1. narozeniny (samozřejmě s dortem)

Vlastně už ani nevím, proč jsem začala psát blog. Z nudy asi. A taky, abych měla kam dávat fotky jídel. První příspěvek vlastně ani není recept, spíš jen takový výkřik do tmy o tom, co jsem měla k večeři.
Nejdřív jsem psala jen tak pro sebe; myslela jsem, že to nikdo nečte. Vůbec první komentář mám totiž až u třináctého zápisku. Je to zvláštní, ale napsat cizím lidem na internetu, že píšu blog, bylo jednoduché. Prostě jsem ke komentářům a dotazům, které jsem psala pod různé jiné foodblogy, začala připojovat odkaz na ten můj. Horší bylo, přiznat se kamarádům. Jak jsem totiž vařila, pekla, fotila a psala a trávila u toho všeho dost času, tak nějak jsem se chtěla svými výtvory pochlubit. Zároveň ve mně ale hlodal červíček, jestli to tu celé není trapné a kamarádi si spíš nebudou ťukat na čelo, co to tady jako předvádím. Trvalo mi půl roku, než jsem se odvážila nasdílet na facebooku první zápisek - jako oslavu toho, že jsem si konečně koupila kuchyňského robota. Jak to tak vypadá, tak úplná ostuda to není, nikdo se mi přímo nevysmál a dokonce se najdou i ti, kterým se můj blog líbí. Jupijou!
Když někdo přidá komentář, přijde mi do mailu upozornění. Vždycky to byl jeden, maximálně dva komentáře na článek. Zhruba v půlce dubna jsem ráno sedla k počítači, pustila mail a nestačila koukat, co se děje. Plný email komentářů a to jsem ani nepostla nový recept. Chvilku jsem přemýšlela, čím to je, ale na nic jsem nepřišla a pustila to z hlavy. Večer jsem pročítala novinky na různých oblíbených stránkách a při projíždění Cuketkových odrobinek jsem na to přišla. Jsem slavná, píše o mně Cuketka!
Vždycky mě potěší, když mi někdo nějaký zápisek pochválí nebo chce dokonce poradit. Nedávno se mě kamarád ptal, jaký to je pocit, když mi cizí lidi takhle píšou. Přemýšlela jsem nad tím a musím říct, že dobrý, až na to, že mám někdy strach někomu poradit, co když se to jídlo pak nevyvede. Že jsem vlastně dost drzá, když si troufám někomu udílet rady, když jsem sama kuchařka - začátečnice. Ale co, když se jídlo nepovede, tak se to buď dá zachránit a nikdo nic nepozná nebo se to zachránit nedá a holt se to povede příště. Až mi jednou na ulici někdo dá pár facek, aspoň hned bude jasné proč.
Tak jsem si skoro vylila srdce - už to bude trvat jen chvilku. Slibuju.
Dneska je to přesně rok od prvního zápisku tady na blogu. Děkuju všem, kteří sem chodí, těm kteří si najdou chvilku a nechají tu i komentář, i těm, kteří zkoušejí moje recepty a pak dají vědět, jak to dopadlo. Jsem ráda, že se vám "U Lucie" líbí. Děkuju mému drahému za pomoc, trpělivost a taky odvahu, s jakou konzumuje takové výtvory, jako ovocné knedlíky-tenisáky, houskové knedlíky "na medium" a sladkosti, kterých je vždycky moc. Děkuju mamce a ségře, které jsou (chtě-nechtě) mým "přítelem na telefonu".
A teď zpátky do kuchyně! K 1. narozeninám jsem si upekla dort. Není to dort jen tak ledajaký - je to dort dost složitý. Sbírala jsem na něj odvahu už od kurzu cukrařiny, na kterém jsem byla v zimě, a pouze a jedině Cyril, Metoděj a Jan Hus můžou za to, že jsem se do něj nakonec pustila. Popravdě, nejsem si úplně jistá, že se povedl - měla jsem velké problémy s krémem. Ale jak jsem už psala, někdy se to dá zachránit, což byl naštěstí tenhle případ. Doufám, že když dort bude někdo zkoušet, tak se mu krém (a vůbec celý dort) povede.

Jasmínový dort ze zeleným čajem

Rada na úvod - přípravu dortu rozložte do dvou dnů.

