Croque-monsieur

Stojím frontu v Au Gourmand a brousím si zuby na poslední obrovský croque-monsieur vystavený za proskleným pultem. Pán přede mnou má zuby ostřejší a na mě zbývá jen croque-tuna (s tuňákem). Obsluha je protivná, takže se pro croque-monsieur nevrátím a radši si ho udělám doma. Původní plán, že to bude překvapení, nevyšel - balení velkého toustového chleba mě u drahého prozradilo. 

Croque-monsieur (z francouzštiny: croquer=křupat, monsieur=pán) je zapečený sendvič se šunkou a sýrem (nejčastěji Ementálem nebo Gruyèrem). Komplikovanější verze je doplněna ještě o bešamel - sýrový nebo obyčejný. Kdo a kdy sendvič vymyslel není známo, první zmínky o něm najdeme v menu pařižských kaváren v roce 1910.
Tenhle 'křupavý pán' se může proměnit třeba v 'křupavou paní' (croque-madame) přidáním "volského oka" nebo pošírovaného vejce navrch (aka dámský klobouk) či v jednu z mnoha, více či méně uvěřitelných, variant (croque-provensal s rajčaty, croque-norvégien s uzeným lososem namísto šunky, croque-bolognese s boloňskou omáčkou, croque Hawaiian s ananasem nebo mekdonaldí pokus Croque McDo).
zdroj: wikipedia

Ingredience na dva velkosendviče:
4 plátky amerického toustového chleba
4 plátky šunky
2-4 plátky Ementálu
2 lžičky dijonské hořčice
asi 6 lžic sýrového bešamelu (použila jsem vyzrálý Gruyère)
2 lžíce nastrouhaného Gruyèru

Postup:
Všechny plátky toustového chleba lehce potřeme dijonskou hořčicí, na dva naskládáme šunku a sýr a přiklopíme druhými dvěma plátky. Vršek a boky potřeme sýrovým bešamelem, navrch ještě posypeme strouhaným sýrem a dáme zapéct do trouby, dokud vršky sendvičů lehce nezezlátnou.

Jelikož je to šílená kalorická bomba, podáváme croque-monsieur s lehkým salátem, abychom ulevili našemu svědomí (a taky proto, že saláty mám ráda).

Vánočka

Dvaadvacátého jsem si udělala romantický večer. Drahý v práci, já a ingredience na tři vánočky v kuchyni, Láska nebeská v televizi (jo, brečela jsem, ale naštěstí ne do vánoček). Začátek v půl osmé, konec v půl druhé. Ráno se mrtvá šourám do práce. Večer už jsem chtěla jen svařáka, pečené kaštany a trdelník na Staromáku s kamarády. Všechno vypadalo slibně, svařák voněl, já se začínala (po druhém kelímku) cítit vánočně... Nebudu si (a ani nikomu dalšímu) kazit Vánoce popisem dalších událostí a přejdu rovnou k tomu příjemnému - Štědrému dni s vánočkou k snídani. Balení dárků. Procházce s drahým v dešti a hledání otevřeného svařákového stánku na Staromáku. Za chvíli se přesunu k rodičům (na kapra, kterého nemám ráda, ale mám pocit, že bez něj by to nebyly ty pravé Vánoce a na nejlepší salát na světě) a tak všem přeju veselé vánoce, hodně štěstí, zdraví a lásky a taky něco dobrého na vánočním stole.

Ingredience na sváteční vánočku podle Pavlíny Berzsiové: 
50 g rozinek, propláchnutých horkou vodou

4 lžíce tuzemského rumu
30 g čerstvého droždí
80 g cukru krupice
150 ml vlažného mléka
400 g polohrubé mouky
špetka soli
1 balíček vanilkového cukru
1 lžíce strouhané citronové kůry
3 žloutky + 1 rozšlehané vejce na potření
100 g marcipánu, pokrájeného na kostičky
100 g másla, rozpuštěného a zchladlého

Postup:

Rozinky dejte aspoň na 2 hodiny do rumu, aby nabobtnaly. Z droždí, lžičky cukru a poloviny mléka připravte kvásek a nechte ho vzejít. Do prosáté mouky přidejte sůl, vanilkový cukr, citronovou kůru, rozinky i s rumem, vejce, marcipán, zbylé mléko, cukr a kvásek, částečně propracujte a nakonec přidejte máslo. Vypracujte vláčné těsto a nechte ho hodinu kynout; během kynutí ještě dvakrát propracujte.

Těsto rozdělte na 9 stejných pramenů a upleťte vánočku. Nechte ji na teplém místě dalších 20 minut kynout, pak ji potřete vejcem. Pečte na plechu s pečicím papírem v troubě předehřáté na 180 °C asi 20 minut. Pak teplotu snižte na 160 °C a dopékejte dalších 20 minut. Po upečení vánočku poprašte moučkovým cukrem. 

Pepparkakor

Tradiční švédské sušenky, které každý rok kupuju taťkovi k vánocům. Drahý ale letos koupil v IKEA vykrajovátka a rozhodl se, že si upečeme (teda, že on upeče) vlastní. Recept si půjčil od Švédky Anne. Když jsem ho četla, říkala jsem si, že na někoho, kdo nikdy nepekl, je to celkem odvaha. Chlapům jejich nápady člověk nevymluví a nic horšího, než že se to nepovede, se stát nemůže, takže jsem se do toho nemontovala. 

Výsledné sušenky chutnají úplně přesně jako ty z IKEA, mohlo by se tedy zdát, že námaha byla zbytečná. S čímž ale zásadně nesouhlasím - pohledu na drahého, jak se snaží od sebe odlepit pláty těsta a střídavě se mu to daří a střídavě se to celé chystá hodit z okna, se nic nevyrovná. A ta - téměř dětská - radost (nás obou), když z trouby začaly lézt zástupy veverek, sobů, ježků, šneků, medvíďat a lišek! 

Ingredience (na celé zástupy zvířat)

1 lžíce mleté skořice

1/2 lžíce mletého zázvoru
1/2 lžíce mletého hřebíčku
1/2 lžičky mletého kardamonu

1/4 lžičky mletého nového koření

1/2 lžičky soli
1/2 lžíce sody
150g másla
125g cukru krupice
75g třtinového cukru
1/2 malého vajíčka
kůra z 1/2 citrónu
150 ml golden syrup (prodává např. Marks&Spencer)
150 ml smetany ke šlehání
550g hladké mouky

Postup:

V míse utřeme změklé máslo s oběma cukry a přidáme prosáté koření (máme nový hmoždíř!), sodu a vejce. Vmícháme citrónovou kůru, golden syrup, smetanu a nakonec i mouku. Vypracujeme těsto, které hodně lepí, ale nebojíme se ničeho a na pomoučněné ploše z něj vyválíme tři placky. Nemusejí být pěkné ani extra tenké, jde jen o to, že těsto bude po odpočinku v lednici hodně tuhé a takto se nám bude lépe rozvalovat. Placky proložené pomoučněnou potravinářskou fólií uložíme přes noc do lednice. 

