Čokoládový dort - narozeninový

Co má člověk asi tak dát k narozeninám někomu, kdo na každý - více čí méně nenápadný - dotaz, na téma dárky, odpovídá, že nic, že všechno má? Zkusila jsem - poprve v životě - darovat k narozeninám vlastnoručně upečený dort.

Minulý týden mi kolegyně donesla recept na Nejlepší čokoládový dort. Zběžně jsem ho očíhla a bylo mi jasné, že tohle je přesně ONO pro mojí kamarádku Martinu. Skrznaskrz čokoládový s "mokrým" korpusem.

Kolegyně recept trošku upravila, já vzala na vědomí jen některé úpravy a tady je finální verze:

Na korpus:
200g tmavé čokolády s alespoň 60% podílem kakaa (já měla štěstí a měla jsem 70% Valrhonu - přeju hodně úspěchů při shánění v ČR; moje Valrhona byla z cukrárny Saint Tropez, ale už nemají na prodej. Dneska jsem je ukecala, aby mi prodali ještě trošku - pan majitel zrovna dovezl z Francie).
200g másla nakrájeného na kousky + kousek na vymazání formy
1 lžíce instantní kávy
200g hladké mouky
1/2 prášku do pečiva
1/4 lžičky jedlé sody
200g cukru dark muscovado (koupila jsem v Marks&Spencer a doporučuju opravdu nezaměňovat za obyčejný cukr. Muscovado má úplně jinou chuť i konzistenci a na výsledné chuti to bude znát)
200g přírodního krupicového cukru
25g holandského kakaa
3 vejce
1 jogurt Activia bílá
---
Na polevu:
200g tmavé čokolády nalámané na dílky (tady už jsem bohužel musela použít obyčejnou 40% čokoládu, ale pořád to docela ušlo)
280ml smetany ke šlehání
2 lžíce přírodního cukru krupice
---
Na ozdobu:
V původním receptu jsou čokoládové hoblinky, které bohužel neumím vyrobit, takže jsem použila koupené čokoládové ozdoby. Nicméně, řekla bych, že fantazii se meze nekladou.

Kruhovou dortovou formu s odnímatelným dnem vymažte máslem a dno vyložte pečicím papírem. Troubu předehřejte na 180°C. Čokoládu nalámejte do kastrůlku, přidejte máslo a kávu, rozpuštěnou ve 120 ml vroucí vody. Prohřívejte, až se čokoláda a máslo rozpustí, ale nezahřívejte příliš.
Mezitím prosijte do mísy mouku, prášek do pečiva, sodu a kakao. Přisypte oba cukry. Ve směsi nesmí být žádné žmolky; trpělivost a pečlivost se vyplatí, korpus bude mít krásnou pravidelnou strukturu. V jiné misce smíchejte vejce s jogurtem.
Rozpuštěnou čokoládu a vaječnou směs promíchejte s moukou, aby vznikla hladká, polotekutá směs. Vlijte do formy, zakryjte alobalem a pečte hodinu na 180°C, poté snižte teplotu na 160°C, sundejte alobal a pečte ještě 45 minut odkryté. Do středu korpusu vpíchněte špejli; neulpí-li na ní vlhké drobečky, je upečeno. Praskliny na povrchu nevadí – zakryje je poleva. Korpus nechte vychladnout (trochu klesne), vyklopte na drátěnou podložku a sejměte formu.
Vychladlý korpus podélně rozřízněte na dva díly (pokud máte správný nůž a šikovné ruce, můžete na tři díly).
Čokoládu na polevu dejte do misky. V kastrůlku zahřejte smetanu s cukrem k bodu varu, přelijte přes čokoládu, malý moment počkejte a pořádně promíchejte metličkou. Polevu nechte vychladnout a vyšlehejte tyčovým mixérem dohladka. Trochou polevy spojte díly korpusu, zbytkem dort přelijte a po stranách polevu uhlaďte širokým nožem.
Ozdobte čokoládovými ozdobami, nastrouhanou čokoládou nebo čím chcete. V chladu vydrží dort vláčný a šťavnatý tři až čtyři dny - pokud ho někdo nesežere.
Kupte v cukrárně krabici, logo známé cukrárny přelepte a napište tam svoje jméno, aby si oslavenec náhodou při pohledu na tak dokonalý dort nemyslel, že jste ho odbyli koupeným.

