čtvrtek 31. prosince 2009

Dokonalý dárek


Jak si představujete dokonalý dárek? Já samozřejmě ráda dostávám drahé dárky, na které bych musela dlouho šetřit, opravdu dokonalý dárek si ale představuju jinak. Mělo by to být něco, po čem opravdu toužím, musí tam být nápad, musí to být praktické a vkusné, ale hlavně - musí být poznat, že je opravdu pro mě. Že si ten někdo prostě našel čas a přemýšlel nad tím, co udělá radost zrovna mně.
Za celých 28 let svého života si nevzpomínám na ani jeden dokonalý dárek. Pochopitelně to neznamená, že kolem sebe nemám kupu milujících bližních, kteří mě průběžně obdarovávali a stále obdarovávají spoustou skvělých dárku. Vlastně dostanu vždycky to, o co si řeknu (v rámci možností) a častokrát i to, o co si neřeknu (díky mami). Samozřejmě existují i výjimky - jednou jsem k narozeninám dostala rozteklou bonboniéru zabalenou v igelitce Tesco a povadlou kytku z benzínky. Skvělej dárek od někoho, koho milujete.
Letošní narozeniny jsem začala slavit hned po půlnoci, abych to měla rychle za sebou. Posledních několik let mám totiž narozeninovou depku, která se naštěstí omezuje pouze a jedině na narozeninový den - zbytek roku svůj věk moc neřeším. Vždycky jsem chtěla dostat dort se svíčkami (teď už radši jen s jednou svíčkou), ale po vánocích je každý přejedený cukrovím a dort tedy nedostávám. Místo toho jsem dostala drink se svíčkou, což považuju za dost dobrou náhradu za dort.

Narozeninový den jsem překlepala v práci s lehkou kocovinou a těžkým nachlazením, svůj zbídačený stav jsem připisovala svému vysokému věku. Na "večírku" s kámoškama jsem pila čaj a těšila se, až bude "zítra". Po sdělení, že "dárek je na cestě", jsem uvažovala o útěku (nesnáším překvapení). Nakonec jsem neutekla a dostala... tramtadadááá... bábovkovou formu i s upečenou bábovkou.

Teď, jak o tom tady píšu, se mi zdá, že si bude každý, kdo si to přečte, myslet, že jsem blázen. Bábovka a dokonalý dárek? Ano, myslím to vážně. Tahle bábovka má totiž všechno, co podlě mě dokonalý dárek charakterizuje:
  • Mělo by to být něco, po čem opravdu toužím - jednou, asi tři týdny zpátky, jsem se zmínila, že bych chtěla formu na bábovku.
  • Musí tam být nápad - darovat formu i s bábovkou je přeci bezva nápad. 
  • Musí to být praktické a vkusné - to je snad bez komentáře, že forma je praktická
  • Musí být poznat, že je opravdu pro mě. Že si ten někdo prostě našel čas a přemýšlel nad tím, co udělá radost zrovna mně - miluju sladký, miluju pečení a především oceňuju, že si někdo najde čas upéct bábovku, i když to nikdy předtím nedělal a navíc do toho zapojí půlku rodiny.
Děkuju. Moc.
A mimochodem - byla výborná.

neděle 20. prosince 2009

Končím s cukrařinou



Teda - ne, že bych končila, jako fakt končila, ale skončil kurz Začínáme s cukrařinou. Zamáčknu slzu a napíšu, jak to probíhalo.

Takže - opět klasika - úprk z práce směr Suchdol, venku zima, tma a nevlídno - prostě super večer na to, trošku se ohřát v kuchyni při pečení.
Na začátek bych ráda zdůraznila, že ukradenou zástěru z minula jsem vrátila, i když ostatní účastnice kurzu (bylo nás šest bab) říkaly, že jsem pitomá.



Nalijeme si víno a pečeme - opět po dvojicích. Dort Schwarzwald a jasmínový dort se zeleným čajem. Zvolila jsem exotiku - jasmínový - a v práci jsem slíbila, že všem donesu, tudíž nezbývalo nic jiného, než si drze vynutit, že si upeču jeden celý jen pro sebe. Řeknu vám, nebylo to jednoduché a zatím sbírám odvahu zopakovat ho doma, ale ten výsledek! Nadýchaný korpus, lehoučký krém s bílou čokoládou a jasmínem, pomerančovo-zázvorové želé, čokoládová poleva.



