Tvarohová bábovka

Voňavá pocukrovaná bábovka uprostřed stolu je pro mě synonymem nedělního odpoledne (nevím proč; u nás doma se bábovka moc často nedělala a navíc mamka nějakou "sladkou buchtu" pekla vždycky už v pátek, abysme měli na víkend něco dobrého). Když v neděli peču bábovku a doma to začne krásně vonět, mám prostě pocit, že všechno je, jak má být.

Recept na tuhle tvarohovou bábovku je od babičky. Ne od mojí, ale to nevadí - bábovka od jakékoliv babičky bývá totiž dobrá. Tahle je navíc díky tvarohu krásně vláčná.

250g měkkého tvarohu (z vaničky)
250g cukru krupice
250g změklého másla
4 vejce (zvlášť bílky a žloutky)
300g polohrubé mouky
prášek do pečiva
špetka soli
kakao

Troubu předehřejte na 170°C. Bábovkovou formu vymažte máslem a vysypte moukou. Tvaroh, cukr a máslo utřete do hladka. Vmíchejte žloutky. Přidejte mouku, prášek do pečiva a sůl. Z bílků vyšlehejte pevný sníh. Opatrně ho zapracujte do těsta. Větší část těsta přelijte do formy, do zbytku přidejte kakao. Lžící nebo vařečkou přeneste kakaovou hmotu na světlou a trošku jí tam zašťouchejte - tak bude bábovka krásně mramorová. Pečte zhruba hodinu - vyzkoušejte, jestli je hotová pomocí špejle (zapíchněte špejli do bábovky v místě, kde je nejvyšší. V případě, že je bábovka upečená, špejle zůstane po vytažení čistá. Pokud na ní ulpí vlhké drobečky, pečte ještě. Když už je bábovka na povrchu hotová a uvnitř ne, hoďte přes ní alobal). Upečenou bábovku vyklopte na mřížku a nechte vychladnout, potom můžete pocukrovat.

Miluju neděle.

Macarons s čokoládovo-malinovou ganache

Máte rádi hokej? Máte rádi někoho, kdo má rád hokej? Pokud aspoň na jednu otázku odpovíte ano, můžete si upéct jedlé hokejové puky.

Macarons:
90g bílků (3 - 4)
25g cukru krupice
200g cukru moučka
110g mandlí
lžička černého potravinářského barviva

Rozmixovala jsem mandle s cukrem moučka. Vyšlehala jsem bílky a když začaly vypadat jako pěna do koupele, přidala jsem nadvakrát cukr krupice. Šlehala jsem, až vznikl tužší sníh. Je potřeba dát pozor, aby se bílky nepřešlehaly. Správná konzistence je ta, kdy sníh vypadá jako pěna na holení. Sníh jsem opatrně zapracovala do mandlí s cukrem. Promíchala jsem, přidala barvivo a míchala dál. Údajně by mělo stačit padesátkrát míchnout. Ideální stav je, když se po vyndání vařečky z mísy udělá na povrchu hmoty špička, která zvolna klesne zpátky. Díky barvivu to celé vypadalo poměrně nejedle. Jako rozteklý asfalt. Z hmoty jsem pomocí cukrářského sáčku nadělala kolečka na plech vyložený pečicím papírem. Protože jsem trumpetka, tak jsem musela třikrát měnit koncovku na sáčku a "asfalt" byl všude kolem. Kolečka jsem nechala asi hodinu "zaschnout" a pak je pekla 12 minut na 160°C.

Čokoládovo-malinová ganache:
100g hořké čokolády (použila jsem 86% Figaro, ale je to na mě moc, příště dám max. 70%)
100ml smetany ke šlehání (aspoň 30% tuku a ne trvanlivá)
velká hrst malin (zima se zeptala, co jsem dělala v létě, mrazák odpověděl)
lžička černého potravinářského barviva

Čokoládu jsem nalámala na malé kousky a dala do misky spolu s rozmrzlými malinami. Svařila jsem smetanu a ihned ji přelila přes čokoládu. Chvilku jsem počkala a metličkou jsem to vyšlehala do hladkého krému. Přidala jsem barvivo a pořádně promíchala. Taky to nevypadalo moc jedle. Spíš jako bláto. U tohohle receptu se prostě neujídá. Ganache jsem dala vychladit.