Druhý den bereme z lednice vždy jen kus těsta, rozválíme ho na hodně pomoučněné ploše a vykrajujeme sušenky. Pečeme je na 180°C asi 7-8 minut. 

God Jul!

Pistáciové rohlíčky

Musím se přiznat, že ač miluju sladký, tak vánoční cukroví mě nechává poměrně chladnou. Mám pocit, že to všechno chutná stejně a že kdybych zavřela oči, nepoznám rohlíčky od pracek (ano, doma jim říkáme pracky, ne pracny). Navíc, rok co rok je to stále stejné; ať člověk přijde kamkoliv, už mu cpou pod nos linecké, rohlíčky, vosí hnízda a kdovíproč oblíbené pracky. Některé rodiny mají cukroví lepší (samozřejmě ta naše), jiné horší (ne, Hera není pečení), ale stejně je to pořád dokola. 
Proto jsem se rozhodla, že letos vyzkouším úplně nové a možná i trochu neobvyklé druhy. Jako první přichází na řadu lehce nazelenalá a extra dobrá verze nejoblíbenějšího českého cukroví. 

Ingredience:
190g změklého másla
60g moučkového cukru
2 žloutky
200g mletých nesolených oloupaných pistáciových oříšků

200g hladké mouky

špetka soli
moučkový cukr na obalení

Postup:
Máslo s prosátým cukrem utřeme pečlivě do pěny, přidáme žloutky a promícháme. Přisypeme oříšky, prosátou mouku a sůl a vypracujeme těsto. Zakryté potravinářskou fólií ho necháme alespoň hodinu, ale můžeme i přes noc, odležet v lednici. Z těsta tvarujeme malé rohlíčky a pečeme je na 200°C cca 8 minut na plechu vyloženém pečícím papírem. Ještě horké rohlíčky opatrně obalujeme v moučkovém cukru - pozor, jsou velmi křehké. 

Chuť pistácií je v rohlíčcích opravdu dominantní a pro mě je to vítaná změna. Možná, že se někdy pokorně vrátím ke klasice, ale v nejbližší době to určitě neplánuju. 

Staročeské buchty

Kynuté buchty jsem pekla vlastně jen jednou v životě, před dávnými a dávnými časy, kdy mi kynuté těsto nahánělo hrůzu. Abych to vysvětlila - moje máma nic kynutého nikdy nedělala, vánočky a mazance nám dodávala babička, která kvůli nim vstávala ve čtyři ráno. Obě se pak svorně tvářily, že kynuté těsto je kousek téměř nezvládnutelný, zejména pro obyčejného smrtelníka, jako jsem já. 

No jo, když si ale chci hrát na dokonalou vládkyni kuchyně, tak přece buchty musím zvládnout. První pokus jsem totálně ošidila a upekla buchty z krabice (omlouvá mě, že mi bylo dvacet, měla jsem malou kuchyň a ignorantské strávníky?). Žádný droždí, žádnej kvásek; prostě jen nasypat, nalít, zamíchat a počkat. Docela se povedly, ale žádná pecka to nebyla. Tak jsem kynutému těstu dala na čas pokoj a věnovala se jiným disciplínám. Jenže, k vánocům patří vánočka, babička už nám bohužel nepeče a máma se pořád tváří tak nějak nevímjak (tuším, že nějaké buchty peče, ale radost jí kynuté těsto zjevně nepřináší). Tak jsem se předloni odvážila a upekla si vlastní vánočku. Bohužel jsem se neodvázala až tak moc, abych zkusila alchymii jménem kvásek a odflákla jsem to sušeným droždím.
Bod zlomu přišel loni na cukrářském kurzu, kde jsem úspěšně vyrobila kvásek z čerstvého droždí hned dvakrát za sebou a už se tedy nebylo na co vymlouvat. V půlce prosince jsem zkušenosti z kurzu otestovala na Lussekatter a loňská vánočka už byla poctivá, takže přišel čas na buchty. Posledním nakopnutím byla jedna soutěž a já konečně vytáhla recept.

Na těsto:

500g hladké mouky

100g polohrubé mouky

100g cukru krupice

80g sádla

špetka soli

3 velká vejce

250ml vlažného mléka

30g čerstvého droždí

dřeň z 1/2 vanilkového lusku (nebo lžička vanilkového extraktu)

šťáva z 1/2 citrónu

---

Na náplň:

250g tučného měkkého tvarohu

75g cukru moučka

šťáva z 1/2 citrónu

hrst rozinek předem namočených v rumu

---

Na potírání:

1 lžíce rozpuštěného sádla

2 lžíce rumu

moučkový cukr

Postup:

Všechny suroviny na těsto si v dostatečném předstihu vyndáme z lednice, aby měly stejnou (pokojovou) teplotu.

Nejprve si připravíme kvásek (ve větší misce smícháme droždí se lžičkou cukru, do vzniklé kašičky přilijeme lžíci vlažného mléka a zasypeme lžící hladké mouky. Misku zakryjeme utěrkou a dáme do tepla vykynout).

Zatím si smícháme ostatní suroviny, ke kterým poté přimícháme vykynutý kvásek. Těsto pořádně (rukama nebo v hnětači) prohněteme a ve velké míse dáme asi na hodinu kynout pod utěrku na teplé místo.

Mezitím si připravíme tvarohovou náplň a to jednoduše tak, že dohladka vymícháme tvaroh s cukrem a citrónovou šťávou a přimícháme scezené rozinky.

Vykynuté těsto vyklopíme na pomoučněný vál, prohněteme ho a vyválíme z něj asi 1cm vysoký plát. Ten nakrájíme na čtverečky (cca 7x7cm) do jejichž středu dáme po lžičce náplně. Každý čtvereček zavineme a uzlíčkem dolů klademe do vymazaného pekáče. Každou buchtu pomažeme svrchu i ze stran rozpuštěným sádlem s rumem (trochu si schováme na závěrečné potření). Před pečením necháme ještě trochu nakynout v pekáči.

Buchty pečeme na 160°C asi 30 minut dozlatova. Ihned po vytáhnutí z trouby je potřeme zbytkem sádla s rumem a posypeme cukrem. 

