Candylicious! - Výzva The Daring Bakers'

Přiznávám se bez mučení - srpnová výzva mě vyděsila. Lisa a Mandy pro nás připravily pětadvacet stran receptů na bonbóny, pralinky, cukrovinky, sladkosti a jiné dobroty a my si z nich (nebo z nekonečné řady libovolných "candies") měli vybrat alespoň dva. Jeden druh měl být povinně čokoládový, druhý pak podle naší volby. Jak jsem na sladké, tak bonbóny moc nemusím a vyrábět domácí pralinky mě nikdy nelákalo. Nicméně jsem se rozhodla překonat své vyděšené (a taky otrávené) já, být opravdu odvážná a vyzkoušet to, co mě z daných receptů děsilo nejvíc - temperování čokolády.  

První pokus dopadl katastrofálně.

- použila jsem čokoládu z Lidlu (nic neříkejte, ja vím)

- temperovala jsem z teploty 45°C na teplotu 27°C v bytě, kde bylo 28°C

- místo mramorové desky jsem na temperování použila plech

- měla jsou čokoládu všude

- všechny bonbóny byly krásně lesklé do chvíle, než jsem je přestala sledovat ostřížím zrakem a šla spát

- ty tečky tam nejsou schválně, nejsou pěkné a už vůbec ne roztomilé (jsou to zmetky)



marcipánové bonbóny se sušenými brusinkami v hořké čokoládě



Druhý pokus dopadl jen o málo lépe.

- použila jsem čokoládu Lindt (bylo mi líto vzít Valrhonu)

- temperovala jsem z teploty 45°C na teplotu 27°C v bytě, kde bylo 30°C

- abych se nenudila, temperovala jsem dvakrát (ne, neměla jsem tu mísu s čokoládou pokládat přímo na led jen proto, že se teplota zasekla na 31,1°C)

- při prvním pokusu jsem vám lhala - teprve teď jsem měla čokoládu všude

- všechny bonbony byly krásně lesklé, i když jsem je na noc opustila, ale objevily se na nich divné cestičky ze světlých teček

Celkový výsledek je naštěstí spíše pozitivní

- neumím temperovat čokoládu a nechce se mi to zkoušet znovu

- mám domácí bonboniéru pro tátu

- zjistila jsem, co mě v kuchyni fakt nebaví (kromě mytí nádobí)

Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli sem mám dávat recept, když se to nepovedlo. Ale říkám si, že třeba by to někde chtěl vyzkoušet a dopadne lépe než já, tak nakonec proč ne.

Koktejlové třešně v marcipánu a hořké čokoládě

(podle Pavlíny Berzsiové - která tedy na namáčení třešní používá čokoládovou polevu a o temperování se nezmiňuje)

Ingredience:

10 koktejlových třešní i se stopkami

100g marcipánu

2 lžíce holandského kakaa

100g hořké čokolády (použila jsem 85%)

50g čokoládové rýže

Postup:

Třešně necháme okapat a opatrně je osušíme papírovou utěrkou. Do marcipánu zapracujeme kakao a rozdělíme ho na deset stejných kousků. Do každého kousku zabalíme jednu třešeň.

Ve vodní lázní pomalu rozpouštíme nalámanou čokoládu, až se dostaneme na teplotu 45°C - 50°C. Sundáme z vodní lázně a 2/3 čokolády přelijeme na mramorovou desku. Stěrkou ji roztíráme sem a tam a tam a sem, až má čokoláda teplotu 27°C. Vrátíme jí do uschované třetiny a promícháme. Vrátíme na vodní lázeň a nahřejeme čokoládu na 32°C (pozor, jde to rychle). Opět sundáme z vodní lázně, zabalíme misku do ručníku, aby čokoláda tak rychle nechladla a co nejrychleji do ní máčíme třešně v marcipánu. Každou necháme okapat, obalíme spodek v čokoládové rýži a pokládáme je na pečící papír. Po zatuhnutí můžeme bonbóny dát do papírových košíčků. 

