Velká sýrová nakládačka

Už nevím kdy a taky už nevím proč (asi jsem vážně praštěná), ale přihlásila jsem se do soutěže o nejvíc nejlepší a nejvíc nejkrásnější hermelín. Já, která jsem hermelín nakládala dvakrát v životě - jednou do grilovacího koření a tuny cibule a jednou do bylinek a ořechů. Ani jeden jsem neochutnala.

Den mínus 14

Zbývají dva týdny do soutěže a já mám v hlavě dva recepty, donést je tam ale bez ochutnání mi připadá přeci jen trošku drzé. Kupuji tedy dva "testovací jezdce" a nakládám každý podle jednoho receptu. Kvalifikační zápas je tu! Zvítězí Francie nebo Itálie?

Den mínus 13

Dávám fotky hermelínů na Facebook a doufám, že mi pro ně někdo poradí nějaká pěkná jména (ano, hermelíny musí mít jména, později pochopím proč). 

Den mínus 10
Napadá mě, že k hermelínu upeču domácí pečivo a hledám recept.
Den mínus 8
Jména, která mi kamarádi zatím poradili se mi nelíbí. Vymýšlím vlastní, ta se ale zase nezdají mému drahému hermelínovému stylistovi. Věřím mu a snažím se vymyslet jiná. Nakonec vybírám Jean-Pierre a Luigi - záleží, kdo vyhraje kvalifikaci.
Den mínus 7
Nutím své nebohé kolegy, aby ochutnali oba kousky a vybrali finalistu. Ital Luigi vítězí s mírným náskokem, ale je jasné, že chutě obou by potřebovaly doladit (což nestihnu).
Den mínus 6
Nakládám šest Luigiů - pro jistotu.
Den mínus 5
Přesvědčuju rodiče, že jít tam se mnou a natáčet to na kameru NENÍ dobrý nápad.
Den mínus 1
Jsem nervózní jak blázen, protože podle fotek z minulých ročníků to vypadá, že s nejvyšší pravděpodobností budu muset mluvit do mikrofonu (před všemi těmi lidmi).
Den 0 neboli den D
Peču ciabattu s olivami, sušenými rajčaty a bazalkou. Je ošklivá a moc slaná, takže na soutěž za trest nepojede. K svačince si spolu s hermelínovým stylistou dáváme jeden hermelínový vzorek, balíme a vyrážíme směr Kampa. Začíná mi být zle od žaludku a doufám, že to je stres a ne Luigi. .

Na Kampu dorážíme plus mínus včas, ale stůl, který je určený pro aranžování hermelínů, je už obsazený. Zabíráme si pěkný pařez (možná to vypadá jako zoufalství, ale náš pařez je aspoň rovný - další příchozí už takové štěstí nemají) a hermelínový stylista vybírá nejkrásnější bazalkové lístky.

Ani já se neflákám a šéfuju tomu s umaštěnou vidličkou.

(Pod africkým nebem, Mr. Paprika, Javier Bardem, José v lázních)

Začíná mi být jasné, proč mají mít hermelíny jméno - některé totiž mají obličej. Mám takový zvláštní pocit, že jsme tu špatně - Luigi obličej nemá.

(Sluneční koráb, Relikviář Jírovce Maďala, Herbelín, Grün Metalün, Plesnivý preference, Oliver)

Ostatní hermelíny už naštěstí obličeje (ani těla) nemají a některé se mi moc líbí. Hmm..., tak na vzhled to nevyhrajem'.

(Zelenáč, Rozkvetlá vůně princezny Syrandy, Karel, Lesní pych pytláka Maliny)

Další kousky řadíme do kategorie 'Hermelíny v lese'.

Pokládám Luigiho na soutěžní stůl a jdeme na drink. Hermelínová nakládačka má štěstí - po delší době neprší a vypadá to, že ani nebude. Začíná se mi tu líbit.

Griluje se Pepa a klobásky (s bylinkama - mňam).

Probíhá tombola o místa v laické porotě. Při představě, jak ochutnávám patnáct vzorků, z nichž některé nevypadají naloženě, ale už dost rozloženě, mi to nepřipadá jako výhra.

