Čokoládový dort - narozeninový

Když má někdo z rodiny nebo přátel narozeniny (nebo nastane situace, kdy je vhodné někoho obdarovat) a já netuším, po čem jeho srdce touží, volím cestu nejjednodušší - prostě se zeptám. Tím bohužel odpadne ten moment překvapení, který se u dárku jaksi očekává. Když si kamarádka "objednala" k narozeninám čokoládový dort, byla jsem ráda (čokoládové já peču nejradši), ale zároveň jsem hned vymýšlela, jak tomu dodat tu špetku překvápka.
Chtěla jsem vyzkoušet nějaký nový korpus a pro inspiraci jsem šla do své oblíbené kuchařky Zpátky domů. Krém, který autorka použila se mi ale nelíbil, rozhodla jsem se tedy recept trochu pozměnit. Představila jsem si plnou chuť čokoládového korpusu v kombinaci s náplní z mléčného karamelu. Mňam! Chtělo by to nějakou svěží polevu - a v tom mě to napadlo. Poleva bude bílá, šlehačková a dort se bude na první pohled tvářit jako "bílej". Abych to vysvětlila - lidi se podle mého pozorování dělí na ty, kteří mají rádi dorty černé (čokoládové) a bílé (se světlým korpusem). Představila jsem si výraz ve tváři kamarádky, až dort dostane. Radost, že dostala dort. Zklamání, že není "černej". Připadala jsem si náramně mazaně, když jsem tmavý dort mazala bílým krémem tak, aby nikde nekoukal ani kousek tmavého korpusu.

Ingredience:
(na formu o průměru 20cm)
1 zavřená plechovka slazeného kondenzovaného mléka (Salko) nebo karamelizovane kondenzovane mléko (Salko karamel)
---
330g změklého másla (+ kousek na vymazání formy)
300g třtinového cukru (nebo 180g obyčejného cukru krupice)
3 velká vejce
150g kvalitní hořké čokolády (vyzkoušela jsem 72% od Marks&Spencer)
300g polohrubé mouky
1 vrchovatá lžička jedlé sody
3,5 dcl horké vody
---
1 kelímek smetany ke šlehání
125g krémového sýra (Philadelphia, Buko)
cukr moučka podle chuti

Postup:
(doporučuji rozvrhnout do dvou dnů)
První den vaříme zavřenu plechovku Salka v hrnci s vodou 2,5 hodiny. Dáváme pozor, aby byla plechovka ponořená a voda se nevyvařila. O výbuch předpokládám nestojí nikdo. Necháme vychladnout. V případě, že používáme Salko karamel, tak nevaříme a můžeme rovnou použít.
Zatímco se Salko vaří, uděláme si krátkou přípravu. Nachystáme si otevírací dortovou formu - vyložíme dno pečícím papírem a celou formu vymažeme pečlivě máslem. Troubu zapneme na 180°C. Dáme vařit vodu. Čokoládu nalámanou na kousky dáme rozpustit do vodní lázně.
Utřeme máslo s cukrem do krému. Dobře to jde ve foodprocessoru (zejména, když je člověk lajdák jako já a nikdy nevyndá máslo z lednice včas). Zapracujeme vejce - pěkně jedno po druhém - a pořádně promícháme. Vmícháme rozpuštěnou čokoládu.
Mouku promícháme s jedlou sodou a přidáváme jí, střídavě s horkou vodou, do těsta. Výsledná konzistence je hodně tekutá, toho se ale nelekneme a pokračujeme.
Těsto přelijeme do formy a dáme péct na 15 minut. Potom stáhneme troubu na 160°C a pečeme ještě asi půl hodiny 45 minut.
Autorka receptu píše, že test se špejlí nebude fungovat, protože korpus je z kategorie "mokrých", já jsem ale napoprvé špejli použila, vyšla téměř suchá a všechno bylo oukej. Při repríze dortu jsem se spolehla na vyzkoušený čas, špejli nechala ležet a po prokrojení jsem zjistila, že je střed syrový (ano, dopekla jsem to v alobalu). Příště se tedy špejle budu radši držet.
Korpus necháme trochu vychladnout, vyndáme ho z formy a necháme odpočinout přes noc pod čistou utěrkou.
Vychladlý dort vodorovně prokrojíme (odvážní mohou dvakrát) a namažeme vrstvou zkaramelizovaného Salka. Sestavíme zpět a dáme pořádně vychladit.