Všechno nejlepší k narozeninám!

Děkuji svému drahému cukrářskému asistentovi za pomoc a za to, že místo nedělního nicnedělání celý den dřel v kuchyni.

Macarons s karamelovou ganache

Dámy a pánové - je to tady! Po několika neúspěšných pokusech vyrobit něco, co by se téhle dokonalé francouzské sladkosti alespoň přibližně podobalo, nastal konečně úspěch.

Je možné, že za to může můj nový robot Karel (dneska jsem ho pod "pohrůžkou násilí" musela pojmenovat), ale spíš bych sázela na to, že jsem proseděla nad různými recepty tolik času, že jsem si úspěch prostě zasloužila.

1. pokus - oúúúúú, to byl hnus

2. pokus - ani dohled profesionála není zárukou úspěchu

Macarons:

3 - 4 bílky

50g cukru krupice

200g cukru moučka

110g mandlí

Vyšlehala jsem bílky (díky Kájo), postupně jsem přisypávala cukr krupice, až vznikla hladká lesklá hmota. Rozmixovala jsem mandle s cukrem moučka (ještě jednou díky Karle) a přidala jsem je k bílkům. Míchala jsem, dokud nebyla hmota tak akorát. Co je tak akorát? Když jsem vyndala vařečku z mísy, udělala se z hmoty špička, která zvolna klesla zpátky, až po ní nebylo ani stopy. Z hmoty jsem pomocí cukrářského sáčku nadělala kolečka na plech vyložený pečicím papírem (měla bych se asi přiznat, že mandlovo-bílková hmota byla všude a kolečka nebyla všechna stejná, ale to časem doladím). Kolečka jsem nechala něco přes půl hodiny "zaschnout" a pak je šoupla na 12 minut do trouby vyhřáté na 160°C.

Karamelová ganache (zbyla mi zmrazená z cukrářského kurzu):

200g cukru krupice

100g másla

200 ml smetany ke šlehání

200g čokolády Valrhona Jivara

1 Tonka fazole (nemusí být)

Cukr svaříme na karamel ve větším hrnci. Když na povrchu začne tvořit zlatá pěna, přidáme máslo a smetanu. Pozor, hodně to prská. Pomocí ponorného mixéru vytvoříme hladkou směs, kterou vylijeme na čokoládu, kterou jsme před tím nalámali na dílky. Přidáme nastrouhanou Tonka fazoli a vymixujeme dohladka. Směs vychladíme a plníme s ní hotové macarons. Pokusíme se neujídat jí lžičkou ve velkém (ano, hádáte správně - já to nezvládám).

Díky Anně, která mě - svým "na první dobrou" pokusem - nakopla, abych to znovu zkusila.

Cheesecake podle pionýrky

V skrytu duše doufám, že od čtení receptu někoho neodradí už jeho název. Ale co, kdyžtak smůla těch, co to vzdají. Tenhle cheesecake totiž stojí za to.

Při slintání nad různými blogy o jídle jsem tak nějak náhodou narazila na stránky Ree Drummond - http://thepioneerwoman.com/. Je to sice praštěná americká manželka kovboje, ale recepty píše tak, že to prostě chcete vyzkoušet.

Recept jsem lehce upravila, Ree se totiž chce asi usladit k smrti.