Je tu hrozně moc lidí, takže vlastně celou dobu trávíme ve frontě na pivo. Jedno si koupíme a jdeme zase na konec. Ale nijak zvlášť to nevadí; DJ hraje, neleje, nikam nespěcháme a užíváme si to.  

Mezitím odborná porota ("otec zakladatel" VSN, redaktorka časopisu F.O.O.D, vítěz z loňska a nějaká paní z Kampa centra, kde se akce odehrává) odborně hodnotí vzhled a potom i chuť všech hermelínů. Moc se u toho teda netvářej', což se nedivím, protože některé kousky bych fakt nedala. "Ochutnávací" vzorky vypadají o poznání méně chutně, než "Okoukávací" vzorky.

Přichází řada na laickou porotu, někteří se tváří ještě hůř, než porota odborná. Těžký je život hermelínového porotce.

Co do sebe nenacpou poroty, to zmizí v ostatních; někteří jsou odvážní. Nenápadně sleduju, co kdo říká na Luigiho. Nikdo se nešklebí a celý hermelín (i se zbytky od poroty) je pryč docela rychle. Aspoň, že tak.

Ve volné chvíli se účastním guerilla knittingu, což je jakési odvětví pletení. Neumím plést. Opravdu ne. Nikdy jsem neupletla ani hladce ani obrace. Trvá mi asi dvacet minut, než (za vydatné pomoci odbornice) upletu tři řady růžového hada. Drahý se za mě asi stydí. Radši to vzdávám, protože začínám cítit, že ještě chvilku a někoho vzteky propíchnu jehlicí. Slečna pletařka říká, že pletení je relax.

Je tma, přestávám fotit. Začíná být kosa, tak ať už to sakra vyhlásej a jdem. První se vyhlašuje kategorie z hodnocení laiků. Luigi vyhrává třetí místo! Musím mluvit (řekla jsem jen "děkuju") do mikrofonu, ale mám takovou radost, že ani neomdlívám studem. Drahý vypadá, že už se za mě nestydí. Vyhlašují i další místa; druhý je José v lázních a vítězem Ceny laické poroty se stává Grün Metalün.

Přichází na řadu kategorie nejvíc nejkrásnější hermelín. Třetí je Relikviář Jírovce Maďala, druhý Sluneční koráb a Nejvzhlednějším hermelínem je zvolen kousek s názvem Plesnivý preference.

Jako poslední vyhlašují kategorii hlavní - Nejchutnější hermelín - s lákavou první cenou v podobě foťáku.

Na třetím místě končí Sluneční koráb, druhý je Karel a tramtadadáááá... Nejlepším hermelínem na světě je José v lázních.

Ochutnala jsem - mimo svého - ještě další čtyři vzorky: Relikviář Jírovce Maďala, Sluneční koráb, Grün Metalün a Herbelín. Nejsem zrovna "politicky korektní" člověk, tak to řeknu, jak to je. V Relikviáři bylo, mimo jiné, kari a skořice (aspoň myslím) a měla jsem co dělat, abych to spolkla, protože to bylo šíleně překořeněné. Sluneční koráb (snad to byl on, kdyžtak se omluvám autorům) se mi líbil, ale strašně pálil, tak ani nevím, jak chutnal. Grün Metalün byl hodně podobný Luigimu a byl moc dobrý, výraznější než můj. Herbelín byl luxusní - jemně naložený a doplněný karamelizovanou červenou cibulí. Plus krásně naservírovaný. Poslední, který jsem ochutnala byl tak nevýrazný, že jsem si nezapamatovala ani chuť, ani název.

Ostatní jsem neměla možnost vyzkoušet, buď proto, že už byly pryč nebo proto, že vypadaly, jako by už překonaly hranici mezi "uleželý" a "zkažený" nebo vypadaly vyloženě nejedle.

Děkuju moc moc moc můj drahý hermelínový stylisto za pomoc a morální podporu. Mám velkou radost, že jsme hned napoprve skončili na bedně.