Přiznávám se, že první várka kvásku se mi nepovedla, ale to bylo proto, že jsem měla špatné poznámky u receptu a nasypala jsem na droždí všechen cukr místo pouhé lžičky. Druhá várka už vykynula skvěle a rada na závěr zní - je třeba se toho nebát. 

Dýňová polévka

Recept na tuhle verzi dýňové polévky jsem dostala od Jakuba, kterému tímto moc děkuji. Je to totiž taková pecka, že jsme si jí s drahým vařili už dvakrát a to je teprve listopad. V lednu a v únoru bude ještě optimistická oranžová potřeba - snad budou na trhu nějaké dýně. 

Před samotným receptem musím přidat varování. Polévka vypadá jako dětská meruňková přesnídávka s přídavkem E161g (oranžové barvivo), takže ozdobená slaninou může na první dojem vyvolávat pochybnosti o kuchařově příčetnosti. Budete tedy potřebovat kapku odvahy, ale stojí to rozhodně za to.

Ingredience na 6 porcí:
1kg dužiny z dýně Hokkaidó
50g másla
1 střední cibule
2 stroužky česneku
1l zeleninového vývaru
2 bobkové listy
1/4 lžičky muškátového oříšku
15 ml citrónové šťávy
200g smetany (stačí 12% tuku)
sůl, pepř
---
300g slaniny
6 plátků toustového chleba + olej na osmažení (já radši používám obyčejný chleba a opékám nasucho, ale to je věc vkusu)
6 lžic zakysané smetany

Postup:
Na másle necháme zesklovatět cibuli nakrájenou najemno spolu s rozpláclými (však víte, jak to vždycky dělá Ital) stroužky česneku. Dýně se prý loupat nemusí, ale vzhledem k tuhosti slupky vždycky vyměknu a radši jí oloupu. Zbavíme jí semínek a pokrájíme na menší kostky. Z hrnce vyndáme česnek a naopak do hrnce dáme dýni. Chvilku jí opékáme a potom přilijeme horký vývar a citrónovou šťávu. Přidáme bobkový list, muškátový oříšek a osolíme, opepříme.
Přikryjeme pokličkou a vaříme asi tak půl hodiny, dokud dýně nezměkne. Sundáme hrnec ze sporáku, vyndáme bobkové listy a pořádně dýni rozmixujeme tyčovým mixérem. Do polévky vlijeme smetanu a už jen trochu prohřejeme a případně dochutíme.
Podáváme s opečenou slaninou, zakysanou smetanou a chlebovými krutonky.
 

 
Na téhle polévce ze všeho nejvíc miluju její hebkou konzistenci. A veselou barvu. A chuť muškátového oříšku. A to že drahému chutná. A pochválil jí. Prostě - zatím druhá nejoblíbenější hned po francouzské cibulačce.

Red velvet cake - souboj receptů

Tenhle dort jsem už vlastně jednou pekla. Ve zmenšené verzi, ale drahému i mně chutnal tolik, že jsme se dohodli, že si ho upečeme k výročí. Jenže jsem pořád tak nějak pošilhávala po jiném receptu, zejména kvůli téhle krásné fotce.

autor: bakerella

A protože jsem praštěná, rozhodla jsem se, že upeču dorty dva a porovnám, který je lepší. A protože můj drahý je praštěný neméně, souhlasil a ještě mi pomáhal. Nakonec z toho vznikl takový testovací den (vlastně skoro tři dny), se spoustou cukru, tuku, červeného barviva, s chemickým pokusem, malým a velkým zklamáním a dobrým koncem. 

Začali jsme dortem od Bakerelly. Jako všechny americké recepty, i ty její obsahují příšerně moc cukru. Zásadně ubírám minimálně polovinu, někdy dávám ještě méně. Připravili jsme si tedy ingredience a pustili se do toho. 

Ingredience: 

250g hladké mouky
140g cukru krupice (v originále je 300g)
1 lžíce holandského kakaa
1 lžička soli
1 lžička sody
2 vejce
360ml oleje
240ml podmáslí
1 lžíce octa
1 lžička vanilkového extraktu
1 lžíce červeného gelového potravinářského barviva

---

250g krémového sýra (Philadelphia)

230g změklého másla

1 lžička vanilkového extraktu

300g moučkového cukru (v originále je 660g)

Postup: 

Předehřejeme si troubu na 175°C. Dvaceticentimetrovou otevírací dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme hladkou moukou. V jedné míse prošleháme vejce s tekutými ingrediencemi a dáme stranou. Do druhé mísy prosijeme suché ingredience a promícháme. Přidáme zamíchané tekuté ingredience a pořádně promícháme. Vlijeme do připravené formy a několikrát s ní praštíme o stůl, abychom se zbavili vzduchových bublin. Pečeme asi 30 minut, formu raději do trouby strčíme na plechu, kdyby netěsnila. Necháme úplně vychladnout. 

Na krém si vyšleháme máslo s krémovým sýrem a vanilkou a po částech přidáváme prosátý cukr. 

Vychladlý korpus prokrojíme, dolní patro namažeme částí krému a přiklopíme druhým patrem (je lepší ho otočit řezem nahoru, aby byl vršek dortu rovný). Boky i vršek dortu namažeme krémem a dáme zatuhnout do lednice. 

Na řadu přišel recept z Joy of Baking, korpus už jsem zkoušela, krém byl minule jiný. Tentokrát dodržím recept celý (až na ten cukr, samozřejmě). 

Podle wikipedie prý dort trošku zčervená i bez použití barviva a to reakcí octa a podmáslí, díky nimž se v kakau zvýrazní červená barva. Z chemie jsem měla čtyřku, takže jsem tomu uvěřila a tenhle recept jsme zkusili bez barviva. Nefunguje to (ale hnědý dort je taky pěkný). 

Ingredience:

250g hladké mouky

1/2 lžičky soli
2 lžíce holandského kakaa
120g změklého másla
140g cukru krupice (v originále je 300g)
2 velká vejce
240ml podmáslí
1 lžička octa
1 lžička jedlé sody

---

125g krémového sýra

125g mascarpone

1/2 lžičky vanilkového extraktu

50g cukru moučka

180ml smetany ke šlehání

Postup:

Troubu si zapneme na 175°C. Dvaceticentimetrovou formu vymažeme máslem a vysypeme moukou. Do jedné mísy prosijeme mouku, kakao a sůl a promícháme. Dáme stranou. Změklé máslo s cukrem vyšleháme do světlé pěny, přidáme vajíčka a pořádně je zapracujeme. Do máslovo-cukrovo-vaječné pěny postupně vmícháváme moučnou směs střídavě s podmáslím. Teď přichází chvíle pro malého (nebo velkého) chemika. Do skleničky si dáme ocet a přisypeme sodu. Pěkně to vypění, chemik má radost a my to vlijeme do těsta a pořádně promícháme. Hmotu přelijeme (přendáme - není tak tekutá, jako u předchozího receptu) do připravené formy a pečeme asi 30 minut. Propecenost vyzkoušíme špejlí, v některých troubách se může čas vyšplhat i na 50 minut. Necháme úplně vychladnout. 