Korpus:
340g zázvorových sušenek (použila jsem Gingersnaps z Marks&Spencer)
50g nahrubo mletých mandlí
50g nahrubo mletých vlašských ořechů
70g rozpuštěného másla
2 lžíce třtinového cukru
špetka soli

Sušenky, ořechy a mandle jsem rozdrtila za pomoci igelitového sáčku, utěrky, válečku, tyčového mixéru a násilí. Příště už to ale bude lepší, protože mi konečně dodali kuchyňského robota. Přidala jsem cukr a sůl, promíchala a přilila rozpuštěné máslo. Vzniklou hmotu jsem pomocí pěstí a skleněné mističky pořádně namačkala do dortové formy o průměru 24cm a dala do lednice. Troubu jsem nastavila na 175°C a na spodní mřížku jsem dala pekáč s vodou (prý potom cheesecake nepraskne).

Náplň:
900g krémového sýra (standardně dávám Philadelphii, ale tu neměli, takže jsem použila Buko Classic)
200g cukru krupice
400g dýňového pyré
1 lžička mleté skořice
1/2 lžičky mletého muškátového oříšku
1/2 lžičky mletého zázvoru
4 vejce
2 lžíce smetany ke šlehání
200g karamelové polevy (použila jsem polevu z Marks&Spencer, je to mléčný karamel)

Krémový sýr s cukrem jsem míchala dohladka. Přidala jsem dýňové pyré a koření a znovu promíchala. Postupně jsem zašlehala všechna vejce. Nakonec jsem přidala smetanu a míchala, až se všechno spojilo. Díky tomu, že jsem měla mnohem vodovější pyré než Ree, tak byla hmota tekutá, ale nebála jsem se toho. Co jsem taky měla dělat, že... Vyhodit to můžu vždycky.

Vyndala jsem korpus z lednice a na dno nalila asi polovinu karamelové polevy. Přidala jsem všechen krém a šup s koláčem do vyhřáté trouby. Pekla jsem 1,5 hodiny. Cheesecake je hotový, když je po stranách náplň ztuhlá a prostředek se ještě trochu třese. Nechala jsem ho chvilku v pootevřené troubě, potom jsem ho vyndala a nechala vychladnout. Nafouklý povrch koláče trošku klesne. Navrch jsem nalila zbylou karamelovou polevu a dala chladit do lednice.

No a ráno jsem se šla chlubit do práce...

Rady a tipy:
- na pyré použijte mexickou dýni - je sladká a nemoučná
- do sušenkového základu nepřidávejte žádný cukr
- vynechte karamel nebo ho podávejte zvlášť, ať si každý dá podle chuti
- snižte dávku koření na 1/2 a dávku cukru na 120-150g

Varování: celé je to šíííleně sladké a dobré. Akorát mám karamel všude - v kuchyni i na sobě.

Úplně domácí štrúdl

Možná jsem fakt blázen. Když mě o víkendu začala honit mlsná a zachtělo se mi štrúdlu, připadalo mi, že rychlejší, než čekat na rozmrazení těsta z mrazáku, bude uplácat si těsto domácí. No - rychlejší to asi nebylo, ale chutnější rozhodně jo.
Už víc jak týden čekám na dodání kuchyňského robota. Dostala jsem na něj peníze od Ježíška, vybírala jsem a vybírala, až jsem vybrala a objednala si ho. Bohužel, robot je stále "skladem - termín dodání 1-4 dny", ale asi mají v tom jejich e-shopu jinou představu o tom, co to znamená, než já. O víkendu jsem chtěla péct větrníky. Chystám se na ně už od listopadu, kdy jsem se je naučila (doufám) v kurzu cukrařiny. Ručně ale všechny ty krémy a šlehačky šlehat nebudu, takže přicházejí na řadu jiné dobroty. Třeba štrúdl z home made těsta.