Teploty pro temperování platí pro hořkou čokoládu. Pro více informací o temperování, tipy, fotky a videa zkuste kliknou sem.

Pečená zelenina

Grilovanou nebo pečenou zeleninu můžu pořád. Téměř v jakémkoliv množství, teplou, studenou, jako přílohu i jako hlavní chod. Nejradši mám kombinci lilek-cuketa-paprika, ale nepohrdnu ani cibulí nebo česnekem, na podzim a v zimě dýní, mrkví nebo celerem. Pečené či grilované žampiony většinou sním dřív, než je dám na stůl. Na tenhle recept, který je jednoduchý jako facka, jsem narazila u Adushy na blogu Food4Fun. Vypadá to krásně, chutná to dobře a při přípravě se zašpiní jen prkénko, nůž a zapékací nádoba. Zeleninu jde navíc kombinovat třeba s kus-kusem, bulgurem, rybou, masem, nebo si jí zastudena dopřát s kapkou balzamikového octa a bagetou. Mňam!

Ingredience na 4 přílohové porce:

1/2 cibule

2 stroužky česneku

1 konzerva rajčat (já jsem použila omáčku z čerstvých rajčat, která mi zbyla od plněných paprik)

olivový olej (stačí 2 lžíce)

1 malý lilek

1 malá zelená cuketa

1 malá žlutá cuketa

1-2 červené papriky

hrst čerstvého tymiánu

sůl, pepř

Postup:

Troubu si předehřejeme na 190°C. Na dno zapékací nádoby dáme rajčata smíchaná s najemno nasekanou cibulkou a česnekem (příště asi česnek i cibuli předem opeču na pánvi, protože cibule se neudělala dost a tak jsem jí z jídla vyďoubávala), osolíme a opepříme. Všechnu zeleninu nakrájíme na tenké plátky a naskládáme na rajčatovou omáčku. Pokapeme olejem, osolíme, opepříme a posypeme tymiánem. Přikryjeme pečícím papírem a pečeme 45-60 minut (na posledních 10 minut jsem papír sundala). Zelenina by měla být měkká, ale ne rozvařená.

Cuketová polévka

Miluju polívky. Nejradši krémové zeleninové, ale dobrý vývar s křupavou zeleninou a nadýchanými nočky nebo poctivá gulášovka mají taky něco do sebe. A nebo bramboračka s houbami, kulajda, francouzská cibulačka a gazpacho. Boršč, čočková, mrkvová (jak jí dělají v Čestru), vietnamské phở nebo japonský ramen. Jsem prostě polívková holka. 

A tak, když jsem u Anety narazila na recept na polévku z cuket, které jsem zrovna měla v lednici, neváhala jsem ani minutu. Peníze do kapsy, žabky na nohy, sluneční brýle na oči a šup do řeznictví pro maso na vývar. Masox a jemu podobné mají totiž k nám domů vstup zakázán. Zkoušeli jste k té nevábné hnědé kostce někdy čmuchnout? Fuj! Připravit vývar není žádná věda, kdo by nevěděl jak na to, tak svělý článek sepsala nedávno Adusha z blogu Food4Fun. Anetin recept jsem trošku odlehčila, když máme to léto, ale i tak zůstala polévka strašně moc dobrá.

Ingredience:

40g másla

2 lžíce olivového oleje

1 velká cibule

2 stroužky česneku

1 sušená chilli paprička

1kg neoloupaných cuket (menší kusy jsou lepší)

2 větvičky petrželové natě

3/4l kuřecího vývaru

sůl, pepř

chlebové krutony

Postup:

Na másle s olivovým olejem necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, rozpláclý česnek (pak ho vyndáme nebo tam dáme nasekaný a vyndavat ho nebudeme) a papričku (s tou zacházíme stejně jako s česnekem). Přidáme na plátky nakrájenou cuketu a petrželku a necháme 10 minut dusit. Přilijeme vývar a vaříme, až je cuketa měkká, nemělo by to zabrat více než 15-20 minut. Polévku rozmixujeme dohladka a dochutíme solí a pepřem. Podáváme s chlebovými krutony.

