Dýňová polévka

Popravdě - nikdy jsem nic dýňového nevařila, nepekla a dokonce ani nejedla (pokud nepočítám dýňový kompot a la ananas, což je opravdovej hnus). Jenže - odolejte, když všude kolem se to hemží spoustou dýní a každý z nich vaří, peče nebo do nich aspoň "halloweensky" něco vyřezává. Dýně je prostě IN!
Po delším pobíhání po obchodech a přesvědčování prodavačů, že opravdu nepotřebuju celou desetikilovou dýni se mi podařilo koupit asi 1,5 kilovej kus z jedné oranžové krasavice. Rozhodla jsem se zkusit dýňovou polévku.

Dýni jsem oloupala, nakrájela na plátky a dala péct do trouby (200°C, ale zapomněla jsem kouknout na čas, takže prostě - pekla jsem jí tak dlouho, až byla měkká).

Na másle jsem nechala zesklovatět cibuli nakrájenou nadrobno (uronila jsem slzu, protože byla nějaká čerstvá), přihodila jsem tři bobkové listy a půlku upečených plátků dýně. Trošku jsem to vidličkou pomačkala a přilila vodu (jen tolik, aby dýně byla ponořená). Přidala jsem sůl, pepř a kmín. Chvilku jsem to celé vařila, občas zamíchala a dolila trochu vody. Vyndala jsem bobkové listy a rozmixovala všechno tyčovým mixérem. Nevypadalo to jako polévka, spíš jako meruňková přesnídávka pro děti, ale chutnalo to dobře. Na talíři jsem polévku doplnila lžičkou bílého jogurtu a hrstkou opražených solených dýňových semínek.

Zdá se vám, že jsem zapomněla na druhou půlku pečených dýňových plátků? Nezapomněla. Rozmixovala jsem je na pyré a schovala do mrazáku na horší časy.

Bábovka

Taky jste měli ve škole spolužačku (kluci to, nevím proč, nedělají), která před každou hodinou hlasitě vykládala, jak nic neumí a tu písemku zcela jistě naprosto zvorá, ale nakonec měla samozřejmě za jedna? Já jich měla několik a vždycky mě tím nevýslovně štvaly.

Jedna z takových spolužaček, je moje kamarádka Martina. Ze školy jsme pryč, ale něco z toho v ní zůstalo. Projevuje se to tak, že tvrdí, že neumí vařit ani péct, ale pak se u ní stavíte cestou z práce a dostanete k večeři naprosto luxusní vajíčkovou pomazánku na ještě teplé housce a navíc krabičku s bábovkou na snídani. Nevím, jestli to je věkem nebo tím, že v kuchyni mi to jde líp, než ve škole, ale už mě to "Jéééééžišmarjááá, já to vůůůůbec neumim" prostě nevytáčí. Teď už jenom škemrám o recepty.

Ingredience:
4 vejce
300g cukru krupice
1 lžička vanilkové esence

250ml mléka + 3 lžíce

250ml oleje
400g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
2 lžíce kakaa
2 lžičky citrónové kůry
50g rozinek namočených předem v 1dcl rumu
kousek másla, troška mouky na vymazání a vysypání formy

Postup:

Vejce jsem lehce prošlehala metličkou, přidala jsem cukr, vanilku a mléko a promíchala. Střídavě jsem po troškách přidávala olej a mouku s práškem do pečiva. Nakonec jsem tam hodila citrónovou kůru a rozinky i s rumem. Asi 3/4 hmoty jsem vlila do vymazané a vysypané formy. Zjistila jsem, že nemám ani gram kakaa.

Oblíkla jsem si bundu a běžela jsem do večerky. Běžela jsem i zpátky, protože byla zapnutá trouba.

Do zbylé hmoty jsem přimíchala kakao a 3 lžíce mléka na rozředění. Tmavou hmotu jsem vlila do světlé a několikrát jsem do toho šťouchla vařečkou, aby se tmavá část dostala do světlé a vytvořila mramorový vzor. Bábovku jsem pekla 50 minut na 180°C.

Hádanka na konec - co vám připomíná mozaika v bábovce od Martiny?

Zázvorovej čaj, citrón, med, jed

Dokud byl podzim za oknem krásně slunečný a převlečený za babí léto, připadal mi fajn. S radostí jsem pekla hruškové koláče a těšila se na jablka. Štrúdl, koláč, pyré a tak. Teď už se mi nelíbí. Ve tři odpoledne se začne stmívat a mně se zbytek dne nic nechce. Navíc se nemůžu zbavit nachlazení a už snad tři týdny mi je divně. Znamená to, že téměř jediná věc, kterou vařím, je zázvorový čaj s medem a citrónem. Ten jed dávám samozřejmě jen do cizích hrnků...