Na krém si vyšleháme krémový sýr s mascarpone do hladka, přidáme prosátý cukr a vanilku a znovu šleháme. Lehce vmícháme dotuha ušlehanou šlehačku a stejně jako v minulém receptu krémem naplníme a potáhneme dort. 

Verdikt:

První dort je mnohem hezčí (nebo líp nafocený), takže jsem mu fandila. Ale pak jsem do něj kousla. Vím, že o jídle se to říkat nemá, ale musím. FUJ! Představte si, že lžičkou jíte cukr moučka a zapíjíte to lehce přepáleným olejem. Přesně takhle to chutná. Přísahám. Je fakt, že už během přípravy se mi nezdál. Olej se odděloval od těsta a během pečení ho část vytekla, takže to u nás v kuchyni smrdělo jako ve friťáku. Poleva chutnala jen po cukru, který (i přes použití méně než poloviční dávky) totálně zabil chuť krémového sýra. Ještě nikdy jsem nevyhodila nic, co jsem upekla. Někdy to chutnalo líp, někdy hůř, ale vždycky se to dalo jíst. Tohle ale vážně nešlo a tak naše několikahodinová práce letěla do koše. 

Druhý dort, ač mu chyběla správná barva, dopadl o poznání lépe. Korpus vláčný, s lehkou chutí kakaa a krém lehký a mnohem lepší než ten, co jsem dělala minule. 

Milá Bakerello, máš to sice pěkný, ale nedá se to jíst. 

Salát Sněžanka

Malá vzpomínka na letní dovolenou a můj nejoblíbenější bulharský salát. Je fakt, že letos už se tenhle recept asi nepoužije, protože o opravdu voňavých a šťavnatých okurkách si v listopadu můžeme nechat leda tak zdát. Na příští léto se ale určitě hodí a já už se na něj těším teď.

Správný salát Sněžanka se dělá z bulharského "kyselého mléka". Když jsem si tohlé "mléko" koupila poprvé, zapíchla jsem do víčka brčko a sála. Ať jsem poulila oči sebevíc, z brčka jsem nic nevytáhla. Kyselé mléko je totiž hustý jogurt. Takže pozor na Bulhary.

Ingredience na 2 porce:

1 velký kelímek jogurtu ("kyselé mléko", Hollandia nebo řecký)

1 okurka (nejlepší je polní salátová, ale jde použít i hadovka)

1 lžíce čerstvého kopru

pár kapek oleje

sůl

stroužek česneku (lze vynechat)
2 lžíce vlašských ořechů

Postup:
Několik hodin předem (klidně i přes noc) necháme z jogurtu odkapat přebytečnou tekutinu. Doporučuje se použití gázy, tu ale doma nemám a můžu s klidným svědomím říct že přes jemný cedník (síto) to jde taky dobře. Protože se mi zdálo, že jogurt odkapává pomalu a je pořád moc řídký, tak jsem ho ještě zatížila miskou a po chvíli odkapalo ještě dost tekutiny a jogurt získal správně hustou konzistenci.
Okurku oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Smícháme jí s odkapaným jogurtem, nasekaným koprem, olejem, osolíme a případně přidáme česnek. Před podáváním posypeme strouhanými vlašskými ořechy.

Bulhaři Sněžanku servírují kopečkovátkem na zmrzlinu, které nemám (ale budu mít svátek a narozeniny, kdyby měl někdo zájem...), tak jsem se alespoň pokusila o napodobení pomocí lžíce. Pro představu.

Francouzská cibulačka

Kdo by to řekl, že nejlepší polévka, kterou jsem kdy jedla, bude z cibule. Cibuli totiž vůbec nemám ráda. Kdykoliv jsem jedla cibulačku (vlastně naposledy v dětství, pak jsem se jí vyhýbala), bylo to pro mě takové malé utrpení. Nesnáším totiž chuť (a "vůni") cibule, pokud není tepelně upravená až do rozvařena, kdy konečně začne být sladká. V cibulových polévkách mého dětství odporně vrzala mezi zuby a cibulově páchla. A pak jsem si přečetla tenhle recept. Takhle popsat cibulačku! Sladká? Voňavá? Že bych to zkusila? Sice ve mně hlodal červíček, že přeci není možné hodinu(!) restovat cibuli, že po čtvrt hodince bude spálená na uhel, ale ten popis chutí a vůní mě přesvědčil k pokusu.

Recept je tedy kompletně převzatý z Kebových kulinařinek, předměty, jako jsou historie a chemie, vynechávám.

Ingredience (na 4 porce):
500g žluté cibule
75g másla (ne margarínu, ne oleje, ne sádla - francouzská kuchyně si žádá svoje)
bobkový list
šalvěj (tymián, rozmarýn, ...)
půl lžíce bílého vinného octa na deglazování (nemusí být)
1dl suchého bílého vína
1 lžíce hladké mouky
1l kuřecího vývaru (jde použít i jiný, třeba zeleninový, ale rozhodně domácí)
sůl, pepř
---
francouzská bageta (lepší je včerejší)
sýr Gruyére nebo Comté

Postup:
V hrnci si rozpustíme máslo a přidáme oloupanou cibuli nakrájenou na půlkolečka spolu s bobkovým listem a několika lístky šalvěje. Za stálého míchání restujeme asi tak pět minut, cibule za tu dobu změkne. Snížíme plamen na nejmíň, co to jde a restujeme minimálně hodinu; občas promícháme. Cukr obsažený v cibuli zkaramelizuje a je to tak, že čím déle vydržíme restovat, tím chutnější polévku budeme mít. Hodina a půl se dá zvládnout hravě; zkouknete u toho nějaký film, vyperete, poklidíte a byt se vám zatím plní báječnou vůní (takovou, že byste tu zkaramelizovanou cibuli nejradši rovnou sežrali lžící).
Je možné, že cibule se během restování trošku přichytila ke dnu hrnce, pomocí octa jí "odlepíme" (deglazujeme) a ještě přidáme víno. Mícháme, a když se víno odpaří, tak cibuli zaprášíme moukou. Chvilku opékáme a pak přilijeme horký vývar. Polévku ještě asi půl hodiny vaříme, potom dochutíme solí a pepřem.
Polévku rozdělíme do misek, navrch položíme plátky bagety a zasypeme strouhaným sýrem. Strčíme do trouby a necháme zapéct pod grilem dozlatova. Ano, je pravda, že v téhle verzi se to špatně jí, takže - bagetu je možné nakrájet na kostky místo plátků. Má to samozřejmě jednu vadu - bageta se moc rozmočí a to já nerada.

