Prague Food Festival 2011

Více méně jen v obrazech, protože už je po všem a já jsem zřejmě jediný foodie s blogem, který se ještě nevymáčknul. Souhlasím s většinou těch, kteří se k letošnímu festivalu vyjádřili spíše negativně, v tom smyslu, že to s festivalem jde od desíti k pěti.
Ano, je pravda, že ceny se od loňska zvedly (u některých stánku se dokonce zvedly v průběhu festivalu!). Ano, bylo zvoleno naprosto nevhodné místo. Ano, organizátoři to nezvládli. Chápu stížnosti na dlouhé fronty a na přísnou ostrahu vykazující návštěvníky z trávníku a zídek. Ale. Stěžovat si na organizátory, že jsem musel vystát tři fronty, i přes to, že je moje chyba, že nejsem schopný pochopit psaný text, je blbost. Tahat sebou řvoucí díte v kočáře a otravovat s ním všechny v okolí, je blbost. Psát komentáře o tom, že jsem byla neustále vykazována z trávníku, je blbost (normální člověk to pochopí napoprvé, byť se mu to, stejně jako mně, nemusí líbit). Zakázat kouření v celém areálu a nedat možnost areál opustit a vrátit se, je blbost.
Každopádně, i přes kupu negativních blogů, komentářů a výkřiků, jsem si letošní PFF užila. Jídlo bylo dobré a volný kousek stolu se vždycky našel. Možná jsem si to užila i proto, že do podniků, které se na PFF prezentovaly, chodím velmi, ale opravdu velmi sporadicky a proto mi vybrané lahůdky nepřipadají všední a obyčejné. Co mě letos vůbec, ale vůbec nenadchlo, byly dezerty. Je smutné, že u většiny jsem si povzdechla: "hmm, docela dobrý, ale umím lepší".

Snad se organizátoři pro příště poučí, že vybrat pro food festival místo, kde se nesmí skoro ani dýchat, natožpak jíst či pít, není úplně cool.



Ano, fronta byla, ale šlo to velmi rychle. Za deset minut jsme byli uvnitř.



Zúčastnila jsem se cooking show Apetitu na téma zdobení dortů. Debata s přítomným pánem o poživatelnosti růžových lístků byla smutná.

Není to vidět, ale jsem zapatlaná až za ušima. Má to ale velkou výhodu - nemusím na toi-toiku, můžu do zázemí pro personál.

Yasmin, Noodles - butterfish s udon nudlemi (nezaujalo)

Yasmin, Noodles - tom kha kai z kokosového mléka, limetkových listů a chilli papriček (chutnalo, ale asi proto, že já jsem ujetá na kokosový mlíko)

Mandarin Oriental, Essensia - kachní prsa „sous vide“, uzená kaše z celeru a brambor, lišky & glazé z červeného vína (mňam!)

 

Mandarin Oriental, Essensia - losos teryiaki a salát z nakládaného lososa a křupavé zeleniny (mňam)

Kulaťák - čokoládová pěna z tmavé čokolády s jahodovým krémem (blivajz - chutnalo to jako neupečený těsto a potvrdilo to mou rozpačitost z přítomnosti této restaurace na PFF - já vím, jsou od generálního sponzora)

Kulaťák - zelený chřest s pošírovaným křepelčím vejcem, holandskou omáčkou a krutonem (opět žádná pecka, chřest si udělám líp sama)

Kobe - grilovaný vysoký roštěnec Kobe a hovězí svíčková Jižní Amerika, smržová omáčka, pečené mini brambory s jarní cibulkou a kukuřičný klas (dobré, ale za 10G jsem čekala víc a extra protivný a znuděný kuchař tomu nedodal)

Le Grill & Garden @ Kempinski - grilovaný losos v bukovém dříví, fenyklovo-ředkvičkový salátek s uzeným pomerančovým dresinkem (jedno z nejlepších jídel, co jsme ochutnali)

a tady je vybalený z rakve

Le Grill & Garden @ Kempinski - grilovaný balíček z lilku a mozzarelly s pestem ze sušených rajčat (nezdálo se, ale naprosto geniální, klidně bych si přidala)

