úterý 30. března 2010

Penne s kousky telecího masa


Nedělní nicnedělání, počasí jak v dubnu (ač je březen), povaluju se s notebookem v posteli, jedním okem sleduju něco v telce. Píšu blog (recept na mille feuille), moc mi to nemyslí a tak projíždím cizí foodblogy. Samozřejmě z toho začínám slintat. V lednici nic moc a venku zrovna prší. Nastal čas na obědovečeři "co dům dal". Dům na mě teda dost kašle, ale lednice dala dost na tři porce.

Ingredience:
3 porce penne
asi 180g telecí kýty
2 jarní cibulky
pár oliv vyšťouraných ze dna skleničky
3 sušená rajčata v olivovém oleji
několik čerstvých cherry rajčátek
hrst piniových oříšků
kousek parmezánu
sůl, pepř

Postup:
Dáme vařit vodu na těstoviny, jak začne vřít, uvaříme je podle návodu na obalu. Zatím nakrájíme maso na proužky, osolíme a opepříme. Cibulku nakrájíme na kolečka, hodíme na pánvičku na pár kapek oleje(já jsem použila olej, ve kterém byly naložené olivy) a přidáme maso. Když je maso skoro měkké, stáhneme oheň na minimum, přihodíme pokrájená sušená rajčata, olivy a piniové oříšky a necháme chvilku prohřát. Nakonec přihodíme cherry rajčátka nakrájená na čtvrtky, promícháme a hned vypneme oheň. Podáváme s hoblinami parmezánu.

Sakra! Pavlovův reflex je tu zas. Začíná to vypadat na začarovaný kruh.

neděle 28. března 2010

Mille feuille

Předpověď na víkend: bude hnusně; zataženo, bude pršet a možná bude i bouřka. Nebude moc teplo a bude dost foukat. S tímhle se tedy nedá dělat nic, než za A) navštívít zařízení restauračního typu, za B) zalézt do postele, za C) udělat si "holčičí pečící odpoledne".

Mille feuille (čteme 'mil fœj'), v překladu 'tisíc lístků', je francouzské sladké pečivo, které se skládá ze třech vrstev listového těsta střídajícího se se dvěma vrstvami žloutkového krému (crème pâtissière). Navrch se potírá ledovou polevou a zdobí se čokoládovými proužky.
Moučníky podobné mille feuille se objevují i v řadě dalších zemí pod stejnými nebo i jinými názvy (Napoleon, žloutkové nebo vanilkové řezy) a také v různách variantách (se šlehačkou, s čokoládovým krémem, s crème fraîche, s ovocem, sypané moučkovým cukrem nebo potírané džemem).
zdroj: wikipedia

Recept jsem si vypůjčila od Terezky. Protože jsem měla na návštěvě kamarádku a chtěla jsem, aby si udělala vlastní mille feuille a mohla se pak doma chlubit vlastním peřím a taky, abychom udělaly radost všem našim strávníkům a aspoň kousek na nás zbyl, spáchaly jsme celou akci rovnou dvojmo. Z uvedeného množství jsme získaly šestnáct řezů.

Ingredience:
2 balíčky Babického listového těsta
---
1litr mléka
vanilkový lusk
4 lžíce cukru krupice
6 žloutků
200g cukru krupice
80g hladké mouky
---
200g moučkového cukru
3-4 lžíce horké vody
lžíce citrónové šťávy
lžička rumu
lžička holandského kakaa

Postup:
Rozpálíme troubu na 180°C. Listové těsto rozválíme a každé rozřežeme na tři pláty, které propícháme vidličkou a upečeme. Trvá to asi 15 minut.
Během pečení těsta si připravíme krém. Svaříme mléko se čtyřmi lžícemi cukru a semínky z jednoho vanilkového lusku. Žloutky vyšleháme s cukrem, přidáme mouku a promícháme. Po lžičkách přidáváme svařené mléko, když zašleháme asi třetinu, přelijeme hmotu do kastrolu s mlékem a na velmi mírném plameni za stálého míchání necháme zhoustout. Dáme vychladit.
Upečené pláty spojíme krémem a ořízneme okraje.
Připravíme polevu. Protože se mi zdálo, že rumová poleva není moc francouzská a navíc bude hodně sladká, rozhodly jsme se udělat pro jistotu ještě citrónovou, s tím, že se uvidí. Smícháme polovinu moučkového cukru s rumem, přidáme 1-2 lžíce horké vody a mícháme, dokud poleva nezhoustne a nezbělá. Citrónovou polevu uděláme stejně. Hotovou polevou potřeme vrchní díl, trošku polevy si necháme, obarvíme jí kakaem a pomocí cukrářského sáčku a párátka vytvoříme typický vzor.
Necháme v lednici do druhého dne, podáváme nakrájené na obdélníky. Citrónová poleva u mě vyhrává na celé čáře.