Comtesa de noir

Bylo mi naznačeno, že to tady na blogu se sladkými recepty v poslední době flákám (což je pravda), a tak jsem se o víkendu polepšila a upekla bábovku. Ovšem ne jen tak ledajakou. Je z knihy Kouzlo dezertů od Mirky Slavíkové a je to přesně ta bábovka, kterou celou dobu hledám. Mám sice nějaké recepty - třeba na obyčejnou třenou (neurazí-nenadchne), tvarohovou (výborná, ale dělá jí kdekdo) nebo šlehačkovou (dobrá, ale často nechce z formy) - ale hledala jsem něco víc. Po prvním soustu Comtesy jsem pochopila, proč má Mirka Slavíková titul Professeur en sucre d'Art. 

Ingredience:
250g hladké mouky
20g holandského kakaa
15g mleté skořice
15g prášku do pečiva
150g lupínkových mandlí (použila jsem mix mandlí a ořechů, protože půlku mandlí NĚKDO snědl)
150g strouhané hořké čokolády
150g změklého másla
100g cukru moučka
5 vajec (žloutky a bílky zvlášť)
100ml červeného vína
100g zakysané smetany
100g cukru krupice

Postup:
Troubu si zapneme na 170°C a bábovkovou formu vymažeme máslem a vysypeme moukou.
Do jedné mísy si prosijeme mouku, kakao, skořici a prášek do pečiva, přidáme mandle a čokoládu.
Ve druhé míse vyšleháme máslo s cukrem moučka a žloutky, pomalu přidáváme víno a zakysanou smetanu a promícháme (výsledkem je dost nechutně vypadající blemc).
Bílky vyšleháme s cukrem krupice a sníh opatrně spojíme se zmíněným blemcem. Zasypeme sypkou směsí a zlehka, ale důkladně promícháme.
Přendáme do připravené formy a pečeme 40 minut.

Vypadá to, ze kolem "Kouzla dezertů" přestanu chodit jako kolem horké kaše a zkusím něco dalšího. 

Turkey Club

Turkey club jsem poprvé jedla u drahého a byla jsem nadšená, z jak obyčejných ingrediencí je a jak dobře chutná. Bohužel, je z toho děsně moc nádobí, tak jsme opakování pořád odkládali. No a jednou v neděli jsme měli k obědu pečené krůtí prso a kousek nám zbyl. Byla by škoda nevyužít příležitosti zadělat místo celé kuchyně jenom půlku.

Club sandwich, někdy také nazývaný clubhouse sandwich nebo "double-decker" se skládá ze tří vrstev opečeného toustového chleba a dvou vrstev nápně. Krájí na čtvrtiny a aby držel, tak se do něj zapichují párátka.
Tradiční verze obsahuje krůtí maso ve spodní vrstvě a slaninu, salát a rajče ve druhé vrstvě. Vedle "Turkey club" existují i další varianty - s kuřetem nebo roastbeefem, šunkou místo slaniny, vajíčkem a sýrem. Často se přidává také majonéza a hořčice.
zdroj: wikipedia

Ingredience na 2 porce:
4 tenké plátky z pečeného krůtího prsa
6 plátků amerického toustového chleba
4 plátky slaniny
rajče, ledový salát
majonéza

Postup:
Otoustujeme si chleba. Slaninu opečeme z obou stran. Skládáme: chleba, majonéza, maso, salát, rajče, slanina, chleba, majonéza, maso, salát, rajče, slanina, chleba (ano, dáváme do obou pater všechno - mňam!). Rozkrojíme na trojúhelníčky a propíchneme párátky.

Achjo, už se mi zase sbíhají sliny.

Květákové placičky

Jak už jste si možná stačili všimnout, tak můj drahý se v kuchyni nebojí. Spíš naopak. A tak u nás o víkendech probíhají boje o to, kdo bude vařit. O mytí nádobí už takový zájem není, ale co se dá dělat. V poslední době to většinou dopadá tak, že já vařím polévky a dezerty, drahý hlavní chody. Vítejte tedy v nové rubrice, která nemá jméno, ale bude v ní vařit právě on. 
Květákové placičky si pamatuju z dětství, mívali jsme je v sobotu na oběd a zbylé jedli k večeři studené. Když tedy drahý přišel z trhu s květákem, bylo jasné, co bude k obědu. Jelikož to byl oběd nedělní, chtěli jsme se trošku rozmazlit a přidali jsme ke květáku klobásu a dokonce i domácí tatarku. Mňam!

Ingredience:
1 květák
6 lžic strouhanky
3+1 vejce
klobása
pepř, sůl
sádlo na smažení
---
2 žloutky
150ml slunečnicového oleje
1 lžíce dijonské hořčice
šťáva z půlky citrónu
sůl, pepř
kapary, kyselé okurky, jarní cibulka - podle chuti

Postup:
Květák rozebereme na růžičky, na chvilku namočíme a propláchneme studenou vodou. Povaříme ho v osolené vodě tak 5-7 minut. Necháme okapat a pokrájíme nadrobno. Přidáme klobásu nakrájenou na kostičky, tři žloutky a strouhanku, osolíme, opepříme a vmícháme sníh ze třech bílků. Pokud nám hmota nedrží moc pohromadě a drobí se, přidáme ještě jedno celé vejce. Lžící vytvoříme na pánvi malé placičky a na rozpáleném sádle je smažíme z obou stran dozlatova.
Do nádoby, kterou máme k tyčovému mixéru (nebo podobné - důležité je, aby nádoba byla úzká, mixér se tam musí pohybovat jako píst), dáme žloutky, olej, hořčici, citrónovou šťávu, osolíme a opepříme. Mixér dáme až na dno nádoby a velmi pomalu táhneme nahoru. Trvá to asi 5 vteřin. Do hotové majonézy přidáme nadrobno nasekané kapary, okurky a cibulku a případně dochutíme solí a pepřem.
Květákové placičky podáváme třeba s vařeným bramborem a pěknou porcí výborné domácí tatarky. Nebo se jimi cpeme po příchodu z tahu ve tři ráno a to k nim bohatě stačí chleba.