Bistro Florentýna - kachní paštika s mandlemi a vinným rosolem (Florentýna paštiky prostě umí - mohla by učit i mnohem, mnohem "lepší" restaurace)

Mozaika a Mozaika Krystal - paštika z kuřecích jater a smržů s domácím perníkem a hruškovou marmeládou (chutnala jak kupovaná játrovka) a cheesecake z kozího sýra s polevou z vanilkového lusku a jemné smetany (moje nejvíc "to chci" a zároveň největší zklamání - málo kozí, moc vanilkový) 

Mozaika a Mozaika Krystal - hovězí jazyk „sous vide“ pomalu tažený se zeleninou, podávaný s kroupovým rizotem (jazyk a šťáva super, rizoto s čerstvou majoránkou - mňam!)

Mozaika a Mozaika Krystal - burger Mozaika v medové housce s karamelizovanou cibulí, houbami a domácí majonézou (obyčejný, v dobré housce)

Radisson Blu, Alcron a La Rotonde - malinový macaron (trapas pro Alcron, dělám mnohem lepší)

Z reklamní Kenwood akce - chřestový krém (dobrý), čokoládový lanýž s pomerančovou omáčkou (konečně dobrý dezert!), kaše s jehněčí haší (šlo to)



Radisson Blu, Alcron a La Rotonde - Salát z lososa s mangem, mátou a thajskou bazalkou (osvěžující, pro mě nové překvapivé chutě a jedno z nej jídel na letošním PFF)

Aromi a La Finestra - přírodně kynutý chléb Novafeltria s pršutem a rajčaty (čekala jsem víc, hlavně od toho chleba, nicméně určitě bych si to znovu dala)

Aromi a La Finestra - tradiční rybí pánev ve stylu Marche (drahý se rozplýval, na mě to bylo moc "rybí". Oba jsme se ale shodli, že bouillabaisse Na Kopci je lepší)

La Gare - tart flambee (belgická pizza - nic víc, nic míň)

Les Moules - domácí pivní zmrzlina (pořád nevím, jestli mi to chutnalo nebo nechutnalo)

U Emy Destinnové - carpaccio z bizona s čerstvou domácí marmeládou z černého rybízu, restovaným extra panenským olivovým olejem s infuzí z vlašských ořechů, pečenými kousky pistáciových ořechů a hoblinami zralého chianti pecorino sýra (nevím, měli jsme dvakrát a ani jednou se na mě nedostalo)

U Emy Destinnové  - čokoládová ganache podávaná na coulisu z malin a portského s karamelizovanou dekorací z burského oříšku (konečně někdo umí udělat dezert)

U Emy Destinnové - grilovaný marinovaný Ahi tuňák se salátem z kraba, baby špenátu, rucolou a zálivkou ze sušených rajčátek, campari a citrusu (velká dobrota)

Nevím odkud, nevím co (dost pálivé, se smrtelně umučenými krevetami)

Nevím odkud - kokosové palačinky s pálivou papričkou a mangem (název si přesně nepamatuju a talíř jsem nevyfotila, protože to bylo strašně moc dobré a hlavně nepřeslazené)



Yasmin, Noodles - Bami goreng s vaječnou omeletou, smaženou cibulkou a krevetkami (dobré, ale dost obyčejné, krevety někam zmizely drahý říkal, že tam byly, ale malé)



Master gang

K dobrému jídlu je důležitá dobrá společnost. A tu jsem já měla. Možná i proto se mi letošní PFF líbil.

Čokoládová markýza na sněhu - Výzva The Daring Bakers

Pozdě, ale přece. Výzva na květen vypadala neuvěřitelně složitě a vůbec se mi do ní nechtělo. Povinným úkolem bylo vytvořit mraženou čokoládovou pěnu a servírovat jí na opáleném sněhu, kdo chtěl, mohl pak přidat ještě karamel a křupavé kořeněné mandle. Recept začínal patnácti vejci a byl rozepsán na patnácti stranách. Uff. Nakonec jsem se den před termínem vzmužila (existuje k tomuhle slovu ženský ekvivalent?) a připravila markýzu ze čtvrtinové dávky. I tak toho je dvanáct porcí. Jednu z nich jsem si dneska naservírovala k obědu (kvůli fotce) a musím říct, že nejvíc mi chutnal karamel. Markýza byla taky moc dobrá, taková hebká a čokoládová, ale že bych něco takového patlala každý víkend, tak to tedy rozhodně ne.