Vanilkový cheesecake s kozím sýrem a malinami - narozeninový

Pokouším se teď omezit konzumaci sladkostí, takže tenhle post je pro mě tak trochu mučení. Když si vzpomenu, jak strašně dobře chutnal ten kousek, který mi dala oslavenkyně... Achjo. Někdo jiný si ale třeba kousek nebo dva může dát, takže směle do toho. Pokud jste byli na letošním Prague Food Festivalu, mohli jste kozí cheesecake vyzkoušet v restauraci Mozaika. Jestli vám chutnal ten jejich, slibuju, že ten můj vám bude chutnat ještě víc.

Ingredience na 20cm dort:
150g oblíbených sušenek (např. shotbreads z Marks and Spencer)
50 - 70g másla (na máslovější sušenky stačí méně)
---
300g sýra Philadelphia
200g čerstvého kozího sýra
100g cukru krupice
60g domácího vanilkového cukru (nebo 2 lžičky vanilkového extraktu+60g cukru)
10g hladké mouky
3-4 vejce
2 lžíce zakysané smetany
---
maliny
1/2 balíčku bezbarvého dortového želé (lze vynechat)

Postup:
Dno rozkládací dortové formy vyložíme pečícím papírem. Troubu zapneme na 180°C.
Sušenky rozmixujeme ve foodprocesoru, přidáme studené máslo nakrájené na kousky a dáme tomu ještě několik pulzů, až se hmota spojí (nebo sušenky rozdrtíme a smícháme s rozpuštěným máslem). Sušenkovou hmotu napěchujeme do připravené formy a dáme péct na 5 minut.
Zatím si připravíme krém. Všechny ingredience by měly mít pokojovou teplotu. V míse utřeme oba sýry se vším cukrem dohladka. Vmícháme mouku a po jednom zapracujeme všechna vejce. Nešleháme, pouze zlehka mícháme - naším cílem je ingredience spojit, ne našlehat. Nakonec vmícháme smetanu a krém vlijeme na předpečený sušenkový základ.
Cheesecake je nejlepší péct ve vodní lázni. Bohužel, někdy se stane, že voda se dostane do formy i přes to, že je pečlivě obalená alobalem. Výsledkem je pak rozmáčený korpus. Dobrým kompromisem mezí tímhle ideálem a pečením napřímo, je vložit do trouby pekáč s horkou vodou a co nejblíže nad něj umístit formu. Já používám tenhle pekáč s mřížkou. Vodu dám jen po mřížku a na ni položím svůj cheesecake.
Pečeme na 180°C po dobu 15 minut, poté teplotu snížíme na 120°C a pečeme ještě hodinu. Cheesecake nesmí zhnědnout, jeho povrch by se měl po vytažení z trouby lehce třást.
Hotový cheesecake necháme ve formě vychladnout při pokojové teplotě, potom přemístíme do lednice a necháme ho tam přes noc.
Povrch dortu posázíme malinami. Želé připravíme podle návodu na obalu a štětcem potíráme maliny. Nedáváme želé moc, spíše jenom lehce překryjeme maliny, aby neosychaly.