Ingredience (na jednu větší nohavici):
140g vychlazeného másla
180g hladké mouky
12g másla
70ml vody
1 vejce
sůl, citrónová kůra

Smíchala jsem všechny ingredience mimo 140g másla a vypracovala hladké těsto. To jsem zabalila do fólie a schovala do lednice. Stočtyřicetigramovou kostku másla jsem dala mezi pečící papíry a mlátila jsem do ní válečkem, když trošku změkla, tak jsem jí ještě rozválela na placku (asi 3mm tenkou) a dala taky do lednice. Po asi hodině jsem vyndala těsto, rozválela ho na plát -  spíš delší a užší a na jeden jeho konec jsem položila polovinu plátu z másla. Těsto jsem přeložila napůl a na kraj jsem položila druhou polovinu plátu másla. Těsto jsem zase přeložila napůl. Rozválela jsem ho a znovu přeložila. (celý postup skládání viz. nákres).

A pak šup do fólie a do lednice - na hodinu. Potom vyndat, rozválet, přeložit, přeložit, přeložit, vychladit, čekat. A ještě jednou. Mezi jednotlivým válením jsem se sice chtěla taky válet, ale místo toho jsem prala, vařila, uklízela a ještě šla na kafe. Poslední válení a překládání proběhlo před spaním.

Druhý den večer jsem z krásného hebkého těsta upekla štrúdl. Já nejradši klasiku - jablka, strouhanka, cukr, skořice, rozinky a ořechy. Zavinout, otočit "švem" dolů, pomazat rozšlehaným vajíčkem a propíchat vidličkou. Pekla jsem 45 minut na 170°C.

Zkuste to - už jenom kvůli té vůni másla...

Spaghetti carbonara

Během nedělního nicnedělání jsem se rozhodla, že mám konečně dost času a energie, abych zkusila uplácat domácí listové těsto. Někdy mezi druhým a třetím překládáním těsta jsem dostala hlad a vzhledem k tomu, že v mojí lednici se přes den překvapivě neobjevilo nic nového a v televizi zrovna pobíhal kolem plotny kuchař Emanuel, byla volba jasná.

 Špagety, žloutky, parmazán, slanina. Mít doma Itálii je bezva - aspoň co se kuchyně týká...

Nedělní nicnedělání

Neděle ráno. Vlastně spíš skoro poledne. Probudím se, kouknu z okna a zase sněží. Nechce se mi nikam, ale lednička je poloprázdná. Mám hlad.
Jsem Pražačka (správně je asi Pražanka, ale to je šííílený slovo) skrznaskrz, moje příbuzenstvo taky, takže domácí vajíčka považuju za poklad. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem je naposledy jedla. To znamená, že si je náramně užívám. Včera míchaná pro mého drahého, dneska ztracená pro mě. Ještě jich mám šest a doufám, že si na mě můj "venkovský kontakt" příště zase vzpomene. V plánu jsou ještě vajíčka naměkko, vejce Benedikt, vaječná omeleta, crème brûlée, a tak dále a tak dále, takže si vzpomenout prostě musí.
Jak jsem už napsala, ven se mi nechtělo a moje lednice obsahovala kromě zmíněných vajec ještě slaninu a máslo a ze skříňky na mě smutně koukal poslední plátek chleba. Hledala jsem nějaký recept, který by tohle obsahoval a našla recept na vejce Benedikt. První recept, který jsem pod heslem "vejce Benedikt" našla na internetu byl vážně vtipný - dotyčná dáma popsala naprosto přesně, jak udělat míchaná vajíčka se slaninou. Šikulka jedna. No nic, hledala jsem dál a našla jak nejasný původ vajec Benedikt, tak i lepší recepty.
Základem jsou ztracená vejce. Nikdy jsem je nezkoušela a navíc jsem byla už příliš hladová na to, abych se piplala s holandskou omáčkou, takže jsem to pojala jako trénink na ztracená vejce - "až budu někdy dělat vejce Benedikt".
Do většího hrnce jsem nalila vodu s troškou octa a dala vařit. Než voda začala vřít, tak jsem na pánvi opekla chleba. Dala jsem ho stranou a na pánev jsem hodila dva plátky slaniny. Vařící vodu s octem jsem vařečkou zamíchala a vytvořila jsem tím vír. Do víru jsem pomalu nechala sklouznout vajíčko a vařila tři minuty. První se nepovedlo, protože jsem ho tam poslala moc rychle. U druhého jsem se snažila víc a juchůůů - povedlo se. Vajíčka jsem vyndala děrovanou naběračkou a servírovala na opečeném chlebu s máslem, plátkem slaniny a petrželkou.
Dobré ráno.