Květnovou výzvu pro nás připravily Emma a Jenny, které se tento dezert naučily dělat v jedné restauraci v Seattlu.

Původní recept jsem trošku upravila a pro osvěžení doplnila pomerančem, vzniklo mi 12 menších porcí.

Nejdřív si připravíme samotnou čokoládovou markýzu.
Ingredience:
85g hořké čokolády (nejméně 70% kakaa)

90ml smetany ke šlehání

špetka soli

1/4 lžičky skořice

15ml Cointreau

15ml zlatého sirupu (nebo tekutého medu)

1 lžíce holandského kakaa

8g změklého másla

---

3 žloutky
1 vejce
---
40g cukru krupice
20ml vody
---
120ml smetany ke šlehání
---
holandské kakao na obalování

Postup:
V kastrůlku ohřejeme smetanu těsně pod bod varu, sundáme ze sporáku a přidáme na kostičky nalámanou čokoládu. Necháme minutku stát a potom rozmícháme dohladka. Vmícháme také sůl, skořici, Cointreau, zlatý sirup, kakao a máslo. Necháme vychladnout do pokojové teploty.
V mixéru šleháme žloutky a vejce (pokojové teploty) na vysoké otáčky asi deset minut - zhoustnou, zesvětlají a nabudou na objemu.
Chvilku před tím, než budou vejce našlehaná, uvaříme cukrový sirup. V kastrolu smícháme vodu s cukrem, přivedeme k varu a vaříme, dokud sirup nedosáhne teploty 115°C (konečně jsem si koupila kuchyňský teploměr, jupijou). Malým googlováním jsem zjistila, že se tomu říká svařit cukr "na bublinu".
Otáčky mixéru snížíme na minimum a tenkým praménkem přiléváme do našlehaných vajec cukrový sirup. Potom otáčky zase zvýšíme a šleháme, dokud není mísa na dotek studená. Trvá to ještě asi pět minut.
V jiné míse vyšleháme pevnou šlehačku a dáme stranou.
Do vaječné směsi velmi opatrně zapracujeme směs čokoládovou. Po částech vmícháme ušlehanou šlehačku.
Hmotu přelijeme buď do nádoby o velikosti 10x15cm vyložené pečícím papírem nebo třeba do silikonové muffinové nebo podobné formy a dáme zmrazit na minimálně 4, ale lépe 6-8 hodin.
Před podáváním markýzu vyndáme asi na 15 minut z lednice, potom nakrájíme na kostky (nebo vyklopíme z formiček) a obalíme v kakau.

Než se vrhneme na podávání markýzy, budeme potřebovat ještě sníh, mandle, karamel a pomeranče. Všechno, kromě sněhu, si můžeme připravit dopředu, takže servírování nebude probíhat nijak hekticky.

Pomeranče jsou extra jednoduché. Vyfiletujeme čtyři pomeranče a naložíme je do Cointreau. Necháme je marinovat alespoň hodinu, ale klidně přes noc v lednici.

Karamel
Ingredience:
55g cukru krupice
30ml vody
60ml smetany ke šlehání
špetka soli
1/2 lžíce Cointreau

Postup:
V kastrolu smícháme cukr s vodou a uvaříme karamel. Sundáme ze sporáku a vlijeme smetanu. Doporučuji jí předem ohřát, ale i tak to bude strašně bublat, proto postupujeme opravdu opatrně - vlijeme nejprve část, aby nám karamel neutekl z hrnce, potom opatrně zbytek. Vrátíme kastrol na sporák a mícháme, abychom rozpustili všechny hrudky a necháme karamel ještě trochu ztmavnout. Nakonec přidáme sůl a Cointreau a necháme vychladnout.

Kořeněné mandle
Ingredience:
50g cukru krupice
1/2 lžičky skořice
15g bílku
70g mandlí

Postup:
Troubu si předehřejeme na 180°C. Plech si vyložíme pečícím papírem.
Bílek šleháme, až začne pěnit. Přidáme do něj cukr se skořicí a pořádně prošleháme. Vsypeme mandle a promícháme tak, aby byly pokryté ze všech stran bílkovou směsí. Lžící mandle přemístíme na připravený plech, pokud možno tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Pečeme je asi 30 minut dozlatova.