Dalším bodem programu byly zmrzliny, sorbety a parfait. Na začátek prosince sice nic moc volba, ale v kuchyni bylo teplo, v sorbetu byla vodka, kaštanové parfait zní skoro jako pečené kaštany na Staromáku a vanilková zmrzlina byla tak luxusní, že by u Häagen-Dazs záviděli.



Na minulém kurzu jsme s kolegyní škemraly, aby nás Lukáš naučil francouzské macarons. Protože jsme neodolatelné a on hodný, pustili jsme se do toho. Bohužel jsme někde na cestě od mletí mandlí po vytahování macarons z trouby udělali chybu a nepovedly se. Kdo macarons nezná, ten by to ale stejně nepoznal.



Posledním stupínkem v mé kariéře amatérské cukrářky byla kandovaná pomerančová kůra se zázvorem v Manjari chilli čokoládě.



Po každé dobré večeři by měla následovat sladká tečka. Je jasné, že po cukrářském kurzu má člověk chuť spíš na slanou tečku, kterou jsme si také dopřáli. Šest holek, jeden cukrář, jeden kuchař, na hodinách 21:30. Kachna, knedlíky, zelí a Plzeň. Ať žije dieta!


úterý 15. prosince 2009

Luciiny kočičky

Určitě víte, jak to je s pochvalami. Musíte se pochválit sami, protože nikdo jiný to za vás neudělá. S dárky je to podobně. V neděli jsem měla svátek. Někdo si na mě vzpomněl a poslal mi přání, někdo si na mě vzpomněl ještě víc a dal mi i dárek a někdo na mě zapomněl a pak šel trhat luční kvítí. Aby mi nebylo líto, kdyby na mě zapomněli všichni, už v pátek jsem si - jen pro jistotu - vyrobila dárek sama. Vzala jsem to stylově a upekla si Lussekatter (Luciiny kočičky), což jsou švédské kynuté šafránové bochánky.

Recept je z Apetitu.

Ingredience:
  • 150g másla
  • 500ml mléka
  • 50g droždí
  • 1g šafránu
  • 250g měkkého tvarohu (ne z vaničky)
  • 100g cukru krupice
  • 2 špetky soli
  • 700 - 800g hladké mouky
  • 100g rozinek
  • 1 rozšlehané vejce na potření "kočiček"
Postup:

Máslo jsem rozpustila v kastrůlku, přilila mléko a ohřívala. Recept pravil "na teplotu lidského těla", ohřála jsem to samozřejmě zase moc, takže to bylo spíš "rozpálené lidské tělo", které muselo chvilku vychladnout. Droždí jsem rozdrobila do misky, přidala šafrán, cukr, sůl, tvaroh a mléko s máslem. Postupně jsem přidávala mouku a vypracovala hladké těsto, které jsem dala vykynout do koupelny k vlažnému topení na 50 minut.
Z vykynutého těsta jsem uhňácala asi 40 kočiček. 25 ve tvaru "brýlí", 10 ve tvaru "esíček" a 5 ve tvaru "šneků". Výsledně byly nejkrásnější "brýle", i když jak jsem se tak dívala na internet, klasika jsou spíš "esíčka". Nechala jsem je ještě kynout na plechu, potřela je rozšlehaným vajíčkem a vmáčkla do nich rozinky. Až budu kočičky péct příště, dám rozinky rovnou do těsta, protože navrchu se tak nějak divně vysušily. Pekla jsem je na 225°C asi 10 minut.

Tomu se říká PRAVÉ Luciiny kočičky.

pondělí 7. prosince 2009

Jak jsme se cpali v Anglii

Jídlo v Anglii, že se nedá jíst? Kecy v kleci! Vyrazily jsme s Martinou na dovolenou, navštívit mého kamaráda, který tam žije. Památky jsme očíhli jen tak zběžně, shopping nic moc (pokud teda za vrchol haute couture nepovažujete sepranou flanelovou košili, legíny a důchodky), takže jsme se soustředili na jídlo.

Snídali jsme nasladko...



... i naslano.



Obědvali jsme venku na sluníčku i uvnitř venkovské hospody.



Večeřeli jsme jídla anglická i mezinárodní...



... korejská...



... i jídla moc velká a moc pálivá.



Někdy (často) jsme si dali i sladkou tečku.