Na kurz "Začínáme s cukrařinou II." jsem se přihlásila - asi ne překvapivě - po absolvování "Začínáme s cukrařinou I". Náplní kurzu byly ještě lepší dobroty než poprvé.
Výjimečně se mi podařilo z práce vyrazit včas a do Suchdola dojet dokonce o dvacet minut dřív. Počasí hnusný, mrholilo a z komínů stoupal žlutej smradlavej dým. Rozhodně ideální pro procházku po okolí. V půl jsem dorazila do kuchyně, kde se už zase popíjelo - vaření je zábava. Osazenstvo od minula prořídlo, respektive se změnilo. Bylo nás jen sedm - jedna slečna z minula, paní, co má cukrárnu, se synem a trojice z nějakých lahůdek plus Lukáš Pohl a Václav Frič. Tahle komorní sestava se ukázala jako příjemnější varianta.
Uvázat zástěry a jdeme na to!
Listové těsto - začátek, který jsem potřebovala. Byla jsem totiž dost rozčílená z práce a mlácení válečkem do kostky másla (namísto které jsem si samozřejmě postupně představovala několik mých drahých kolegů) mě uklidnilo. Umlátit, rozválet, vychladit. Vyválet, přeložit, přeložit, přeložit, vyválet, vychladit. Opakovat. Mazec.
Stejným způsobem jsme vyrobili těsto plundrové, do kterého se navíc dává kvásek. Vyzbrojena teorií z minula jsem ho vyrobila úplně sama! To zíráte, jak jsem šikovná, co? Vznikly nám dvé várky croissantů - sladké a slané. Nalijeme si další dvojku, ochutnáme slanou verzi a pokračujeme.
Odpalované těsto - větrníky a profiterols. Už nikdy nebudu jíst větrníky z cukrárny. Napíšu si Ježíškovi o robota, abych mohla šlehat všechny ty náplně a uvětrníkuju se k smrti. Odpalované těsto jsem nikdy nedělala a řeknu vám, je to teda divočina - míchala jsem, až mi ruka umdlívala a litovala jsem, že zvedání činek v posilovně jsem vždycky flákala. Ale rozhodně to stálo za to. Poslední větrník jsem jedla v posteli, s šílenou kocovinou, před odletem na dovolenou - bomba.
Profiterols. Kupa malých kuliček, dovnitř vecpat ganache z čokolády, zasypat pistáciovými oříšky v karamelu a čokoládě. Zdá se vám, že té čokolády už bylo dost? Těžko, ještě se to polévá bílou čokoládou. Valrhona je Valrhona.
Maracuja Ivoire mousse s banány. Téměř snobsky vypadající dezert. Žádná klasika - hodit na talířek a sníst, ale velká piplačka a nakonec výsledek, který sice neurazí, ale ani neuchvátí. Aspoň, že to dobře vypadá.
Cesta domů? Půl dvanácté v noci, obložená sladkostma, předávkovaná cukrem, ale spokojená. 1. prosince jdu zase.
Jo a ještě abych se přiznala, omylem jsem štípla erární zástěru, takže pššššt, příště jí nenápadně vrátím.