No a konečně se můžeme připravit na podávání. Jen ještě uděláme sníh a bude to.
Ingredience:
3 bílky (z nich jsem odebrala těch 15g na mandle)
100g cukru krupice
střik vinného octa
pár kapek vanilkového extraktu

Postup:
Podle originálního receptu se mají rukou promíchat bílky, cukr a ocet do kompaktní hmoty, potom nad vodní lázní nechat rozpustit všechny krystalky cukru a pak vyšlehat pevný sníh. Těsně před koncem se přidá vanilka. Tohle jsem si nějak nepřečetla a normálně jsem rovnou ušlehala sníh s cukrem a octem a zapomněla na vanilku. Chutnalo mi to i tak.
Na talíř nandáme kopeček sněhu a pomocí flambovací pistole (nebo pod grilem v troubě) vytvoříme na sněhu hnědou kůrku.

A teď už opravdu jdeme do finále. Na opálený sníh posadíme porci markýzy obalené v kakau, ozdobně pocákáme karamelem (po focení si ho tam dáme mnohem víc), přidáme křupavé kořeněné mandle a marinované pomeranče.

No, byl to mazec, ale výzvu jsem si nakonec docela užila. Pokud chcete, koukněte k Meg, která se k The Daring Bakers přidala nedávno taky a myslím, že její markýza je dost dobrá. Catalina tenhle měsíc bohužel vynechala, protože mají doma jen malý mrazák, což je mi strašně líto, protože na její zpracování výzvy se každý měsíc strašně těším. 

Prezidentská bábovka

Tuhle bábovku jsem ochutnala loni v červnu na jedné svatbě. O rodinný recept jsem škemrala skoro rok, až se mi to konečně povedlo a já měla papírek se seznamem ingrediencí v kapse. Abych si ho náhodou nevyprala, doma jsem ho ihned připíchla na lednici k dalším podobným papírkům a obratem na něj zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj až teď o víkendu, kdy jsem na přání svého 333. fanouška, resp. fanynky, měla upéct superbábovku. A to tahle určitě je. Super dobrá. Super vláčná. A super kalorická.

Ingredience:
na velkou formu - já mám asi malou, protože mi těsto vystačilo nejen na jednu větší bábovku, ale ještě na dalších dvanáct malých
200g cukru krupice
1 lžíce vanilkového cukru
250g změklého másla
6 žloutků
250ml smetany ke šlehání
300g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
špetka soli
kůra z jednoho citrónu
100g oblíbené čokolády
100g vlašských ořechů
4 lžíce tuzemáku (neměla jsem, tak jsem dala amaretto)
6 bílků

Postup:
Troubu předehřejeme na 160°C. Formu na bábovku pečlivě vymažeme máslem a vysypeme hladkou moukou.
Ve velké míse důkladně ušleháme cukry, máslo a žloutky. Vmícháme smetanu a mouku prosátou s práškem do pečiva a solí. Přidáme kůru, nastrouhanou čokoládu, mleté ořechy a alkohol a důkladně zamícháme. Z bílků ušleháme pevný sníh a opatrně ho zapracujeme do těsta.
Hmotu přelijeme do připravené formy (nebo forem) a pečeme asi 45 minut. Pomocí špejle vyzkoušíme, jestli je opravdu propečená.
Před podáváním posypeme moučkovým cukrem.

Děkuji Buchálkovým za úžasný recept!

Cupcakes s citrónovým krémem a sněhovou pusinkou

Nejsem si úplně jistá, co mě to popadlo, ale slíbila jsem kolegyni, že ji napeču sladkosti na svatbu. Nechtějí klasický svatební dort (na ten bych si stejně netroufla), ale spoustu různých malých dortíčků. A tak vymýšlím, míchám, šlehám, peču, zdobím, chladím (a strašně se bojím, jak to dopadne) a budoucí manželé testují.

K těmhle citrónovým měli následující připomínky: moc citrónové, moc sladké, špatně se to jí. Já říkám: citrónové i sladké akorát a ano, špatně se to jí - pusinky lítají všude. Kdo má tedy rád citrónové dezerty a nevadí mu, že trošku nadrobí, ten se do nich může pustit.