Pondělní nedělní oběd

Kolegyně z práce se o víkendu hecla a upekla kachnu. Řekla jsem si, že když to zvládne ona - začátečnice, tak to zvládnu taky. Bohužel jsem byla v sobotu celý den v práci a v neděli jsem se tak tak stihla vzpamatovat (no, ve skutečnosti jsem půlku odpoledne proseděla s kamarádkou v kavárně), takže jsem nedělní klasiku přesunula na pondělí.

Večer jsem si koupila chlazená kachní prsa (nevím, co bych sama dělala s celou kachnou) a ráno, když jsem sama sebe přesvědčila, že opuštění teplé postele = dobrý oběd, pustila jsem se do toho. Kachnu jsem jenom osolila, pokmínovala a přidala pod ní jablko a cibuli nakrájené na klínky. Šoupla jsem jí do trouby na 160°C a pekla asi tak 2 hodiny. Pak jsem teplotu zvýšila na 200°C, aby se vytvořila kůrka.

Knedlíky jsem udělala houskové i bramborové (z prášku, přiznávám se).

Zelí jsem měla červené kysané, podusila jsem ho jenom lehce spolu s karamelizovanou cibulkou.

Jestli se nějaké jídlo víc hodí na ošklivý podzimní den, tak já o něm nevím. 

Začínám s cukrařinou

Přihlásila jsem se na dva kurzy - na angličtinu a na cukrářský kurz. Z angličtiny moc radost nemám, nikdy mě to nebavilo, ale je to bohužel nutnost. Z cukrařinou je to jiné. Miluju sladký a člověk se vždycky může něco přiučit. Jít na kurz bylo čistě spontánní rozhodnutí. Podzim. Depka. Moc práce. Nachlazení. Potřebuju se rozptýlit. Přihlásím se na kurz.

Kdybych chtěla dělat steaky nebo vařit s Pohlreichem, tak bych se v nabídce kurzů ztratila, ale cukrařina asi tolik nefrčí. Více méně nebylo co řešit a vybrala jsem "Začínáme s cukrařinou I" od Pražského kulinářského institutu s Lukášem Pohlem, šéfcukrářem La Degustation Boheme Bourgeoise.
Kurz byl ve středu od 16:30, takže jsem zdrhla z práce dřív a letěla do Suchdola (z Chodova "jen" hodinka cesty). Začalo to slibně, krásná velká kuchyň a "co si dáte dámy?". Dáma-já si dala grog, protože venku byla fakt zima, dámy-dámy si daly čaj. Na základě toho mi v zápětí přistál na stole další panák ve stylu "tady v lednici je báječná cachaca, slečna s grogem si určitě dá". Slečna s grogem si dala a mohli jsme začít.

První přišlo na řadu linecké těsto - cheesecake a cibulový koláč. Odvážit ingredience, nacpat do robotu a počkat. Roboty byly jen dva na patnáct těst, takže jsem ho uplácala rukama. Každopádně, ten robot je můj sen!

Byli jsme rozděleni do dvojic a každý vždycky dělal jeden ze dvou receptů. Dohodly jsme se, že já budu dělat cibulový koláč a kolegyně cheesecake, ale z nějakého důvodu (možná v tom jistou menší roli hrály ty rumy) jsem bezmyšlenkovitě vyrobila těsto na cheesecake (je sladší), chudince kolegyni nezbylo nic jiného, než vyrobit těsto na cibulový koláč.

Uklidili jsme těsta do lednice a šli připravovat další dobroty - šlehaná těsta. Sacher a vanilkovou roládu. Zvolila jsem sacher, kolegyně roládu. Nečekala jsem ani minutu, rychle oddělila bílky od žloutků a obsadila robot, protože šlehat sníh metličkou se mi vážně nechtělo. Nebudu tady psát jednotlivé postupy, to kdyžtak jindy, až je vyzkouším doma. Sacher se mi nezdál až tak složitý, ale jen do chvíle, než došlo na "dvakrát si ten korpus prokrojte", kdy jsem byla tak nervní, že jsem ho prokrojila tak křivě, jak to jen šlo. Řekla jsem si, no co, to zakryju čokoládovou polevou, ale nevím, jestli se dá říct, že jsem ho opravdu zachránila - spíš jsem jednu nedokonalost přematlala druhou. Co se týká rolády, jsem úplně mimo, nějak jsem jí vůbec nestihla sledovat.

Dalším bodem programu byly crème bruleé a crème caramel. Kolegyně chtěla crème bruleé a já se stejně chtěla zbavit strachu z výroby karamelu, takže hurá na to. Byl to stres, nevím proč, ale mám prostě z karamelu respekt. Pod dohledem profesionála jsem ale nepodpálila kuchyň a dokonce ani nezničila pánev. Nakonec si stejně každý mohl podpálit plamenometem svůj vlastní crème bruleé, takže jsem s karamelem o nic nepřišla.