Ušleháme šlehačku a přidáme do ní krémový sýr. Můžeme podle chuti osladit moučkovým cukrem. Krémem namažeme vršek i boky dortu a uhladíme. Dáváme pozor, aby nikde nekoukal ani kousek čokoládového korpusu.
Hotový dort dáme alespoň na hodinu do lednice a pak můžeme jít příjemně překvapovat milovníky "černých" dortů. Anebo nepříjemně milovníky "bílých".

Když je potřeba, aby dort vydržel déle, než vydrží šlehačková poleva, můžeme použít polevu čokoládovou a z celkem jednoduchého dortu vykouzlit nóbl kousek.

Panna Cotta

Jelikož a protože moje lenost stále trvá, v kuchyni se spíš jen mihnu, než bych tam trávila celý den (což jindy není úplně neobvyklé). Bohužel, mlsná mě honí pořád a s tím je třeba něco dělat (utéct tomu nemůžu, věřte, že jsem to zkoušela). Vzhledem ke krásnému letnímu počasí minulých dní se nabízelo "uvařit" nějakou zmrzlinu. Jenže - zkuste v půlce léta sehnat formičky na nanuky. Je to stejné, jako s plavkama - už je pozdě (nojo, vždyť je to jasný - teď se kupujou lyže, čepice a rukavice. Na nanuky a plavky bude čas tak v únoru. Že já hloupá si to nezapamatuju). Smetanu mají naštěstí celoročně, takže přichází náhradní plán - panna cotta.

Panna cotta (v překladu svařená smetana) je dezert pocházející ze severní Itálie, z regionu Piemonte. Vznikne svařením smetany s cukrem, přidáním želatiny a vychlazením a podává se např. s ovocem, karamelem nebo čokoládou. V původním receptu se místo želatiny používaly vařené rybí kosti (blééé - pozn. aut.). V současné době se smetana často ochucuje vanilkou.
zdroj: wikipedia

Základní recept (ingredience na 4 porce):
3 lžičky práškové želatiny
500ml smetany ke šlehání (31% tuku)
3 lžíce cukru krupice
vanilkový lusk

Postup:
Připravíme si čtyři kalíšky, každý o objemu 125ml a pečlivě je vymažeme olejem. Želatinu namočíme do třech lžic studené vody. V kastrůlku svaříme smetanu s cukrem a dření z vanilkového lusku (ten tam přihodíme taky, později ho ale vyndáme). Kastrůlek sundáme ze sporáku, přidáme do něj nabobtnanou želatinu a pořádně rozmícháme. Směs vlijeme do kalíšků a necháme alespoň šest hodin (lépe přes noc) vychladit.
Před podáváním okraje panna cotty "objedeme" špičkou nože a pro snadnější vyklopení můžeme ještě namočit na pár vteřin do horké vody (pozor, ať si vodu nenalijete do kalíšku - ano, hádáte správně, ja jí tam nalila).

Třesoucí se panna cottu vyklopíme na talíře a podáváme třeba s borůvkovou (jahodovou, malinovou) omáčkou, s čokoládovou polevou nebo s karamelem - záleží, co přebývá v lednici. Teda, chtěla jsem říct, že záleží, na co máte chuť.

Vyzkoušela jsem i další verze a vypadá to, že fantazii se meze nekladou.

Růžová panna cotta s jahodovou čepicí

Rozmixujeme 250g jahod a vzniklé pyré propasírujeme přes jemný cedník do kastrolu. Osladíme podle chuti (doporučuji spíš méně) a necháme trochu zredukovat. Sundáme ze sporáku a necháme chvilku stát. Mezitím si namočíme 2 lžíce želatiny, kterou pak nabobtnalou pečlivé vmícháme do jahodového pyré. Rozdělíme ho do čtyř 150ml kalíšků vymazaných olejem a dáme do lednice zatuhnout.
Po ztuhnutí jahod dále postupujeme podle základního receptu - jen vanilku vyměníme za lžičku růžové vody a přidáme kapku červeného potravinářského barviva.

