondělí 7. září 2009

Malinové muffiny


Muffiny mám moc ráda. Ráda je jím a ráda je i peču. Jsou jednoduché a dají se udělat ze surovin, které mám téměř vždy doma.
Ve středu jsem z práce odešla dřív a jela vyzvednout nějakou dokumentaci na ČSSZ a pak do advokátní kanceláře na Karlák. Měla jsem už plné ruce 4(!) zadávacích dokumentací a kabelky, ale  vedle vchodu do AK byl malý stánek s ovocem, resp. měli jen maliny, borůvky a jahody. Nejsem schopná odolat čerstvým malinám a tak jsem si koupila 2 košíčky a taky košíček jahod s tím, že to ještě nějak unesu. Pak jsem se stavila v pekárně pro velkou solenou housku - je to malíčká pekárna ve Václavské pasáži, všude okolo to krásně voní a nelze nepodlehnout. Pak jsem si dala kafe v docela divné kavárně a cestou domů ještě nakoupila piniové oříšky na pesto. Zkrátka, nesla jsem toho více, než bylo vhodné k tomu, abych vypadala jako dáma. Vypadala jsem spíš jako blázen, co vyrazil na nákupy bez tašky a nedokáže se nějak normálně zorganizovat. Z nacpané tramvaje jsem vystoupila rozcuchaná a celá taková jako ulepená a pro jistotu, abych toho nenesla málo, jsem se ještě stavila ve večerce pro nějaké drobnosti. V obchodě plném lidí mi velmi nahlas začal zvonit mobil (Born Slippy od Underwolrd). Neměla jsem volnou ruku, abych ho zvedla, takže vyzváněl déle, než bylo slušné. Zdrhla jsem před obchod a vyřídila hovor s kolegou, pak ještě jeden se zákazníkem a další s kolegou. Nakoupila jsem a dovlekla sebe a všechny věci, které mi samozřejmě pořád padaly, domů. Bylo teprve 16:00h, tak jsem se rozhodla, že zcela jistě před směnou v baru stihnu upéct aspoň várku muffinů, abychom se měli v práci dobře.
Taky jsem chtěla postup nafotit a dát sem recept. "Pohoda, celá hodina a půl času, to zvládnu." To jsem ale nečekala, že budu muset dvakrát vytírat kuchyň. Nakonec jsem nezdary překonala a došla do práce s ještě teplými muffiny a jen o pět minut později!
A teď recept (není můj, je z Apetitu):

Ingredience:
  • 85 g rozpuštěného vychlazeného másla
  • 2 velká rozšlehaná vejce
  • 200 ml mléka
  • 140 g cukru krupice
  • 1 lžička vanilkové esence (jo, pořád je mi líto dát tolik peněz za vanilkové lusky)
  • 250 g hladké mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • 150 g malin
  • plátky mandlí na ozdobu

Postup:
V jedné míse nebo džbánku smíchejte máslo, vejce, mléko, cukr a vanilku a rozšlehejte do tekuté hladké konzistence. Já jsem odměřila a odvážila ingredience a položila je na stůl, abych je vyfotila. Jak jsem se otočila pro foťák, jedno vajíčko se odkutálelo z místa focení a rozprsklo se na zemi. Vytřela jsem. Dala jsem do záběru nové vajíčko a udělala snímek. Rozpustila jsem máslo. Zvrhla jsem hrneček s máslem a vylila ho na zem. Vytřela jsem podruhé. Dvakrát - máslo je strašně mastné. V dokonale vytřené kuchyni jsem tedy rozpustila další várku másla a pokračovala podle plánu (= receptu). Do druhé mísy jsem prosila mouku s práškem do pečiva a sodou. Vmíchala jsem maliny a pak přilila tekuté přísady. Lehce jsem to promíchala. Zapnula jsem troubu na 180°C a vytáhla ze skříňky formu na 6 velkých muffinů. Zjistila jsem, že nemám papírové košíčky. Nevadí, forma je silikonová, takže se to nepřilepí. Nalila jsem hmotu do důlků ve formě a zjistila, že těsta je moc. No jasně, v receptu je napsáno, že je na 12 kousků. Přeci nebudu špinit další formu (velkou, na 12 kousků). Vecpala jsem všechno těsto do 6 důlků a začala se modlit, aby při pečení muffiny neutekly. Těsně, ale povedlo se!

Před pečením jsem ještě každý muffin posypala plátky mandlí. Pekla jsem celkem 25 minut, pokud bych je dala do té správné formy, budou nižší a stačí jim 15-18 minut.
Kdybyste tenhle recept zkoušeli, tak upozorňuju, že není třeba pohazovat po zemi vajíčka, rozlévat máslo, ani několikrát vytírat. Tyto kroky je možné vynechat. Co ale zcela jistě vynechat nedoporučuju, je, pochutnat si na čerstvých, ještě teplých muffinech.

úterý 1. září 2009

Těstoviny s rajčatovou omáčkou



Jak je venku hezky, nejsem schopná se přinutit jít nakupovat do obchodu. Je tam děsná zima, protože klimoška běží na plno a zimu já nerada. Nemám tím pádem doma nic k jídlu a na řadu přichází mrazák a zásoby, které jsem do něj schovala. Většinou totiž nedokážu vyrobit jednu nebo dvě porce jakéhokoliv jídla, nějak se mi to vždycky navaří a tak mám plný mrazák krabiček s jednou až dvěma porcemi různých jídel nebo polotovarů. V sobotu jsem měla jít s kamarádkou na kolo, tak jsem si chtěla udělat nějaký dobrý oběd, abych tu vyjížďku přežila. Mrazák (mimo jiné) nabízel: 4 loupaná rajčata ve vlastní šťávě, spoustu bazalky a cibuli. V lednici kromě klasické trojkombinace kečup-hořčice-majonéza ležel ještě jeden krásný modrý česnek a smetana.
Na pánvičce jsem na trošce oleje nechala zesklovatět cibuli nakrájenou najemno a dva stroužky česneku nakrajeného na plátky. Přidala jsem rozmačkaná rajčata a nechala vyprskat přebytečnou tekutinu. Přihodila jsem pár lístků bazalky a asi dvě lžíce smetany. Celé jsem to promíchala a řekla si, že tohle fotit nebudu, protože omáčka bohužel vypadala, jako že už jí někdo jednou měl. Omáčku jsem nalila na těstoviny, posypala parmezánem a řekla si, že takhle to zas tak nechutně nevypadá a vyfotila to.
Po obědě jsem se koukla z okna a usoudila, že ty černé mraky a vítr nejsou dobré pozadí pro vyjížďku na kole. S kamarádkou jsme se na tom shodly a vyrazily na výstavu "Terakotová armáda". 250 Kč se nám ale za repliku armády v Lucerně zdálo až dost, takže jsme skončily naproti v Kávovárně a daly si Kokosy na sněhu a Mexickou cherry colu. Mňam.
Sportovní výkon jsem přehodila na neděli a vyrazila na brusle. Slunce+24km+velké sluneční brýle=vypadám jak mýval a bolej mě nohy.