Ingredience na dort o průměru 24cm:
Piškot:
125g másla - rozpuštěného a trochu zchladlého
200g cukru krupice
3 velká vejce - žloutky a bílky zvlášť
50ml mléka
1 vanilkový lusk (nebo lžička vanilkové esence)
kůra z 1 citrónu
250g hl. mouky
1/2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli

Ivoire mousse s jasmínem:

400ml smetany ke šlehání

100ml mléka
2 sáčky jasmínového čaje (nebo 2 lžičky sypaného)
250g kvalitní bílé čokolády (původní recept počítá s čokoládou Valrhona Ivoire, kterou bohužel neumín sehnat, takže jsem použila nějakou švýcarskou, což asi způsobilo pozdější problémy s krémem

Pomerančovo-zázvorové želé se zeleným čajem:
125ml čerstvé pomerančové šťávy (asi z jednoho pomeranče)
4cm zázvoru
1 sáček zeleného čaje (nebo 1 lžička sypaného)
50g cukru krupice
4 plátky želatiny

Čokoládová poleva:
75g smetany ke šlehání
25g mléka
75g medu
1,5 plátku želatiny
200g čokolády se 70% podílem kakaa

Postup:

Piškot:

Troubu rozehřejeme na 180°C. Dvě otevírací dortové formy s průměrem 24cm vyložíme pečícím papírem. Ve food processoru promixujeme máslo, žloutky, mléko, vanilku a citrónovou kůru, po částech přidáme mouku, prosátou s kypřicím práškem a solí. Vznikne nám dost tuhé těsto, asi jako linecké. Z bílků a cukru ušleháme pevný sníh. Polovinu pořádně vpracujeme do těsta, čímž ho naředíme tak, že zbylý sníh můžeme vmíchat už jen zlehka. Hmotu rozetřeme do připravených forem a dáme péct na 15 minut. Necháme vychladnout.

Mousse:
V kastrůlku zahřejeme smetanu. V mléce povaříme jasmínový čaj, scedíme a vlijeme do horké smetany. Přidáme nalámanou čokoládu a promícháme. Necháme vychladnout, poté přendáme do lednice a necháme tam do druhého dne. Před plněním dortu vyšleháme do lehké pěny. Když jsme dort pekli v kurzu, všechno šlo tak, jak mělo. Bohužel, při opakování doma, krém vyšlehat nešel; byl stále tekutý a pak se najednou oddělila čokoláda od smetany a mléka a sešlehat dohromady už to nešlo. Nevím, jestli to bylo špatnou čokoládou (jen 31%), nebo mnou, ale prostě to vypadalo příšerně. Chtěla jsem celou tu hrůzu vyhodit a naplnit dort jen šlehačkou, ale drahý mě ukecal, ať to nedělám. Vymyslela jsem tedy náhradní plán. Vyšlehala jsem dotuha nový kelímek šlehačky a opatrně do něj zapracovala čokoladovou patlanici, kterou jsem předtím přecedila, abych se zbavila přebytečné tekutiny. Vím, že to asi není úplně košer, ale nic jiného mě nenapadlo.
Želé:
V kastrůlku přivedeme k varu pomerančový fresh s nastrouhaným zázvorem, odstavíme a přidáme čaj. Necháme vylouhovat a přecedíme. Želatinu namočíme do ledové vody, necháme ji nabobtnat, vyždímeme a poté rozmícháme v přecezeném džusu. Vlijeme na rovný tác (do výšky asi 1,5cm) a uložíme do lednice. Po zatuhnutí nakrájíme na kostičky.
Sestavené dortu:
Oba upečené piškoty vyndáme z forem, jednu z nich umyjeme a dno vyložíme pečícím papírem tak, aby po stranách přečuhoval a složíme formu zpět. Na dno vložíme jeden piškotový kruh. Navrstvíme na něj polovinu krému a hustě poklademe kostičkami želé. Zatřeme druhou polovinou krému a přiklopíme druhým piškotovým kruhem. Dáme zatuhnout do lednice.
Poleva:
Želatinu dáme nabobtnat do ledové vody. Smetanu, mléko a med přivedeme k varu, vhodíme nalámanou čokoládu a promícháme. Pomocí ponorného mixéru zpracujeme dohladka. Přidáme vyždímanou želatinu a znovu propracujeme mixérem. Ihned potahujeme dort.
Potahování dortu čokoládovou polevou:
Z dortu opatrně sundáme boky formy. Navrch nalijeme většinu čokoládové polevy a pomocí stěrky, dlouhého širokého nože nebo špachtle potáhneme vršek i boky dortu čokoládou. Podle potřeby přidáváme polevu, točíme dortem a uhlazujeme boky i vršek. Celé dílo dáme ztuhnout do lednice. Umyjeme sebe i kuchyň od čokolády.

Ufff... Vypadá to, že teď už zvládnu všechno. Jak je asi poznat už z receptu, nebylo to jednoduché (tímto se omlouvám zdatnějším cukrářům a cukrářkám, kteří si teď říkají "pffff, trapnýýý", ale nám normálním smrtelníkům dá tenhle dort pořádně zabrat). Já mám ale radost, že si můžu sfouknout svíčku na netypickém vlastnoručně (s pomocí mého drahého - samozřejmě) upečeném dortu.