Musím se přiznat, že vzor se mi moc nepovedl, ale ta chuť! 

pátek 26. března 2010

Quiche


Quiche (čteme kiš) je slaný koláč pocházející původně z Německa, v současné době je ale považován za typicky francouzský pokrm. Slovo 'quiche' vzniklo zkomolením německého 'Kuchen' neboli koláč. Skládá se z křehkého nebo listového těsta, které se předpeče "naslepo" a náplně z vajec a smetany nebo mléka. Do náplně se může podle chuti přidat třeba maso, zelenina, mořské plody, houby nebo sýr. Nejznámější je 'quiche Lorraine' (smetana, vejce, slanina) a 'quiche Alsacienne' (navíc s cibulí).
zdroj: wikipedia

Na obálce jednoho staršího Apetitu je vyfocený nádherný quiche. Už si na něj s drahým brousíme zuby delší dobu a v sobotu večer přišel jeho čas. Teda, ne, že by byl tak úplně v plánu, ale když někoho po večerech honí mlsná takovým způsobem, že neváhá a běží do obchodu pro smetanu (kterou nakonec zapomene koupit) a plácá křehké těsto, tak je potřeba plány trošku změnit. V něčem jsme se nechali inspirovat receptem, v něčem jsem se inspirovali obsahem lednice. Nakonec jsme měli dva quiche, každý o průměru asi 20cm.

Ingredience:
280g hladké mouky
165g studeného másla
8 lžic studené vody
špetka soli
---
5 vajec
450ml mléka
pokud si - narozdíl od mého drahého - z nákupu donesete smetanu, použijte jí stejné množství jako mléka, ale uberte vejce - budou stačit 3
2 lžíce nastrouhaného parmezánu
sůl, pepř
---
6 cherry rajčátek
1 jarní cibulka
hrstka oliv
několik lístků bazalky
---
3 plátky proscuitto crudo
hrst čerstvých špenátových listů

Postup:
Z mouky, soli a studeného másla nakrájeného na plátky užmouláme drobenku, přidáme studenou vodu a rychle vypracujeme těsto. Rozdělíme ho na dvě části , na pomoučněném vále rozválíme a rozprostřeme do typických vroubkovaných forem. Kraje těsta zahákneme za okraj formy, aby se nám při pečení nesvezly dolů. Zapneme troubu na 200°C a než se zahřeje, dáme formy vychladit do lednice.
Připravíme si náplň. Rozšleháme vajíčka, přidáme studené mléko, sýr, lehce osolíme, opepříme a promícháme. Dáme stranou.
Jakmile je trouba předehřátá na správnou teplotu, vyndáme formy z lednice, propícháme vidličkou "dno" těsta a také můžeme vystřihnout z pečícího papíru kolečko, položit do formy a zatížit fazolemi (to všechno proto, aby se spodek nenafoukl. Pečeme 20 minut, potom sundáme pečící papír a pečeme ještě 5-10 minut, až těsto trochu zezlátne.
Mezitím nakrájíme všechny ostatní ingredience. Rajčátka napůl, cibulku na kolečka, olivy necháme celé, bazalkové lístky nadrobno. Šunku na kousky, špenát trochu posekáme.
Na upečený základ obou koláčů nalijeme vaječnou směs. Když nám trocha zbyde, máme základ pro výbornou omeletu k snídani. Do jednoho koláče přidáme rajčata, cibuli, olivy a bazalku, do druhého šunku a špenát.
Vrátíme zpátky do trouby a pečeme dalších 25 minut, dokud vaječná hmota neztuhne.
Necháme aspoň trošku vychladnout, abychom si při porcování nepopálili prsty - koláč z formy nešel moc dobře. Můžeme podávat hned zatepla (pro mlsounky) nebo třeba i studené druhý den.