Díky za výborný oběd :-)

Kulajda

Od té doby, co jsem na blogu Gurmánka viděla fotku kulajdy, nepřestala jsem na ní myslet. Vypadala tak lákavě, že jsem skoro slintala. Akorát jsem se pořád nemohla dostat k tomu, abych jí uvařila. První lišky jsem použila do omáčky k vepřové panence a další nikde. Když jsem konečně mrazák naplnila houbami, které nasbíral drahý, myslela jsem, že kulajda bude časově náročná a že na ní nemám kdy.
Minulý týden, zejména kvůli tomu, že venku začala být fakt zima, moje touha po kulajdě dosáhla vrcholu a zakoupila jsem svazek kopru. V sobotu jsem si přivstala, abych na trhu nakoupila pečivo a vajíčka, a co nevidím u stánku s houbami - lišky! Přikoupila jsem ještě brambory a hurá do kuchyně.

Recept je tedy převzatý od Gurmánky Šárky, jen jsem použila lišky místo hříbků.

Ingredience (na 4 velké porce):
velká hrst čerstvých lišek
6 větších brambor

špetka kmínu
nové koření a černý pepř (po třech kuličkách)
2 bobkové listy
sůl
1 kelímek tučné zakysané smetany
2 lžíce hladké mouky
1 - 2 lžíce octa
hrst nasekaného kopru
---
4 čerstvá vejce
ocet
sůl

Postup:
Očištěné lišky pokrájené na stejně velké kusy dáme do hrnce spolu s bramborami nakrájenými na kostky, přidáme kmín, nové koření, pepř, sůl a bobkové listy, zalijeme vodou (nesmí jí být moc, výsledná polévka bude hustá a plná brambor a hub) a dáme vařit, až jsou brambory měkké. Vyndáme bobkový list i všechny kuličky.
Mouku rozmícháme ve smetaně a přes jemné sítko propasírujeme do polévky. Necháme trochu povařit, podle chuti okyselíme octem a dosolíme. Nakonec do kulajdy přidáme kopr.
Podáváme buď s vajíčkem, které rozšleháme do horké polévky (pak nám budou stačit jen dvě) nebo lépe s vejcem pošírovaným neboli zastřeným. Určitě se dají dělat rovnou v polévce, toho se já trošku bojím, tak je dělám takhle: v menším kastrolu přivedu k varu osolenou a okyselenou vodu. Vejce vyklepnu do misky, ztlumím oheň tak, aby voda nebublala a vařečkou vytvořím vír. Vejce z misky velmi pomalu spustím doprostřed víru a vařím tři až čtyři minuty. Pokud se vajíčko moc rozlejzá do stran, opatrně lžící přehrnu bílek přes žloutek a snažím se dosáhnout alespon přibližně kulatého tvaru. Vyndám děrovanou lžící. Pokud dělám víc porcí a potřebuju vejce udržet teplá, vařím je jen 3 minuty a přendavám je do druhého kastrolu s horkou (ne vařící) osolenou vodou, odkud je pak servíruju jedno za druhým.

Kulajda je rozhodně nejlepší druhý (nebo radši třetí) den po uvaření.

Čokoládový dort "Ochutnejte Česko"

Už je to tu zase. Moje (nevím odkud pocházející) mánie, přihlašovat se do různých kulinářských soutěží. Sice na tom ještě nejsem tak zle, abych si šla uříznout ostudu do televize, ale usmyslela jsem si, že se přihlásím do cukrářské soutěže o nejlepší a nejhezčí dort na téma "Ochutnejte Česko". Celé dny jsem myslela jen na korpusy, krémy, polevy a ozdoby. Vyměnila jsem si směny v práci, abych mohla zkoušet různé kombinace a pak ho upéct naostro. Po nocích jsem vyráběla (hnusné a nepovedené) ozdoby z karamelu. Pak jsem upekla první dva vzorky a na stránkách soutěže uviděla jakousi fotku dokonale nazdobeného dortu. Bylo jasné, že se nepřihlásím. Připadalo mi ale škoda, abych tolik práce zahodila jen tak. Dort jsem tedy nakonec upekla a darovala.

Ingredience na dort o průměru 21cm
Korpus (podle Hanky Michopulu):
330g másla
280g hnědého cukru
3 velká vejce
150g kvalitní hořké čokolády (alespoň 60%)
300g polohrubé mouky
1 vrchovatá lžička jedlé sody
3,5dcl horké vody
5 sušených švestek
---
Troubu si zapneme na 180°C. Dortovou formu pečlivě vymažeme máslem. Do varné konvice dáme vařit vodu.
V mixéru utřeme změklé máslo s cukrem a po jednom přidáváme vejce. Vždy počkáme, až se každé vejce zapracuje a pak teprve přidáváme další. Necháme pořádně prošlehat. Přidáme čokoládu, kterou jsme si rozpustili ve vodní lázni (rozpouštění v mikrovlnce už NIKDY nebudu zkoušet).
Mouku promícháme se sodou a přidáváme jí po částech, střídavě s horkou vodou, do mixéru.
Těsto vlijeme (je opravdu hodně tekuté, ale to je správně) do připravené formy a zlehka na něj rovnoměrně rozprostřeme švestky, pokrájené na malé kousky (předem je možné je namočit do slivovice).
Dort dáme péct do rozehřáté trouby na 15 minut, poté snížíme teplotu na 160°C a dopečeme asi 25 minut. Korpus necháme trochu prochladnout, vyjmeme ho z formy a po úplném vystydnutí zabalíme do fólie. Uložíme do druhého dne do lednice.

Švestkové želé se slivovicí:
3,5 plátku želatiny

250ml šťávy vymačkané z čerstvých švestek
cukr krupice podle chuti (lepší nechat kyselejší)
velký panák slivovice
---
Želatinu si namočíme do studené vody. Švestkovou šťávu osladíme a přivedeme k varu, posbíráme pěnu, která se utvoří na povrchu. Sundáme ze sporáku a vmícháme nabobtnalou vyždímanou želatinu. Vlijeme na rovný tácek tak, aby vrstva byla asi 1-2 cm vysoká a dáme zatuhnout do lednice.

Tvarohová pěna:
2 plátky želatiny
70ml smetany na vaření
250g měkkého tvarohu (použila jsem tučný ve vaničce od Madety)
35g hnědého cukru
125ml smetany ke šlehání
---
Namočíme si želatinu. V kastrůlku přivedeme téměř k varu smetanu na vaření, odstavíme a vmícháme nabobtnalou vyždímanou želatinu.
Tvaroh s cukrem utřeme dohladka a přilijeme smetanu s želatinou.
Smetanu ke šlehání ušleháme a lehce promícháme s tvarohovou směsí.