Kávová panna cotta

Postupujeme opět podle základního receptu - jen vanilku tentokrát vystřídá lžička kávového extraktu  a panák mandlového likéru Amaretto. Vychlazené bábovičky poléváme kávovým sirupem. Ten připravíme ze 180ml silné kávy a 60g cukru krupice. Oslazenou kávu vaříme, dokud nezmenší svůj objem a trošku nezhoustne. Vychladíme a nalijeme na panna cottu. Pro dovršení kávového dýchánku můžeme podávat s ledovým řeckým frappé.

Řecké frappé

Osvěžující kávový nápoj může v horkých dnech přijít vhod i bez panna cotty. Na jednu sklenici nám stačí 2 lžičky instantní kávy, cukr podle chuti, deci studené vody a několik kostek ledu. Kávu, cukr a vodu napěníme pomocí ponorného mixéru. Podáváme s ledem, případně s mlékem.

Salát s uzeným lososem

Jsem líná. Ježíšmarjá jak já jsem v poslední době líná. Asi je to tím horkem, ale nemám ani hlad, takže k večeři mívám těstoviny s máslem a parmezánem, meloun, jablko, suchou housku, nanuka nebo nic. Pokud se tedy v době večeře neocitne nablízku můj drahý a něco neuvaří on. No, neuvaří je možná moc silné slovo. Zatím jsme měli caprese, řecký salát a znovu caprese.

Protože jsem byla hodná a taky proto, že jsme měli malé výročí - na které jsem, narozdíl od drahého, zapomněla (pardon), tak jsem dostala dárek. Medový ocet a olivový olej s citronem. Mňam! Olej jsme hned vyzkoušeli do řeckého salátu, ale zdálo se mi, že je těch chutí trošku moc. Připadlo mi, že by to chtělo jen nějaké nahořklé salátové listí a... A nevím, jsem líná i myslet.

V pátek jsme si s kolegyní daly na oběd salát z mladého špenátu, rajčat a uzeného lososa s medovou zálivkou. To je ono! Večer jsem si oběd - s několika obměnami - zopakovala. A musím říct, že je to to pravé jídlo pro moje lenivé letní já. Nezašpinila jsem téměř žádné nádobí, netopila jsem si v kuchyni a výsledek byl perfektní.

Na čtyři porce salátu potřebujeme jedno balení mladých špenátových listů, 200g uzeného lososa, olivový olej s citronem, pepř a případně citron na dochucení.
Špenátové listy omyjeme, osušíme a otrháme z nich šťopky. Listí nedbale naházíme na talíř, plátky lososa natrháme na kousky a pohodíme je přes listy, párkrát nad tím otočíme mlýnkem s pepřem a pokapeme olejem. Podáváme jen tak nebo s dobrým pečivem.

Teď je potřeba vykoumat, co by se hodilo k tomu octu.

Hlasování o nejoblíbenější moučník

Kolegyně bloggerka Anna (mohu-li ji tak nazvat) pořádá na svém blogu na iDnes.cz hlasování o nejoblíbenější moučník v Česku. Inspirovala ji podobná anketa, která probíhala na jednom americkém blogu. V první fázi sbírala tipy, jaké moučníky do ankety zařadit, pak je všechny(!) upekla, nafotila (fotí, tak, že člověk normálně slintá) a teď může národ hlasovat. Protože se mi její nápad líbí, tak odkaz na článek a anketu (s jejím dovolením) zveřejňuju tady u sebe - třeba se Vám její Letní speciál bude líbit také a třeba se i zapojíte do hlasování.
A abych všechny trošku namlsala, tak přikládám pár fotek rovnou sem (autorem a vlastníkem práv na níže zveřejněné fotografie je Anna Lešková).

Třešňový koláč se skořicovou drobenkou

V Praze nikdo, všichni si užívaj' někde u vody a mě čeká celý víkend v práci. V noci. Abych se ve dne nenudila, vymyslela jsem, že si v páteční pauze mezi jednou a druhou prací něco upeču, v sobotu o tom napíšu a v neděli umřu vedrem. Přitápět si troubou v tomhle počasí může jenom trouba. A já...