Quiche se určitě zařadí mezi moje oblíbené recepty. Není složitý ani na přípravu, ani na ingredience a s kombinacemi náplní si člověk může krásně vyhrát. Uzený losos-špenát, žampiony-ostřejší sýr, brokolice-kuře...

středa 24. března 2010

Pečené kuře se šťouchanými brambory


Vůně kuřete pečeného na másle ve mně evokuje dětství. A neděli. Mamka ho dělala často, asi proto, že jeho přípravě nemusela věnovat moc času. Prostě ho za pět minut jedenáct strčila do trouby a šla se dívat na Nemocnici na kraji města. Po dvanácté byl oběd na stole.
Když jsem se před lety odstěhovala od rodičů a měla vařit sama, zdálo se mi, že upéct kuře je nad moje síly. Nevím, na kolik nastavit troubu, nevím, jak dlouho ho péct. Prsíčky nahoru nebo dolů? A na svoje oblíbené jídlo z dětství tak nějak zapomněla. Když už jsem měla v kuchyni něco za sebou a na kuře bych si troufla, tak jsem se k němu stejně nedostala, protože sníst celé kuře sama je nad moje síly. Takže jsem si vždycky koupila jen kuřecí čtvrtky. Ale nebylo to ono. Maso bylo takové oslizlé a ta vůně, kterou si pamatuju z dětství, nikde.
Neumím vařit? Je to tím, že nepeču kuře celé? Ale kdeže! Je to jednoduchý jak facka. Kuřata, která prodávají v obchodech jsou prostě hnusná. Netuším, co s nimi dělají, ale místo masa mají bláto, porce kuřete je plná různých divných věcí, které tam podle mě nepatří a tak nějak divně to celé smrdí (ne, nekupuju zkažené maso).
Rozhodla jsem se, že tu báječnou chuť a vůni chci zpátky. Chci dozlatova vypečenou kůži a šťávu, která mi bude lepit prsty. Chci mít na pekáči baculaté žluté kuřátko a ne šedivého chcípáka.
Odvážu se a koupím si bio-kuře. Vždycky mi připadalo, že kupovat bio je zbytečné. Že to nemůže chutnat o tolik jinak. Že je to vyhazování peněz. Co se týká kuřete - není.
Ve čtvrtek jsem v obchodě viděla chlazené bio-kuře. Bezva, skočím si sem v pátek a upeču ho o víkendu. Bohužel, z těch pěti kuřátek, která měli v chlaďáku, na mě nezbylo ani jedno. Nevadí, koupila jsem mražené a dala ho do lednice rozmrazit. V sobotu večer můj drahý našel v Apetitu recept na (údajně) dokonalé pečené kuře a pustili jsme se do toho.
Pokud chcete kuře k nedělnímu obědu, je třeba začít už v sobotu večer (nepředpokládám, že by někdo chtěl v neděli - nebo i jindy - vstávat v pět ráno).

Ingredience:
1 bio-kuře
200g soli (ano, opravdu 200)
100g cukru
3 bobkové listy
1 větvička rozmarýnu
2 větvičky tymiánu
100g másla

Postup:
Alespoň šest hodin před samotným pečením připravíme kuřeti bazén. V litru horké vody rozpustíme sůl i cukr, přidáme studenou vodu a bobkový list. Necháme vychladnout a omyté kuře dáme plavat. My jsme ho tam nechali přes noc a pak ještě druhý den až do odpoledne.
Zapneme troubu na 220°C. Vyndáme kuře (my jsme mu přes noc - už ani nevím proč - dali jméno José Armando, ale to není tak úplně povinné) z nálevu, osušíme ho, položíme prsíčky nahoru do pekáče, hodíme na něj rozmarýn a tymián, poklademe ho plátky másla, podlijeme asi deckou vody a dáme péct. Po patnácti minutách snížíme teplotu na 180°C a pečeme ještě třičtvrtě hodiny. Občas na kuře mrkneme a polijeme ho vypečenou šťávou, připadně přidáme trošku vody. 
Nakonec kuře otočíme prsíčky dolů, zvýšíme teplotu zpátky na 200°C a necháme zezlátnout. Trvá to ještě asi čtvrt hodiny.
Zatímco José Armando si dával solárko, osmažili jsme na trošce másla cibulku a uvařili brambory. Rozšťouchali jsme je, přidali smetanu a promíchali s cibulkou.
Kuře musel můj drahý porcovat nůžkami na papír z Ikea, protože nůžky na drůbež nevedu.