Rozmarýnové kuře a jablečný koláč

Ráda vařím a trávit v kuchyni přípravou jídla půl dne mi nejen nevadí, ale spíš mě to teší. Někdy ale "není čas, ptát se kdo je kdo" a je třeba udělat něco rychlého. Nebo spíš něco, s čím není moc práce. Párky s hořčicí a chlebem NEJSOU teplá večeře, takže by to chtělo něco lepšího.
V pátek to u nás v kanceláři vypadalo jako po vymření (prej sněhová kalamita - kulový - lyžovat všichni jeli!), takže jsem to zabalila brzo a šla na nákupy. V plánu byly domácí burgry, ale neměli správné maso. Další nápad byly lasagne, ale rajčata teď nevypadají zrovna dobře. Co naopak vypadalo a hlavně vonělo výborně, byl rozmarýn v květináčku a kuřecí čtvrtky. Přikoupila jsem ještě brambory, cibuli, mrkev a česnek plus milión dalších věcí, v důsledku čehož jsem vláčela domů dvě nacpané tašky všehomožného.
Doma jsem si navlíkla svoji novou (vlastne svoji první) zástěru, kterou jsem dostala od Ježíška (čti mámy) a před kuřetem na rozmarýnu jsem uplácala koláč. Přebývaly mi totiž mleté ořechy od vánočního cukroví a navíc jsem od Vánoc nepekla. Ostuda.
Recept na základní těsto je třeba tady, namísto švestek s rumem a skořicí jsem na náplň použila jednu vaničku polotučného tvarohu (ten jsem osladila asi 2 lžícemi cukru), 3 středně velká jablka nakrájená na plátky a asi 80g mletých vlašských ořechů. Fotka není, jelikož jsem nějak neschopná správně vyvážit bílou na foťáku při focení pod umělým světlem. 
Mezitím, co se pekl koláč, jsem připravila kuře. Omyté čtvrtky jsem osolila, lehce opepřila a vložila do pekáče. Přihodila jsem na větší kusy nakrájenou mrkev, cibuli a několi stroužků česneku. Přidala jsem několik (hodně) kousků másla a tři větvičky rozmarýnu. Padla na to celá nebohá rostlinka v květináči, ale ono je to lepší, protože bych jí stejně neudržela naživu víc než týden - a to si ještě hodně věřím.
Do druhého pekáče jsem dala oloupané brambory nakrájené na čtvrtky, osolila, přidala máslo a ještě pár lístků rozmarýnu.
Vyndala jsem z trouby koláč, a konečně - poprvé od Vánoc - to u nás doma zase vonělo "jako doma".
Zvýšila jsem teplotu trouby na 220°C a šup tam s kuřetem. Pekla jsem asi 10 minut, pak jsem teplotu snížila na 160°C a pekla ještě dalších 45 minut. Během pečení jsem ho trošku podlila vodou.
Zatímco se kuře peklo, rozhodla jsem se, že bych jako chtěla jít ven na kafe. Takže jsem se nakrášlila a vyrazila. Nějak se nám to kafe ale protáhlo (Rulandské šedé od Mádla), takže domů na večeři jsme došli po půlnoci.
No co, nevadí, zapnula jsem troubu, strčila do ní kuře, přidala pekáč s bramborami a za dvacet minut jsem servírovala voňavou večeři.

Asi se nad sebou budu muset zamyslet, co se týká těch fotek. Ze dvou jídel mám jedny fotky a to ještě jenom za syrova.