Vygooglila jsem recept na třešňový koláč, cestou z práce koupila nádherné černé třešně a ještě pár drobností a vrhla jsem se na to. Jen jsem hoooodně ubrala cukru, protože jsem snad ještě nejedla (a ani jíst nechci) koláč, kde by bylo stejně cukru jako mouky.

Ingredience na formu o průměru 30cm:
(Tentokrát jsem objem přepočítala správně a nenadělala větší než malé množství koláčů, jak je mým zvykem. Jdu do sebe)

200g změklého másla
160g cukru krupice
lžička vanilkové esence
3 vejce
325g hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva
250ml mléka
---
500g zralých černých třešní (váha před vypeckováním)
---
100g másla
70g cukru krupice
1/2 lžičky mleté skořice
150g hrubé mouky
(V původním receptu je "plain flour", což si myslím, že je hladká, ale v mojí kuchařce dělají drobenku z hrubé, tak jsem to tak udělala. Příště zkusím hladkou, tahle drobenka je moc křupavá. Proč se mi nikdy nepovede udělat takovou drobenku, jakou dělá mamka?)

Postup:
Vypeckovala jsem třešně (což je otrava, ja vím, ale jestli něco nesnesu, tak je to třešňová bublanina s peckama. Když už věnuju čas pečení, tak mě snad neubyde, věnovat tomu deset minut navíc, ne?). Zapnula jsem troubu na 175°C, dno rozkládací dortové formy jsem vyložila pečícím papírem a boky ještě vymazala máslem. V robotu jsem utřela máslo s cukrem a vanilkovou esencí, přidala jsem vajíčka (pěkně jedno po druhém a počkat, až se každé pořádně zapracuje do hmoty). Po troškách jsem přidávala mouku prosátou s práškem do pečiva a nakonec jsem přilila mléko. Hmotu jsem vlila do připravené formy, uhladila a navrch naskládala třešně - pěkně jednu vedle druhé.
A teď drobenka. U nás doma se dělala vždycky tak, že se v kastrůlku rozehřálo máslo, sundalo ze sporáku, přidal se cukr a mouka, promíchalo se to, nadrobilo na koláč a bylo hotovo. Ve všech receptech, které jsem viděla, se ale drobenka dělá z másla studeného. Tak nevím. Vlastně ani nevím, z jaké mouky se dělá. Každopádně se koláč s drobenkou z hrubé mouky dá jíst a je - určitě i díky skořici - dokonce dost dobrý. Příště můžu použít jinou mouku.
Drobenku jsem nadrobila na koláč a dala péct na 45 minut.

Proč peču, když je takové vedro? Vím já? Asi, že mě to baví. Asi, že mi připadá, že bych si neměla nechat ujít všechno to ovoce, které teď venku dozrává. Asi, že jsem praštěná. A taky jsem chtěla udělat radost kolegům v práci. Tak snad jim bude chutnat...

1. narozeniny (samozřejmě s dortem)