Na závěr bych asi měla zhodnotit, jestli poměr cena x výkon u bio-kuřete splnil mé očekávání. Musím přiznat, že rozhodně ano. Koneckonců, o tom, že to bylo dokonalé, svědčí to, že mám pouze dvě fotky - jednu navíc jen z mobilu. Nádherná vůně se dostavila jako první, už během pečení a tomu se težko odolává. Zlatavá kůže byla mňam. Vypečená šťáva opravdu lepila prsty. Obrala jsem z kostí skoro všechno maso - to se mi u "normálních" kuřat nestává. Hledím se jich totiž co nejdříve zbavit.

Ach! Miluji Tě, José Armando.

pondělí 22. března 2010

Citrónovo-zázvorové koláčky


Původně to teda měly být citrónové řezy, ale nemám malou čtvercovou formu, tak jsem použila muffinovou a udělala místo řezů koláčky. Svěží citrónovou chuť jsem doplnila pikantním zázvorem.

Ingredience:
113g změklého másla
25g cukru moučka
130g hladké mouky
špetka soli
---
200g cukru krupice
2 velká vejce
60ml čerstvě vymačkané citrónové šťávy (asi 2 velké citrony)
20ml zázovorové šťávy (asi 10cm kus zázvoru jsem oloupala, nastrouhala a vymačkala)
nastrouhaná kůra ze 2 citrónů
25g hladké mouky
---
cukr moučka na poprášení


Postup:
Předehřála jsem troubu na 180°C. Máslo s cukrem jsem vyšlehala dohladka, přidala jsem mouku a sůl a vypracovala těsto. Rozdělila jsem ho na 12 dílů a každý z nich jsem namačkala do jednoho důlku muffinové formy. Pokud nemáte nepřilnavou formu, tak je potřeba ji vymazat máslem. Propíchala jsem každý koláček vidličkou a dala péct na 20 minut. Zatímco se pekl podklad, připravila jsem náplň. V robotu jsem ušlehala vajíčka s cukrem. Přidala jsem nastrouhanou kůru z obou citrónů (je třeba dávat pozor a ostrouhat opravdu jen vrchní žlutou vrstvu, bílá je hořká) i obě šťávy a promíchala, přidala jsem mouku a míchala dohladka. Vzniklou náplň jsem naběračkou nalila na upečený základ (na tomhle míste bych se ráda zmínila, že příště dám muffinovou formu, která je silikonová a tedy měkká, předem na plech a teprve pak budu nalévat náplň. Kdyby mě totiž někdo viděl, jak se plnou formu snažím přenést do trouby a nic nevylít, tak by se mi asi vysmál). Koláčky jsem pekla dalších 20 minut, až náplň ztuhla. Po vychladnutí jsem je bohatě pocukrovala moučkovým cukrem.

sobota 20. března 2010

Kuřecí polévka

Městská část Praha 6 se - ať už v rámci předvolebního boje  nebo něčeho jiného - rozhodla uspořádat v první jarní den na Kulaťáku farmářské trhy. Samozřejmě, že v duchu svého hesla "osm hodin je jen jednou denně a ráno to rozhodně není" jsem se tam dopravila až před půl dvanáctou a našla jen vykoupené stánky a davy lidí. Vystála jsem si jednu frontu, koupila zeleninu a vajíčka a šla radši pryč. Jistou roli v tom, že se mi tam nechtělo zůstávat déle, mohly hrát i moje nové leopardí lodičky na šíííííleně vysokých podpatcích.

Z nakoupené zeleniny a zmraženého kuřecího vývaru jsem si uvařila výbornou polévku.