Sestavení dortu:
Na servírovací tác dáme dva pruhy pečícího papíru a přes ně položíme okruží z dortové formy. Korpus dvakrát prokrojíme a spodní díl vložíme do okruží. Pomažeme polovinou tvarohové pěny a poklademe polovinou švestkového želé, které jsme si nakrájeli na kostičky. Zatlačíme je do pěny a přiklopíme druhým dílem korpusu. Namažeme zbylou pěnou a přidáme želé. Přiklopíme poslední částí korpusu a dáme ztuhnout do lednice.

Čokoládová poleva (podle Lukáše Pohla):

1,5 plátku želatiny

75g smetany ke šlehání
25g mléka
75g medu
200g čokolády se 70% podílem kakaa
---
Želatinu dáme nabobtnat do studené vody. Smetanu, mléko a med přivedeme k varu, vhodíme nalámanou čokoládu a promícháme. Pomocí ponorného mixéru zpracujeme dohladka. Přidáme vyždímanou želatinu a znovu propracujeme mixérem. Ihned potahujeme dort.

Svůj dort "Ochutnejte Česko" jsem ozdobila makronkami, které měly být fialové (jako švestky), ale v troubě zezelenaly. Takže dort s "nezralými švestkami" byl na světě.

Soutěž, kvůli které tenhle dort vznikl, jsem šla samozřejmě okouknout a zjistila jsem, že většina soutěžících téma pojala úplně jinak, než já. Z "ochutnejte" vzniklo "okoukněte" a byla to přehlídka marcipánového kýče - i když je třeba přiznat, že technicky perfektně zvládnutého. No, mám se ještě co učit.

Jediný dort, který se mi líbil, ale zase se mi nezdálo, že by splňoval požadavek na slavnostní dort.

Boršč

To tak jednou přišel drahý domů z trhu a přinesl červenou řepu. Po chvíli koumání, co s ní, vymyslel, že udělá boršč. No, proč ne. Sice jsem ho nikdy nejedla, ale není v tom nic špatného a řepu miluju. A pak jsem jednoho dne přišla z práce a doma na mě čekala voňavá červená polévka plná masa, zeleniny a brambor. A přiznání, že tohle je vůbec první polévka, kterou kdy drahý vařil. 

Ingredience na 6 porcí:
300g vepřové plece
300g hovězího předního
divoké koření (8 kuliček černého pepře, 8 kuliček nového koření, 3 bobkové listy)
1 menší řepa (+2 lžíce octa)
1 lžíce sádla
kořenová zelenina (2 mrkve, 1 petržel, kousek celeru)
1/4 menší hlávky zelí
2 střední brambory
2 oloupaná rajčata
2 lžíce rajského protlaku
1-2 lžíce hladké mouky rozkvedlané v trošce vody
cukr, sůl a ocet podle chuti
petrželka kudrnka
zakysaná smetana k podávání

Postup:
Oba druhy masa a divoké koření dáme do 3 litrů studené vody a zvolna vaříme asi 2 hodiny, až je maso měkké. Vývar přecedíme a osolíme. Maso nakrájíme na kousky a dáme stranou.
Zatímco se vaří vývar, oloupeme řepu a nakrájíme jí na nudličky. V menším kastrolu jí lehce opečeme na sádle, přidáme ocet a asi 1dcl vody a zhruba půl hodiny dusíme doměkka.
Oloupeme brambory a kořenovou zeleninu, spolu se zelím a rajčaty nakrájíme a vhodíme vše do vývaru. Přidáme protlak, přivedeme k varu a za stálého míchání vlijeme přes cedník mouku s vodou. Vaříme asi 20 minut, zelenina by měla být měkká.
Přidáme maso, dušenou řepu a petrželku a ještě trošku prohřejeme. Dochutíme cukrem, solí a octem. Podáváme se lžičkou zakysané smetany.

Ač netuším, jak má správný boršč chutnat (podle množství receptů, které jsme našli, vlastně žádný "jediný správný" neexistuje), tak mi šmakovalo moc. Boršč je totiž přesně ta pravá polévka pro zamračené podzimní dny. Je bezva mít doma chlapa, který se v kuchyni nebojí.

Kefírový koláč s malinami

Nedávno drahý přinesl domů novou kuchařku. Jmenuje se Hravá kuchařka a autorkou je Ilona Chovancová. Krásné fotky, chutné recepty. Průšvih. Takovou jsem chtěla vydat já! Ale co, nebudu závistivá a zkusím recept na koláč s broskvemi. Akorát mám teda spíš dvě vaničky malin, tak bude malinový. 

Ingredience na formu o průměru 26cm:

2 vejce

150g třtinového cukru

200ml kefíru (jogurtu, podmáslí, ...)

100ml oleje

300g hladké mouky

2 lžičky prášku do pečiva

špetka soli

2 vaničky malin

Postup:

Troubu si předehřejeme na 180°C. 

Otevírací dortovou formu vyložíme pečícím papírem (nikdy se mi nedaří kulatou formu vyložit pěkně, takže spíš vymazávám máslem, ale autorka radí, abych pečící papír napřed namočila, pomačkala a vyždímala. Jééé funguje to!). 

V jedné míse smícháme prošlehaná vajíčka s cukrem, kefírem a olejem. V druhé míse promícháme mouku s práškem do pečiva a solí. 

Tekutou a sypkou směs zlehka spojíme; cílem není zcela hladké těsto, klidně v něm můžou být žmolky. 

Opatrně, abychom je moc nerozmačkali, vmícháme asi 2/3 malin, a těsto vlijeme do připravené formy. Vršek ozdobně posázíme zbylými malinami (je jasné, že jsme si schovali ty pěknější, že...). 

Koláč pečeme asi 40 minut, propečenost můžeme zkontrolovat pomocí špejle.

Těsto na tenhle koláč je úplně neutrální, s krásnou vláčnou konzistencí a klidně bych ho snědla i bez ovoce. Což by ale byla určitě škoda. Na trzích mě totiž teď lákají jablka, hrušky nebo třeba švestky. 