Druhý den jsem macarons plnila. Vychlazenou náplň jsem ještě prošlehala metličkou a naplnila jí cukrářský sáček. To, že jsem opět několikrát měnila koncovku už asi nikoho nepřekvapí. Protože náplň byla díky vysokému podílu kakaa v čokoládě hodně hořká, do středu každého macaronu jsem přidala trošku oslazené kysané smetany.

Myslela jsem, že puky dělané s láskou pomůžou, aby vyhrál ten správný tým. Ráno jsem se dozvěděla, že to nevyšlo. Tak snad fanouškům aspoň osladily hořkou prohru.

Baristický kurz

Někdy o víkendech chodím na brigádu do kavárny. Po tom, co nám šéf koupil nový kávovar se naše káva dá vypít bez mléka a cukru. Ano, i tohle je v Česku možné považovat za úspěch. Za tajemstvím dobrého espressa prý stojí tyto čtyři činitele: kávovar, mlýnek, směs a barista. Kávovar bychom měli, mlýnek snad taky, směs by ušla, teď jenom zdokonalit nás, baristy (my si teda říkáme kavárníci a kavárnice, ale budu používat jakože profi termín).

A tak došlo k tomu, že jsme vyrazili na výlet do Běchovic. Cesta byla strastiplná - už jen vstávat v půl sedmé bylo pro většinu z nás přinejmenším nezvyklé - popojíždění v koloně na Jižní spojce, bloudění ve sněhových závějích a menší dohadování s vrátným kolem parkování.

Školení začalo dobře - dostali jsme luxusní espressa a cappuccina a začalo se. Nejdřív teorie, přestávka na kávu, pak zase teorie, přestávka na oběd, další káva a pak ještě jedna.
Potom přišla praxe. Každý jsme vyrobili dvě espressa a musím říct, že s když vám někdo nastaví kávovar i mletí, jde to samo.

Dalším krokem v naší cestě za lepší kávou bylo cappuccino. To je ovšem věda! Našlehat mléko do pěny a nahřát na správnu teplotu, vytřást všechny velké bubliny, točit konvičkou, až je mléčná pěna krásně hladká a lesklá. A pak - nalití do hrnečku s espressem tak, aby vznikl obrázek - latté art.

Když nám odborník vedl ruku, dělali jsme cappuccina jedna radost. Jak nám ruce pustil, servírovali jsme abstraktní umění. Ale co, učení dělá mistra, takže teď budeme trénovat na našich nebohých hostech.

Kávová bilance - 6x espresso, 2x cappuccino. Uff.  

Brownies

Miluju úplatky! Ve formě, v jaké se objevují u nás v kanceláři.
Kolegyně: "vyplníš za mě docházku?"
Já: "no, hmm..."
Kolegyně: "donesu ti čokoládku"
Já: "jasně, proč ne!"

Tabulka sedmdesátiprocentní Lindt čokolády ležící týden na mém nočním stolku (vydržela týden jen proto, že čokoládu s vysokým podílem kakaa samotnou nejím. Být to Milka, nezůstane tam ani den). Jedna brownies tyčinka od kamaráda z Londýna. Jen jedna jediná. Půlhodinka na netu a jsem královna brownies.

Recept je převzatý z http://www.joyofbaking.com/.

Ingredience:
150g kvalitní čokolády (použila jsem Valrhona Manjari s 64% podílem kakaa)
120g másla
2 lžíce holandského kakaa
200g cukru krupice
lžička vanilkové esence
3 velká vejce
100g hladké mouky
špetku soli
100g kvalitní čokolády nasekané nadrobno (tady jsem použila zmíněnou Lindt se 70% kakaa)

Postup:
Troubu předehřejte na 180°C. Nižší čtvercovou formu nebo pekáček (20cm x 20cm) vymažte máslem nebo vyložte pečícím papírem. Já zvolila pečící papír, protože potom jdou brownies pěkně vyndat a nakrájet.
Ve vodní lázni rozpusťte prvních 150g čokolády spolu s máslem. Pokuste se neujídat. Pokud víte, že to nezvládnete, dejte na začátku více čokolády a másla, ať vám zbyde i na samotné brownies. Odstraňte misku z vodní lázně a do rozpuštěné čokolády přídejte kakao, cukr a vanilkovou esenci. Promíchejte dohladka a po jednom přidávejte vejce. Každé vajíčko pořádně zapracujte od hmoty, teprve potom přidejte další. Vmíchejte mouku, sůl a nasekanou čokoládu.
Přeneste hmotu (je dost "hutná") do připravené formy, uhlaďte a dejte péct na 30 minut. Čas je přibližný, hodně zálaží na konkrétní troubě. Pozor, abyste brownies nevysušili. Výsledkem má být křupavá kůrčička na povrchu a vláčný, téměř nedopečený střed.
Hotové brownies nechte vychladnout, rozkrájejte je na menší čtverečky a podávejte se šlehačkou nebo zakysanou smetanou. Nebo je nechte horké až vlažné a dejte si k nim vanilkovou zmrzlinu.