Ingredience:
1,5 l kuřecího vývaru (2 kuřecí kostry, 5 kuřecích křidélek, 2 mrkve, 1 petržel, kus celeru, 1 cibule, 2 žampióny, 3 bobkové listy, celý pepř, nové koření, svazek různých bylinek - vařeno asi 3 hodiny)
2 větší mrkve
1 petržel
kus celeru
3 malé cibulky
kus kapusty
sůl, pepř
sušený libeček
"písmenka"

Postup:
Vývar jsem měla schovaný v mrazáku, takže jsem ho jen rozmrazila, přivedla k varu, přidala na kolečka nakrájenou mrkev a petržel, kostičky celeru, rozčtvrcené cibule, nasekanou kapustu, osolila, opepřila a přidala libeček. Vařila jsem, dokud nebyla zelenina měkká (nejvytrvalejší je petržel) - tedy asi 20 minut. Zvlášť jsem v osolené vodě uvařila "písmenka" a hotovo!
Do dalších porcí polévky budu dělat nočky s pažitkou. Rozšlehám vajíčko, osolím, přidávám hrubou mouku, až vznikne "těstíčko". Přisypu nasekanou pažitku a pomocí dvou kávových lžiček vkládám do vroucí osolené vody malé nočky.

čtvrtek 18. března 2010

Tiramisu

Asi jste se s tím taky setkali. Místo másla Hera, místo vývaru Masox, místo šlehačky "cosi" ve spreji. Mně ale připadá, že lepší než tohle babicování by bylo, se na domácí vaření vybodnout a namazat si chleba máslem. Jeden (ne příliš pozitivní) degustátorský zážitek z minulého týdne mě inspiroval k tomu, abych si udělala vlastní tiramisu. Jistě existuje mnoho receptů a já opravdu netuším, který je "ten pravý", obávám se ale, že v žádném z nich nefiguruje pomazánkové máslo. Vlastně, obávám se není to pravé slovo. Já v to tiše doufám.

Ingredience:
3 vejce
3 lžíce cukru krupice
500g mascarpone
200ml silné kávy+lžička cukru
velký panák (nebo víc nebo míň) Amaretta
balíček cukrářských piškotů (Savoiardi)
holandské kakao

Postup:
Tiramisu dělám na dva způsoby, záleží, jak moc jsem líná. Tentokrát jsem líná nebyla. Uvařila jsem kávu, osladila jí a přilila Amaretto. Vyšlehala jsem žloutky s cukrem do světlé pěny, přimíchala mascarpone a promíchala do hladkého krému. Z bílků jsem ušlehala tuhý sníh a lehce ho vmíchala do krému. Do obdélníkové misky jsem naskládala piškoty a polila jsem je polovinou kávy. Navrch jsem natřela půlku krému. Na ten jsem opět naskládala piškoty, přidala zbylou kávu a rozetřela jsem druhou půlku krému. Vršek jsem posypala kakaem a misku dala do lednice. Tiramisu je dobré nechat chladit aspoň přes noc, všechny chutě se tak krásně propojí.
V "líné" verzi šlehám vajíčka s cukrem celá naráz asi deset minut, pak přidám mascarpone a dál je postup stejný.

Můj recept není určitě ten jediný správný, pokud máte nějaký svůj, dejte ho prosím do komentářů. Věřím, že se tu neobjeví žádné pomazánkové máslo ani Lučina.

středa 17. března 2010

Řekni řeřicha


Haha. Já sama mám dost špatné "ř", ale což - já to nebudu muset číst. Aspoň ne nahlas.

Nevzpomínám si, že by v půlce března v Praze kdy sněžilo. No dobře, asi sněžilo, ale člověk prostě negativní zážitky z mysli vytěsňuje. Na základě toho debilního počasí jsem si řekla, že se budu tvářit jarně a vypěstuju si nějaké bylinky v truhlíku za oknem. Bohužel jsem při nakupování malých sáčků s krásnými obrázky nějak zapomněla, že neumím nic vypěstovat. Nevím, jak se ze semínek stane voňavá bazalka/petrželka, pažitka či co. Zahubím i kaktus. Odvahu k zasetí tak složitých a náročných rostlin jsem zatím nenašla. Je potřeba začít pomalu.
Ze základky si pamatuju, že vypěstovat řeřichu na vlhké vatě se povedlo všem, takže, hurá do toho! Moje zahrádkářská neschopnost je tak velká, že zásadní úkol - nasypat semínka na vlhkou vatu jsem svěřila do rukou odborníka. Dál už jsem se o svojí řeřichu starala sama. No, starala. Jde to rychle. Třikrát jsem jí zalila a několikrát vyfotila. A pak si na ní smlsla v dobrém salátu.