Recept je převzatý z Joy of Baking, zlobivé pusinky jsou můj (ne moc praktický, ale dobrý) nápad.

Ingredience:

(na 12 dortíků)

113g změklého másla

90g cukru krupice

3 velká vejce

1 lžička vanilkového extraktu

nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

195g hladké mouky

1,5 lžičky prášku do pečiva

špetka soli

60ml mléka

---

150g lemon curd (koupila jsem hotový v Marks&Spencer, nikomu ale nebráním, aby si vyrobil vlastní, recept je třeba tady, nebo v češtině tady)

---

2 bílky

100g cukru krupice

2/3 lžičky octa

1 lžička kukuřičného škrobu

Postup:

Troubu si předehřejeme na 180°C. Formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky.

Máslo s cukrem utřeme do pěny a postupně vmícháme vejce. Přidáme vanilkový extrakt a citrónovou kůru.

Do mísy prosejeme mouku, prášek do pečiva a sůl.

Sypkou směs a mléko postupně střídavě zapracujeme do máslovo-cukrovo-vaječné směsi a vymícháme dohladka.

Hmotou naplníme připravenou formu a pečeme 15-20 minut dozlatova.

Vychladlé cupcakes vydlabeme a naplníme je připraveným citrónovým krémem. Přikryjeme fólií a necháme přes noc uležet v lednici.

Zatím si připravíme pusinky. Troubu předehřejeme na 120°C. Bílky šleháme na střední rychlost, postupně přisypáváme cukr, až se dopracujeme k lesklému pevnému sněhu. Přidáme ocet a škrob a promícháme. Pomocí cukrářského sáčku nastříkáme na plech vyložený pečícím papírem dvanáct pusinek takového průměru, aby pěkně seděly na připravené cupcakes. Pečeme asi hodinu, potom vypneme troubu, otevřeme dvířka a pusinky v ní necháme vychladnout (klidně přes noc).

Vychladlé pusinky posadíme na uleželé cupcakes a podáváme (pozor - pusinky nepatří do lednice).

Chřest s ančovičkovým máslem a ztraceným vejcem

Jsem ve skluzu. Chřestová sezóna se blíží ke svému konci a já jsem se uráčila zveřejnit první recept. Dokonce si teď uvědomuju, že tohle byl vůbec první letošní chřest. Ostuda no. 

Recept je z kuchařky Zpátky domů od Hanky Michopulu (na podzim jí má konečně vyjít další - těšíte se tak, jako já?)

Ingredience pro dvě nanažrané osoby:
500g chřestu (dělala jsem z bílého, ale ze zeleného to samozřejmě jde taky)
3-4 filety ančoviček v oleji
60g másla
šťáva ze 1/4 citrónu
2 vejce
parmezán, olivový olej, pepř
ocet, sůl, cukr, plátek citrónu

Postup:
Změklé máslo prošleháme s jemně pokrájenými ančovičkami, citrónovou šťávou a pepřem.
Přivedeme k varu vodu s octem a připravíme si k ruce vejce (ztracené vejce se vaří 3-4 minuty a abychom je měli hotová zároveň s chřestem, je potřeba si to trošku zorganizovat).
Chřest podle potřeby oloupeme, okrájíme konce a povaříme v osolené a oslazené vodě s plátkem citrónu - trvalo mi to 12 minut, ale každý chřest je jiný, tak pozor na převaření.
Zatímco se vaří chřest, připravíme ztracená vejce (a v lepším případě si také nahřejeme talíře).
Chřest přecedíme a lehce zakápneme olivovým olejem. Na nahřáté talíře urovnáme chřest a vajíčko, přidáme kopeček (nebo dva) ančovičkového másla, posypeme hoblinami parmezánu a podle chuti opepříme čerstvě mletým černým pepřem.

Biscuit Joconde s jahodovou pěnou a bílou čokoládou

U příležitosti Dne matek jsem se rozhodla vrátit k lednové výzvě The Daring Bakers, kterou jsem o fous prošvihla, a vytvořit Imprime Entremets dessert zabalený do Biscuit Joconde. Že naprosto netušíte, co to je? To já na začátku taky nevěděla. V podstatě se jedná o ozdobený piškot s náplní. Vypadá to efektně, není to tak složité, jak se zdá a maminky (nebo kdokoliv jiný) budou ohromeny. 