Koláč s cuketou a kozím sýrem

Jak jsem přišla na takový dobrý koláč? Úplnou náhodou. Kamarádka měla donést nějaké slané občerstvení na čísi posvatební mejdan, ale nestíhala. Tak jsem se nechala ukecat, že místo ní něco upeču já. Jelikož je skvělá kuchařka, nechtěla jsem jí udělat ostudu ("ježišmarjá, co se to s ní děje, že donesla takovej hnus?!") a bylo tedy vhodné upéct něco alespoň trochu pěkného a samozřejmě i poživatelného.
Protože jsem měla v hlavě, co se týká nápadů na náplň slaného koláče, totálně vymeteno, šla jsem pro recept do Apetitu. Našla jsem číslo, kde bylo několik stran plných krásných quichů, ale žádný se mi nějak nezamlouval. Jak se mi často stává, začetla jsem se do dalších a dalších stran časopisu a v úplně jiné kapitole, než té "quichové", jsem našla tenhle recept.

Ingredience na koláč o průměru 26cm:
1 balení listového těsta
hladká mouka
500g cuket
sůl
kousek másla
4 vajec (lehce prošlehaná)
280g smetany ke šlehání
pepř
140g čerstvého kozího sýra

Postup:
Nejprve si nastrouháme omyté cukety, jednu malou, nebo půlku velké necháme vcelku a nakrájíme jí na velmi tenké plátky nebo kolečka. Nastrouhané cukety promícháme se lžičkou soli a v cedníku necháme okapat, případně ještě vymačkáme rukama. Nakrájenou cuketu posolíme a necháme vypotit.
Zapneme si troubu na 200°C. Vroubkovanou formu vyložíme dvěma pruhy pečícího papíru, které dáme křížem přes sebe (koláč pak půjde lépe přendat na servírovací tác). Na pomoučněném vále rozválíme listové těsto a vyložíme jím připravenou formu. Těsto propícháme vidličkou, přikryjeme kolečkem pečícího papíru a posypeme fazolemi. Pečeme 10-15 minut, sundáme papír s fazolemi, korpus potřeme troškou rozšlehaného vajíčka a dopečeme ještě 5 minut. Necháme vychladnout.
Plátky nebo kolečka cuket osušíme a na másle z obou stran opečeme. Dáme je stranou a v pánvi za stáleho míchání asï 3 minuty opékáme nastrouhané cukety. Přendáme je do mísy a promícháme je s vejci a smetanou, osolíme a opepříme.
Teplotu v troubě nastavíme na 180°C. Na předpečený korpus přendáme cuketovou směs, rozdrobíme kozí sýr a poklademe plátky nebo kolečky opečené cukety. Pečeme asi 40 minut.

Místo listového těsta lze použít i těsto křehké a koláč nemusí být nutně kulatý.

Dort Princezna - narozeninový

Švédský (to jsme ovšem nevěděli) dort Princezna jsme občas mívali doma, na oslavách různých narozenin, když jsem byla malá. Táta pracoval v hotelu Olympic, což byl nóbl podnik a dort Princezna byla nejspíš jejich chlouba. Tenká vrstva měkkého piškotu, marmeláda, krém a obrovská kopa šlehačky, všechno přikryté zeleným marcipánem. Dělali jsme si z Princezny legraci, že vypadá jako plesnivý bochník chleba. Když táta změnil zaměstnání, dort z hotelu už jsme neměli, protože pro nezaměstnance stál hříšné peníze (tuším, že to bylo něco kolem pěti set a dort v "normální" cukrárně stál tak stopade).
Po Princezně jsme si občas při něčích narozeninách vzdychli nad piškot-ovoce-želé nebo piškot-máslový krém dortem. Potom u nás v rodině přestaly být dorty "in" a na Princeznu se zapomnělo. A pak najednou, letos na jaře, vidím Princeznu i s receptem tady. Pokusným králíkem pro můj první dort potahovaný marcipánem se měl stát táta. Protože, kdo jiný vám odpustí, když to nebude vypadat profi.
Jelikož si moje drahá sestra naplánovala svatbu na den tátových narozenin a nebylo tedy vhodné péct ke svatebnímu dortu další, dostal narozeninový dort k svátku. Nakonec můj první marcipánový pokus nedopadl tak zle.

Ingredience:
(vystačí na dva dorty o průměru 12cm)
4 vejce
špetka soli 
80g cukru krupice
60g polohrubé mouky
60g škrobu
1/2 prášku do pečiva
---
2 lžíce škrobu
2 lžíce cukru krupice
200ml smetany 
3 žloutky
vanilková esence
---
4 lžíce malinového džemu
300ml smetany ke šlehání
---
500g marcipánu
zelené potravinářské barvivo
moučkový cukr na poprášení dortu

Postup:
Korpus jsem si připravila den předem. Troubu jsem předehřála na 180°C. Z bílků se špetkou soli jsem vyšlehala pevný sníh. Opatrně jsem do něj zašlehala žloutky a cukr. Vmíchala jsem mouku s práškem do pečiva a škrob. Pekla jsem ve vymazané formě asi 30 minut. 
Mezitím jsem připravila krém. Smíchala jsem škrob, žloutky, cukr a čtvrtinu smetany. Zbytek smetany jsem v kastrolu přivedla k varu a pomalu vlila do žloutkové směsi. Všechno jsem vrátila zpátky do kastrolu a na mírném plameni a za stálého míchání jsem vařila do zhoustnutí. Přidala jsem vanilku, kastrůlek jsem přikryla potravinářskou fólií a nechala vychladnout a potom přesunula do lednice. 

Druhý den jsem Princeznu dokončila. Korpus jsem dvakrát prokrojila. Vyšlehala jsem smetanu, dvě třetiny jsem smíchala s krémem a třetinu dala stranou. Na servírovací talíř jsem dala dva pruhy pečícího papíru a na něj doprostřed okruží z dortové formy. Do něj jsem vložila spodní díl korpusu, potřela džemem, čtvrtinou krému a přiklopila dalším dílem korpusu. Opět džem, krém a korpus. 

Sundala jsem okruží a celý dort potřela polovinou šlehačky. S druhým dortem jsem provedla to samé a oba dala na chvilku zatuhnout do mrazáku. 
Marcipán jsem obarvila gelovým potravinářským barvivem (bohužel jsem to trochu přehnala) a rozválela mezi dvěma kusy potravinářské fólie na dvě placky (měly by být o něco větší než dort, aby nám náhodou na konci někde kus nechyběl). 

Dorty jsem vyndala z mrazáku, odstranila pečící papír a potáhla jsem je marcipánem. Nebyla to zas taková věda, jak jsem čekala. Před servírováním by se měl dort pocukrovat moučkovým cukrem, ale táta to nesnáší - on totiž vždycky hrozně moc a navíc prudce otevře pusu, aby si kousl, ale vdechne cukr a pak nadává. Takže pro něj radši bez. 

Všechno nejlepší!