Pozn. Ne, nejsem tak moc neschopná, že bych si najala Přemka Podlahu, aby mi zasel řeřichu. Nějak se k tomu setí nachomýtl můj drahý, jehož maminka je květinářka (nebo zahradnice?), takže jsem ho díky tomu pasovala na odborníka.

pondělí 15. března 2010

Macarons s malinovým mascarpone


Cvičení dělá mistra. A tak cvičím a doufám, že brzy ze mě bude mistr v oboru výroby macarons. Prozatím to se mnou vypadá tak půl na půl. 

Co se mi daří?
  • macarons už nepraskají
  • mají požadované "patky"
  • navrchu jsou krásně hladké
Co se mi nedaří?
  • vyrobit stejně velká kolečka
  • vyrobit kolečka
  • upéct dostatečné množství, aby se na všechny dostalo
Jistojistě vím, že hlavní je rozmixovat mandle opravdu najemno a nepřešlehat sníh. Co se týká tvaru, tak jsem se sice lehce zlepšila, ale nevím, jestli to někdy bude úplně stopro. Už ve třetí třídě na základce jsem totiž dostala čtyřku z vyšívání, úkoly z háčkování a pletení za mě dělala babička a když jsme šili pantofle, podařilo se mi horko těžko spíchnout jednu botičku, zatímco ostatní stihli dva páry. Je tedy jasné, že šikovná nejsem, to si musím přiznat. Ohledně dostatečného množství bych konstatovala, že mám za a) moc strávníků, za b) moji strávnící jsou nenažraní. 

Recept na "skořápky" je pořád stejný a je buď tady a nebo taky tady. Člověk jen přidá barvu podle nálady.

Náplň je tentokrát velmi jednoduchá, ale s neobyčejně dobrou a osvěžující chutí (recept od Tartelette):
250g Mascarpone
3 lžíce malinové marmelády bez zrníček

Mascarpone i marmeládu promícháme dohladka a pomocí cukrářského sáčku jí pak plníme macarons.

neděle 14. března 2010

Roštěnky na houbičkách


Evokuje ve vás slovní spojení "roštěnka na houbičkách" pěknou mladou slečnu pod vlivem halucinogenních látek? Vaše škoda. Já si spíš představím plátek měkkéko šťavnatého masa s troškou hub, opečenou cibulkou a s rýží, to všechno zalité výborným sosem.

Trávit v mém věku sobotní večer v kuchyni u plotny možná není normální, ale jíst se musí a mě to baví. V obchodě neměli brambory (ano, čtete správně - v docela velkém supermarketu v Praze neměli brambory), a tak nedošlo na původně plánované gnocchi. Nenechala jsem si tím zkazit náladu a došlo na plán B - dušené roštěnky. Dokonce jsem vyšmejdila v regále krabičku sušených lesních hub. Mňam.

Ingredience:
4 plátky hovězí roštěné
sůl
pepř
2 lžíce hladké mouky
2 cibule
3 + 3 lžíce oleje
hrst sušených hub (namočit předem asi na hodinu do studené vody)
asi 1/2 litru horkého kuřecího vývaru (jde nahradit vodou, ale štáva potom nebude tak "silná")
rýže


Postup:
Plátky masa jsem po stranách nařízla, aby se nekroutily, osolila, opepřila a lehce obalila v hladké mouce. Jednu cibuli jsem nakrájela nadrobno a ve velkém kastrolu nechala téměř zezlátnout na oleji. Přidala jsem maso a nechala jsem ho z obou stran krátce opéct. Přilila jsem kuřecí vývar - tolik, aby roštěnky byly ponořené a přikryla pokličkou (sice jsem si minulý týden koupila krásný nový kastrol, ale nějak jsem zapomněla na pokličku, takže jsem vyrobila provizorní z alobalu). Dusila jsem asi 15 minut, přidala jsem pokrájené houby a dusila ještě 20 minut. Občas je třeba zkontrolovat, jestli se maso nepřipéká ke dnu kastrolu a případně ho odlepit a dolít vývar/vodu, pokud je třeba. Potom jsem sundala "pokličku" a nechala trošku vyprskat tekutinu - asi tak 10 minut.
Jako přílohu jsem dělala rýži a celé jsem to dozdobila na oleji osmaženou cibulkou.