Piškot jsem se rozhodla udělat puntíkovaný. Nevyšel zcela podle mých představ, ale na první pokus to docela ušlo. Jako náplň jsem zvolila máminy oblíbené jahody, které jsem navíc doplnila bílou čokoládou. 

Původní recept je od Asteroshe, která hostovala lednovou výzvu. Bohužel jsem se pro tenhle dort rozhodla na poslední chvíli a neměla jsem čas (čti byla jsem líná) si to celé překládat, recept na "biscuit" jsem tedy převzala od Cataliny. 

Ingredience 

(na dortík o průměru 12cm)

10g změklého másla

10g cukru moučka

10g bílku

11g dortové mouky (u nás se zřejmě neprodává, takže jsem si namíchala do zásoby - 250g hladké mouky, 70g kukuřičného škrobu - několikrát prosít přes jemné síto)

kapka růžového potravinářského barviva

---

28g jemně mletých mandlí

25g cukru moučka

10g dortové mouky

1 vejce (50g)

1 bílek (30g)

4g cukru krupice

10g másla

---

70ml smetany ke šlehání

70g kvalitní bílé čokolády

---

cca 200g jahod (potřebujeme získat 125g jahodového pyré)

25g cukru moučka

4g želatiny v prášku

60ml smetany ke šlehání

Postup:

Začneme vytvořením tzv. "décor hmoty". Máslo s cukrem vyšleháme do světlé pěny a zašleháme bílek. Přidáme mouku a promícháme dohladka. Hmotu obarvíme do požadovaného odstínu. Na plech si dáme pečící papír a pomocí cukrářského sáčku na něj naděláme puntíky na plochu zhruba 40x15cm. Hmotu můžeme také rozetřít v tenké (5mm) vrstvě po celé této ploše a pomocí zubaté cukrářské stěrky vytvořit pruhy nebo prostě to, čím chceme nazdobit "biscuit". Plech dáme do mrazáku a necháme ho tam alespoň hodinu. 

Teď si připravíme piškot. Troubu si předehřejeme na 250°C. Moučkový cukr a mouku prosejeme do mísy, přidáme mandle a zašleháme vejce. Šleháme dohladka, až hmota zesvětlá. V jiné míse vyšleháme z bílku a cukru krupice pevný sníh, ten pak zlehka vmícháme do mandlového těsta. Nakonec zapracujeme rozpuštěné máslo. Z mrazáku vyndáme plech s décor hmotou a rychle na ni nalijeme piškotové těsto. Rovnoměrně ho rozetřeme tak, aby vzor z décor hmoty byl zcela zakrytý. Dáme do předehřáté trouby, ihned snížíme teplotu na 200°C a pečeme asi 10 minut (já pekla jen sedm, doporučuji piškot opravdu hlídat, jde to rychle). Hotový piškot poznáme tak, že po jemném zmáčknutí se těsto vrátí zpět (je pružné). Plát upečeného těsta necháme asi pět minut vychladnout a poté ho překlopíme na pečící papír silně posypaný moučkovým cukrem - ten zabrání přilepení. Navrchu piškotu teď vidíme, jak se nám vydařil (nebo nevydařil) vzor. 

Teď přijde příprava na sestavení dortu. Na servírovací talíř si položíme okruží z dortové formy. Z piškotového plátu uřízneme dlouhý pruh, který bude přesně tak vysoký, jako forma a vysteleme jím její boky - vzorem směrem ven. Pokud jeden pruh nestačí, uřízneme další a pěkně je do formy utěsníme, aby pak nevytékala náplň. Zbylým piškotem pečlivě vyložíme dno formy. 

Krém z bílé čokolády si můžeme připravit den dopředu. V kastrůlku přivedeme k varu smetanu, stáhneme z ohně a přisypeme nalámanou čokoládu. Necháme minutku odstát a pak vymícháme dohladka. Vychladíme v lednici a šlehačem našleháme. Krémem naplníme připravené piškotové "hnízdo" - vystačí asi do třetiny výšky formy. 