Po tolika sladkých chodech a olizování a ochutnávání všech čokoládových polev nastal čas se zachránit a smlsnout si na cibulovém koláči se slaninou nebo s tofu. Bohužel těsto na cibulový koláč bylo na můj vkus moc sladké, hlavně v kombinaci se slaninou. S tofu se to docela dalo a dvojka bílého k tomu taky nic nezkazila.

Poslední výzva - kynuté těsto. Buchty a koblihy. Už jsem byla tak unavená, že mi bylo jedno, co vyrobím a nějak na mě vyšly buchty. Konečně jsem na vlastní oči viděla, jak se dělá kvásek. Musím uznat, že je to skoro zázrak, který, jak doufám, dokážu zopakovat. Poprvé v životě jsem si chmátla do sádla a ochutnala ho. Přiznávám se, že buchty jsem vyrobila každou jinak velkou, ale myslím, že to nikomu nemůže vadit. Aspoň bylo vidět, že jsou ručně dělané.

Koblihy. Vždycky jsem myslela, že se usmaží prázdné a pak se nějak naplní, ale je to - k mému velkému překvapení - jinak. Na půlku vyváleného těsta se lžičkou nakladou bobečky marmelády, druhá půlka těsta se přehodí přes to a vykrájí se kolečka. I cukrářský kurz může být dobrodružný a plný překvapení.

Samozřejmě, že všechno jsme na místě nesnědli a mohli jsme si odnést vzorky domů. Po šesti hodinách pečení sladkého jsem usoudila, že vzorky už si asi nedám a donesla je kolegovi do práce.

Druhý den mi psal: "no, dalo se to" a já tiše doufám, že to bylo lepší, než jen "dalo se to" a už se těším na 3.11. na pokračování kurzu.

Kuřecí řízky s bramborovou kaší

Na jednom blogu jsem narazila na recept na tuhle jednoduchou klasiku. Smažený kuřecí řízek pro dietáře a uklízecí maniaky. K řízku jsem si udělala bramborovou kaši a okurkový salát.

Navečer jsem se dorazila koláčem z francouzské cukrárny Saint Tropez.

Myslím, že je jasné, že nejsem dietářka ;-) Jen mě zaujal způsob přípravy řízku bez smažení na pánvi a s tím souvisejícího bordelu. Díky za inspiraci.

Koláč s pudingem, hruškami a mandlemi

Po hruškovém cheesecake následoval další pokus o zpracování darovaných hrušek. Abych řekla pravdu, tyhle hrušky už ve svojí kuchyni vidět nechci! Sice se říká, že darovanému koni bych na zuby koukat neměla, ale co, já to řeknu - ty hrušky byly děsný. Malý, scvrklý, s nějakýma tečkama, nezralý. Chtěla jsem je nechat dozrát, ale většina z nich se ze stavu "kamenná hruška" přeměnila rovnou do stavu "shnilá hruška". Tím, co zbylo, jsem spíš jenom "ozdobila" tenhle koláč.

Ingredience:
Na těsto:

• 300g hladké mouky
• 100g cukru krupice
• 80g másla
• 1 vejce
• 1/2 prášku do pečiva
• 3-4 lžíce mléka
• lžička citrónové kůry
• lžička vanilkové esence

Na krém:

• 1 čokoládový puding
• 500ml mléka
• 250g měkkého tvarohu
• 1 lžíce kakaa
• 6 lžic cukru

Na ozdobu:

• 4 malé ohavné hruštičky
• 3 lžíce mandlí nakrájených na plátky

Postup:
Na čistý stůl jsem vysypala mouku, cukr, prášek do pečiva a citrónovou kůru (správně se má použít vál, ale já ho nemám a tak těsto hnětu na stole). Přidala jsem studené máslo nasekané na kousky a do dolíčku v mouce jsem klepla vejce a nalila studené mléko. Potom jsem všechno hnětla a hnětla, až mě ruce bolely a z ingrediencí se stal bochánek těsta. Zabalila jsem ho do fólie a schovala do lednice.
Uvařila jsem puding, nechala jsem ho trochu vychladnout a smíchala ho s tvarohem, kakaem a cukrem.
Vytáhla jsem těsto z lednice a na pomoučněném stole (vále) jsem ho vyválela na tenkou placku, kterou jsem dala do vymazané a vysypané formy a přitlačila ke stěnám.
Na těsto jsem vykydla krém, nasázela kousky hrušek a nasypala mandle.
Koláč jsem pekla asi 30 minut.

Popravdě, nebyl to žádnej hit, ale jíst se to dalo a hrušky jsou pryč.