A protože jsem holka šikovná, stihla jsem nejen uvařit, ale ještě jít i na drink.

neděle 7. března 2010

Kuřecí roláda

Už nějakou dobu se u mě v mrazáku schovávalo vykoštěné kuře na roládu. Tak nějak jsem se bála do ní pustit, takže jsem si vždycky našla výmluvu, proč jí nědělat.
Ježišmarjááá, to nestihne do zítra rozmrznout.
Taková velká roláda, kdo by to snědl.
No přece si nebudu dělat roládu sama pro sebe, když je to skoro slavnostní jídlo.
A tak dál...

V pátek ráno jsem si ale řekla, že do toho jdu a roládu jsem vyndala z mrazáku. Nemůže se přeci stát nic horšího, než že se to nepovede a k obědu bude chleba s máslem. V sobotu jsem se vyškrábala z postele a pustila se do toho. Jenže, než jsem umyla nádobí od snídaně a nakrájela sotva dvě cibule, vstal i můj drahý kuchařský asistent a s výrazem "dneska jsem tu šéfkuchař já" ze mě udělal pomocnou kuchařskou sílu. Mohla jsem tedy omýt špenát a okrájet z něho stonky, uklízet bordel, který nadělal a občas něco vyfotit. A samozřejmě - umývat nádobí. Je ale pravda, že mi dokonce dovolil podlévat maso! Vzhledem k tomu, že roláda nakonec byla nad očekávání dobrá, bych asi neměla držkovat.


Ingredience:
1 vykoštěné kuře (koupila jsem u řezníka, protože tak daleko, abych uměla cokoliv vykostit, opravdu nejsem)
300g čerstvého špenátu
6 šalotek nebo 2 větší cibule
jedna palice česneku
5 plátků anglické slaniny
dijonská hořčice, sůl, pepř, olej, máslo
6 brambor

Postup:
Nasekejte nadrobno polovinu množství cibule a pár stroužků česneku a ve větším kastrolu je nechte na rozpáleném oleji změknout. Přidejte omyté a okapané špenátové listy a nechte "zavadnout". Dejte stranou vychladnout.
Troubu zapněte na 200°C. Maso rozložte na fólii kůží naspod a klouby ruky trošku rozklepejte. Osolte, opepřete a potřete hořčicí a poklaďte slaninou. Navrch rozložte vyždímaný špenát. Pomocí fólie zatočte do pokud možno úhledné rolády. Zavažte provázkem.


Ve velké hluboké pánvi (nejlépe takové, kterou potom můžete dát do trouby) maso ze všech stran na oleji opečte, aby se "zatáhlo".


Brambory a druhou polovinu množství cibule nakrájejte na klínky, přihoďte je k roládě, přidejte celé stroužky česneku, osolte, opepřete a poklaďte plátky másla. Trošku podlijte horkou vodou a dejte péct zhruba na hodinu. V průběhu pečení občas promíchejte brambory a otočte roládu. Celé to čas od času polijte vypečenou šťávou.
Hotovou roládu nechte chvilku vychladnout, abyste si (jako někdo) nespálili prsty a krájejte na plátky.


Potom, co jsem byla jako kuchařka odsunuta na vedlejší kolej, jsem se chtěla blejsknout aspoň jako cukrářka. Crème caramel ani crème brûlée bohužel nedopadly nejlépe. Tak snad příště.

pondělí 1. března 2010

Cheesecake z kozího sýra s brusinkami - narozeninový


Vždycky, když jako dárek peču dort, nejsem si tak úplně jistá, že je to vůči oslavenci fér. Dárek by totiž měl udělat radost hlavně jemu. Jenže já tak ráda peču, že mám pocit, že dárek dostávám spíš já. Mám ráda celý ten proces vytváření narozeninového dortu. Vybrat jaký se pro koho hodí, nakupovat ingredience, míchat je a pak nedočkavě sledovat troubu. Být nervózní, jestli se povede. Protože narozeninový dort nemůžu ochutnat. No, vlastně bych mohla, ale dát někomu dort s chybějicí porcí asi není to pravé.