Vlastně už ani nevím, proč jsem začala psát blog. Z nudy asi. A taky, abych měla kam dávat fotky jídel. První příspěvek vlastně ani není recept, spíš jen takový výkřik do tmy o tom, co jsem měla k večeři.
Nejdřív jsem psala jen tak pro sebe; myslela jsem, že to nikdo nečte. Vůbec první komentář mám totiž až u třináctého zápisku. Je to zvláštní, ale napsat cizím lidem na internetu, že píšu blog, bylo jednoduché. Prostě jsem ke komentářům a dotazům, které jsem psala pod různé jiné foodblogy, začala připojovat odkaz na ten můj. Horší bylo, přiznat se kamarádům. Jak jsem totiž vařila, pekla, fotila a psala a trávila u toho všeho dost času, tak nějak jsem se chtěla svými výtvory pochlubit. Zároveň ve mně ale hlodal červíček, jestli to tu celé není trapné a kamarádi si spíš nebudou ťukat na čelo, co to tady jako předvádím. Trvalo mi půl roku, než jsem se odvážila nasdílet na facebooku první zápisek - jako oslavu toho, že jsem si konečně koupila kuchyňského robota. Jak to tak vypadá, tak úplná ostuda to není, nikdo se mi přímo nevysmál a dokonce se najdou i ti, kterým se můj blog líbí. Jupijou!
Když někdo přidá komentář, přijde mi do mailu upozornění. Vždycky to byl jeden, maximálně dva komentáře na článek. Zhruba v půlce dubna jsem ráno sedla k počítači, pustila mail a nestačila koukat, co se děje. Plný email komentářů a to jsem ani nepostla nový recept. Chvilku jsem přemýšlela, čím to je, ale na nic jsem nepřišla a pustila to z hlavy. Večer jsem pročítala novinky na různých oblíbených stránkách a při projíždění Cuketkových odrobinek jsem na to přišla. Jsem slavná, píše o mně Cuketka!
Vždycky mě potěší, když mi někdo nějaký zápisek pochválí nebo chce dokonce poradit. Nedávno se mě kamarád ptal, jaký to je pocit, když mi cizí lidi takhle píšou. Přemýšlela jsem nad tím a musím říct, že dobrý, až na to, že mám někdy strach někomu poradit, co když se to jídlo pak nevyvede. Že jsem vlastně dost drzá, když si troufám někomu udílet rady, když jsem sama kuchařka - začátečnice. Ale co, když se jídlo nepovede, tak se to buď dá zachránit a nikdo nic nepozná nebo se to zachránit nedá a holt se to povede příště. Až mi jednou na ulici někdo dá pár facek, aspoň hned bude jasné proč.
Tak jsem si skoro vylila srdce - už to bude trvat jen chvilku. Slibuju.
Dneska je to přesně rok od prvního zápisku tady na blogu. Děkuju všem, kteří sem chodí, těm kteří si najdou chvilku a nechají tu i komentář, i těm, kteří zkoušejí moje recepty a pak dají vědět, jak to dopadlo. Jsem ráda, že se vám "U Lucie" líbí. Děkuju mému drahému za pomoc, trpělivost a taky odvahu, s jakou konzumuje takové výtvory, jako ovocné knedlíky-tenisáky, houskové knedlíky "na medium" a sladkosti, kterých je vždycky moc. Děkuju mamce a ségře, které jsou (chtě-nechtě) mým "přítelem na telefonu".
A teď zpátky do kuchyně! K 1. narozeninám jsem si upekla dort. Není to dort jen tak ledajaký - je to dort dost složitý. Sbírala jsem na něj odvahu už od kurzu cukrařiny, na kterém jsem byla v zimě, a pouze a jedině Cyril, Metoděj a Jan Hus můžou za to, že jsem se do něj nakonec pustila. Popravdě, nejsem si úplně jistá, že se povedl - měla jsem velké problémy s krémem. Ale jak jsem už psala, někdy se to dá zachránit, což byl naštěstí tenhle případ. Doufám, že když dort bude někdo zkoušet, tak se mu krém (a vůbec celý dort) povede.

Jasmínový dort ze zeleným čajem

Rada na úvod - přípravu dortu rozložte do dvou dnů.

Ingredience na dort o průměru 24cm:
Piškot:
125g másla - rozpuštěného a trochu zchladlého
200g cukru krupice
3 velká vejce - žloutky a bílky zvlášť
50ml mléka
1 vanilkový lusk (nebo lžička vanilkové esence)
kůra z 1 citrónu
250g hl. mouky
1/2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli

Ivoire mousse s jasmínem:

400ml smetany ke šlehání

100ml mléka
2 sáčky jasmínového čaje (nebo 2 lžičky sypaného)
250g kvalitní bílé čokolády (původní recept počítá s čokoládou Valrhona Ivoire, kterou bohužel neumín sehnat, takže jsem použila nějakou švýcarskou, což asi způsobilo pozdější problémy s krémem

Pomerančovo-zázvorové želé se zeleným čajem:
125ml čerstvé pomerančové šťávy (asi z jednoho pomeranče)
4cm zázvoru
1 sáček zeleného čaje (nebo 1 lžička sypaného)
50g cukru krupice
4 plátky želatiny

Čokoládová poleva:
75g smetany ke šlehání
25g mléka
75g medu
1,5 plátku želatiny
200g čokolády se 70% podílem kakaa