Jsou tak hříšně dobré, že jsem si radši dala jen kousíček a zbytek rozdala v jedné i ve druhé práci.

Rakvičky

Po několika více či méně zdařilých pokusech o macarons mi začaly přebývat žloutky. Hledala jsem a hledala, až jsem našla tip, co s nimi. Hit mého dětství - rakvičky - v netradičním tvaru. Vlastně jsou to spíš urničky, jak je nazvala moje kolegyně. Bohužel se nepovedly, vylezly z košíčků a uvnitř byly syrové.

Další várka macarons a další tři žloutky navíc - druhý rakvičkový pokus.
Recept jsem tentokát vzala ze své kuchařky - jsou tam dva. Jeden s amoniem a dvanáctihodinovou čekačkou a druhé bez amonia. Můžete hádat, které jsem dělala.

Ingredience:
3 žloutky
1 vejce
180g cukru moučka
lžička vanilkové esence
lžíce hrubé mouky (ne úplně plná)
smetana ke šlehání na ozdobu (čti na zakrytí nepovedeností)

Postup:
Troubu jsem zapnula na 200°C. Prvních pět ingrediencí jsem vyšlehala do pěny. Kuchařka doslova říká "šlehejte drátěnou metlou 45 minut". Jste-li masochisti, šlehejte, já mám robota Karla. Hmotou jsem pomocí cukrářského sáčku naplnila malé papírové košíčky asi do poloviny. Teplotu jsem snížila na 140°C a šup s urničkami do pece na 30 minut. Ne, nejsem morbidní. Dá si někdo věneček?
Všechny urničky popraskaly. Nebo spíš vybouchly jako sopky a vyplivly trošku lávy. Nevím, kde dělám chybu, možná peču moc zprudka. Každopádně na chuť to bylo ono. Krátery jsem zaplácla ušlehanou šlehačkou a dělala jsem, že je všechno v pořádku.

Brokolicový krém

Venku to vypadá, že zima už nikdy neskončí - což, jak doufám, není pravda - takže je potřeba se během čekání na jaro trošku ohřát nějakou dobrou polévkou. Optimistická brokolicově-zelená je to pravé pro někoho, kdo je skrznaskrz pesimista a začíná z toho mrazu venku uvažovat o... no... ještě nevím o čem.

Včera jsem bloumala po obchodě a vymýšlela a hned zase zavrhovala, co bude k večeři. Losos a pečené brambory? Ne, jsem líná tahat těžkou tašku. Pečené kuře? Ne, trvá to moc dlouho. Karbanátky? Ne, nechci nic smaženého. Prostě inspirace veškerá žádná. Mám totiž zamrzlej mozek. A pak jsem skoro zakopla o bedny plné krásných brokolic. Bezva! Cibuli, olej, koření, zakysanou smetanu a chleba doma mám. Jak se říká u nás doma: "polívka je grunt, ostatní je špunt."

Ingredience:
brokolice
olivový olej
cibule
kuřecí (nebo jiný) vývar
sůl, pepř, kmín
sýr Gran Moravia
zakysaná smetana
starší chleba

Postup:
Na olivovém oleji jsem nechala zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidala jsem kmín a na menší kousky rozebranou a pokrájenou brokolici. Zalila jsem to celé vývarem (mám v mrazáku zásobu luxusního kuřecího), osolila, opepřila, přidala ještě trochu vody, přikryla pokličkou a zmírnila oheň. Vařila jsem do změknutí brokolice (myslím, že tak asi 10-15 minut). Sundala jsem hrnec z ohně a rozmixovala brokolici tyčovým mixérem. Ochutnala jsem, ještě jsem přisolila a strouhla jsem tam trošičku sýra Gran Moravia. Potom jsem zcela mimo postup šla na "jedno" (dvě dvojky bílého). Po návratu jsem na pánvičce opekla chlebové kostičky (peču nasucho, s omastkem mi nejedou), které jsem nasypala na polévku s kapkou zakysané smetany.

Dobrou chuť.