Já: Co bys chtěla k narozeninám?
Máma: Jéžišmarjá, já nevím!
Já: Co kdybych Ti upekla dort? (jsem to ale potvora)
Máma: Jo - cheesecake.

Pro inspiraci na mámin narozeninový dort jsem zaskočila k Tartelette, moc se mi ale nelíbila kombinace s červeným pomerančem. Zdálo se mi, že ke kozímu sýru pasují spíš brusinky (čirou náhodou se nacházající u mě v mrazáku). Brusinkový cheesecake jsem zase nedávno viděla u paní Jaworski, takže jsem oba recepty tak nějak nakombinovala a bylo to. Ingredience vystačí na formu o průměru 26cm.

Náplň:
350g brusinek
100g cukru krupice
500ml vody
nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

Do větší pánve jsem dala brusinky, cukr a vodu, přivedla jsem k varu a stáhla oheň na minimum. Za občasného míchání jsem vařila, až omáčka zhoustla a táhla se. Přidala jsem citrónovou kůru a nechala vychladnout.

Korpus:
250g sušenek (moje oblíbené jsou Club, Lotus a nově objevené a v tomhle receptu použité Digestive Bisquits od Marks&Spencer)
30g cukru krupice (příště nedám, korpus je pak zbytečně sladký)
140g rozpuštěného zchladlého másla

Sušenky jsem rozmixovala, smíchala s cukrem a přidala jsem máslo. Vzniklou hmotu jsem napěchovala pomocí sklenice do formy vymazané máslem a dala na 5 minut péct (na 180°C).

Krém:
500g sýra Philadelphia (lze nahradit sýrem Buko - bez toho, že by se výrazně změnila chuť anebo konzistence)
350g čerstvého kozího sýra
250g cukru krupice
15g hladké mouky
5 velkých vajec
2 lžíce zakysané smetany
šťáva z jednoho citrónu

Oba sýry, cukr a mouku jsem v robotu umíchala dohladka. Po jednom jsem přidávala vejce. Přidala jsem smetanu a citrónovou šťávu a míchala, až se všechny ingredience spojily a vznikla hladká tekutá hmota.

Dortovou formu se sušenkovým korpusem jsem pečlivě obalila alobalem, aby se dovnitř nemohla dostat voda (cheesecake se peče ve vodní lázni). Na sušenkový základ jsem nalila polovinu krému, lžící přidala polovinu brusinkové náplně a párkrát jsem do toho šťouchla nožem, aby se vytvořilo brusinkové mramorování. Vlila jsem druhou polovinu krému a opět přidala brusinky. Pokusila jsem se o ozdobné rozvíření brusinek nožem, ale moc se to nepovedlo.
Doprostřed trouby rozpálené na 180°C jsem dala hluboký pekáč naplněný horkou vodou a do něj dortovou formu s cheesecakem. Teď už zbývalo jen doufat, že se voda k dortu nedostane.
Pekla jsem 15 minut a poté jsem snížila teplotu na 120°C a pekla ještě hodinu. Střed cheesecaku se ještě trošku třásl, zatímco okraje už byly zpevněné. A to je to, co jsem chtěla (tak má vypadat "pravý" cheesecake).
Cheesecake jsem vyndala a kolem vnějšího okraje objela nožem, aby při chladnutí nepraskl. Nechala jsem ho vychladnout při pokojové teplotě a potom přes noc v lednici.
Druhý den večer jsem ho zabalila do krabice s mašlí.


Všechno nejlepší k narozeninám!

Abych se přiznala, tak jsem ve skutečnosti neudělala jeden dort. Uplácala jsem totiž nejen narozeninový cheesecake o průměru 20cm, ale i 12 malých cheesecaků ve formě na muffiny od Tescomy jakože "na ochutnávku". Byla jsem totiž děsně zvědavá jak bude kombinace s kozím sýrem chutnat a taky jsem nutně potřebovala vědět, jestli dort vůbec mamce můžu dát.