Nakonec se pustíme do jahodové pěny. Jahody omyjeme, zbavíme stopek a rozmixujeme. Procedíme přes jemné síto, abychom se zbavili zrníček, přelijeme do kastrůlku a osladíme. Hladinu posypeme želatinou a necháme asi deset minut nabobtnat. Na mírném ohni zahříváme, ale nevaříme, až se želatina úplně rozpustí. Dáme vychladnout. Ušleháme šlehačku a vmícháme do ní jahodové pyré. Pěnou doplníme připravenou formu až po okraj, uhladíme a necháme zatuhnout v lednici. Před podáváním sundáme dortové okruží a dort ozdobíme jahodami. 

Protože jsem dort samozřejmě nemohla nakrojit, musíme se spokojit s fotkou, kterou pro mě udělal táta. 

Kurz vaření - klasické české omáčky

Začátkem roku jsem v jedné soutěži vyhrála kurz vaření pro dvě osoby v Prakulu. S drahým jsme vybírali a vybírali, až jsme vybrali a těšili se na 27. duben. Kurz začínal v půl páté v Suchdole. Jeli jsme metrem, autobusem a pak ještě kousek důlním vozíkem - a Suchdol je prý v Praze.  

V Prakulu jsem už byla na třech cukrářských kurzech (reportáže najdete tady, tady a ještě tady) a jestli se na cukrařině pilo, tak na omáčkách se vyloženě chlastalo. Hned jak jsme přišli, už to do nás nalejvali. Jeden účastník se po hodině vaření (čti pití) přiznal, že bude muset asi jít na kurz znovu, protože si nebude nic pamatovat. No tak hrozné to nebylo, ale jsem ráda, že mám vytištěné recepty a dělala jsem si poznámky, protože jinak nevím, nevím...

Další vtip byl v tom, že si na mě počíhala nějaká marketingová paní z té soutěže a že prý se mnou udělá malý rozhovor, vyfotí si, jak si užívám výhru a pak dorazí někdo a donese mi ještě malý dárek. Oukej, když jinak nedáte, tak já to teda beru. To jsem ovšem netušila, že ten malý dárek není až tak malý, ale spíš dost velký a hlavně těžký - zejména pro někoho, kdo přijel MHDéčkem. No, nebudu remcat a budu ráda, že tím dárkem bylo deset kilo mouky. Protože já mám fakt velkou spotřebu.

A teď už konečně k samotnému kurzu - vedl ho Václav Frič, specialista na českou kuchyni. Je trošku od rány, ale mně připadal fajn. V Prakulu už asi dlouho nebude, protože si otevírá vlastní hospodu. Škoda pro Prakul, naděje pro českou gastronimickou scénu (doufám).

Nejdřív jsme rychle nakrájeli zeleninu a cibuli a pak silné ženy a silní muži míchali základ na svíčkovou a štěpánskou.

Tyhle dvě omáčky jsme dělali ve velkých hrncích všichni společně; nejdřív jsme čekali, až základ zhnědne do odstínu tmavě hnědého mlýnku na pepř a pak jsme hodně ochutnávali. Mňam!

Zatímco na sporáku bublaly svíčková a štěpánská, tak si každá dvojice uvařila svojí vlastní rajskou, křenovou a koprovku. Je to rychlovka a všechny byly moc dobré. Až teda na naší rajskou, vařenou pod vlivem slivovice zančky "Ta moja".

V dopoledním kurzu se ke křenové podával jazyk, ale protože účastníci se prý ofrňovali, tak my měli pražskou šunku. Dobrá, ale jazyk bych si dala radši.

Je pravda, že v devět večer do sebe cpát omáčky a knedlíky je docela mazec, ale po té alkoholové smršti to ani moc nevadilo.

Po degustaci rajské, koprové a křenové jsme dokončili svíčkovou a štěpánskou a ochutnali i je. Mmmm, nejlepší svíčková na světě. A nebudu říkat "promiň, mami", protože mamka svíčkovou nedělá.

A na závěr ještě úsměv od všech účastníků kurzu, popadnout balík mouky a hurá domů. Děkuji kolegům kuchařům, kteří nás vzali autem do civilizace.