Postup:

Piškot:

Troubu rozehřejeme na 180°C. Dvě otevírací dortové formy s průměrem 24cm vyložíme pečícím papírem. Ve food processoru promixujeme máslo, žloutky, mléko, vanilku a citrónovou kůru, po částech přidáme mouku, prosátou s kypřicím práškem a solí. Vznikne nám dost tuhé těsto, asi jako linecké. Z bílků a cukru ušleháme pevný sníh. Polovinu pořádně vpracujeme do těsta, čímž ho naředíme tak, že zbylý sníh můžeme vmíchat už jen zlehka. Hmotu rozetřeme do připravených forem a dáme péct na 15 minut. Necháme vychladnout.

Mousse:
V kastrůlku zahřejeme smetanu. V mléce povaříme jasmínový čaj, scedíme a vlijeme do horké smetany. Přidáme nalámanou čokoládu a promícháme. Necháme vychladnout, poté přendáme do lednice a necháme tam do druhého dne. Před plněním dortu vyšleháme do lehké pěny. Když jsme dort pekli v kurzu, všechno šlo tak, jak mělo. Bohužel, při opakování doma, krém vyšlehat nešel; byl stále tekutý a pak se najednou oddělila čokoláda od smetany a mléka a sešlehat dohromady už to nešlo. Nevím, jestli to bylo špatnou čokoládou (jen 31%), nebo mnou, ale prostě to vypadalo příšerně. Chtěla jsem celou tu hrůzu vyhodit a naplnit dort jen šlehačkou, ale drahý mě ukecal, ať to nedělám. Vymyslela jsem tedy náhradní plán. Vyšlehala jsem dotuha nový kelímek šlehačky a opatrně do něj zapracovala čokoladovou patlanici, kterou jsem předtím přecedila, abych se zbavila přebytečné tekutiny. Vím, že to asi není úplně košer, ale nic jiného mě nenapadlo.
Želé:
V kastrůlku přivedeme k varu pomerančový fresh s nastrouhaným zázvorem, odstavíme a přidáme čaj. Necháme vylouhovat a přecedíme. Želatinu namočíme do ledové vody, necháme ji nabobtnat, vyždímeme a poté rozmícháme v přecezeném džusu. Vlijeme na rovný tác (do výšky asi 1,5cm) a uložíme do lednice. Po zatuhnutí nakrájíme na kostičky.
Sestavené dortu:
Oba upečené piškoty vyndáme z forem, jednu z nich umyjeme a dno vyložíme pečícím papírem tak, aby po stranách přečuhoval a složíme formu zpět. Na dno vložíme jeden piškotový kruh. Navrstvíme na něj polovinu krému a hustě poklademe kostičkami želé. Zatřeme druhou polovinou krému a přiklopíme druhým piškotovým kruhem. Dáme zatuhnout do lednice.
Poleva:
Želatinu dáme nabobtnat do ledové vody. Smetanu, mléko a med přivedeme k varu, vhodíme nalámanou čokoládu a promícháme. Pomocí ponorného mixéru zpracujeme dohladka. Přidáme vyždímanou želatinu a znovu propracujeme mixérem. Ihned potahujeme dort.
Potahování dortu čokoládovou polevou:
Z dortu opatrně sundáme boky formy. Navrch nalijeme většinu čokoládové polevy a pomocí stěrky, dlouhého širokého nože nebo špachtle potáhneme vršek i boky dortu čokoládou. Podle potřeby přidáváme polevu, točíme dortem a uhlazujeme boky i vršek. Celé dílo dáme ztuhnout do lednice. Umyjeme sebe i kuchyň od čokolády.

Ufff... Vypadá to, že teď už zvládnu všechno. Jak je asi poznat už z receptu, nebylo to jednoduché (tímto se omlouvám zdatnějším cukrářům a cukrářkám, kteří si teď říkají "pffff, trapnýýý", ale nám normálním smrtelníkům dá tenhle dort pořádně zabrat). Já mám ale radost, že si můžu sfouknout svíčku na netypickém vlastnoručně (s pomocí mého drahého - samozřejmě) upečeném dortu.