Plněné papriky v rajské omáčce

Obávám se, že plněná paprika je jedno z těch jídel, která někteří nenávidí už od základky. Mně tohle trauma školní jídelny minulo, protože ani kuchařky v ZŠ Mendíků ani máma, plněné papriky nikdy nedělaly. Jenže se mi nikdy nelíbilo, jak vypadají. Svrasklé, blemcavé a vůbec téměř odpudivé (ty papriky samozřejmě). Pak jsem je někde ochutnala (znáte ty situace, kdy prostě na stůl dostanete jídlo a není jiná volba, než ho sníst) a zjistila, že to není až taková hrůza. Přiznám se, že mi dokonce zachutnaly a od té doby si je dávám často, když je mají někde na menu.
No oni je zas tak moc nemají, což je velká škoda a tak jsem se rozhodla, že si je udělám doma. Na trhu na Kubáni měli pěkná voňavá rajčata i pevné zelené papriky, sobotní oběd byl tedy jasný. Jenže - jak se to vlastně vaří? Každý recept říkal něco jiného, některé byly jednoduché, jiné složité, ale většina po mně chtěla, abych zašpinila několik hrnců a dokonce i pekáč! Nemám myčku a jestli nějakou domácí práci opravdu nesnáším, tak je to určitě mytí nádobí. Rozhodla jsem se tedy volně inspirovat Klárou a uvařit to všechno v jednom hrnci. Pravda je, že moc přesně nevím, kolik čeho bylo, ale pokusím se alespoň o přibližný recept. Protože to bylo děsně dobrý.

Ingredience:
3/4 kg rajčat
olivový olej
1 střední cibule
4 papriky
400g mletého masa (dala jsem směs vepřového a hovězího)
2 lžičky syrové rýže
sůl, pepř, cukr, tymián


Postup:
Rajčata navrchu křížem nařízneme, spaříme krátce v horké vodě, oloupeme a nakrájíme na kousky. V hluboké pánvi na olivovém oleji necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme rajčata a tymián a necháme pod pokličkou dusit. Zatím z paprik odstraníme semínka a naplníme je směsí osoleného a opepřeného masa s tymiánem a rýže. Když jsou rajčata měkká, omáčku rozmixujeme dohladka a můžeme také propasírovat přes jemné síto. Mně se zdálo, že je omáčky málo, tak jsem ještě přidala zbytek omáčky z pečených rajčat, co jsem měla v lednici. Dodala sice skvělou chuť a rajskou jsem už nemusela doslazovat, ale bylo jí nakonec k paprikám zbytečně moc. Omáčku osolíme, opepříme, podle chuti můžeme i osladit. Vložíme do ní naplněné papriky a pod pokličkou dusíme asi 40 minut. Podáváme jen tak, s rýží, těstovinami, knedlíkem nebo třeba kus-kusem.

Papriky si nečekaně zachovaly jak docela pěknou barvu, tak i konzistenci a nebyly ani šedivé ani rozblemcané. Omáčka byla docela oranžová, oproti té protlakové. Ale víte co? Mňam!

Vanilková zmrzlina

Venku to konečně zase vypadá, že je srpen a ne listopad, takže už se nemusím bát zveřejnit recept na zmrzlinu, který jsem zkoušela asi před čtrnácti dny.
Vlastně mě nikdy ani nenapadlo si dělat domácí zmrzliny; nemám strojek a mrazák mívám beznadějně plný. Jenže pak se přihodilo, že jsem nutně potřebovala větší než malé množství bílků a tak jsem v kuchařce hledala, kde upotřebit ty žloutky. No a našla jsem právě recepty na zmrzliny, kde se žloutků spotřebuje... no, až je člověku stydno. Pokud tedy máte zdroj dobrých vajec (jako třeba vlastní slepice nebo babičku vlastnící slepice), je zmrzlina dobrá volba, jak se příjemně zbavit přebytků. Z bílků (které v lednici vydrží třeba i pět dnů), pak můžete vyzkoušet třeba Pavlovu, Laskonky nebo potrénovat macarons.

Recept je z Velké domácí cukrářky od Pavlíny Berzsiové,

Ingredience:
300ml smetany
200ml mléka
100g cukru krupice
1 vanilkový lusk
špetka soli
8 žloutků
50g medu

Postup:
Smetanu a mléko svaříme s polovinou cukru, solí a dření z vanilkového lusku.
Žloutky vyšleháme ve vodní lázni spolu se zbylým cukrem do husté pěny. Moje rada zní - vezměte si opravdu velkou nádobu, dost to nabude a budete ještě přilévat smetanu s mlékem.
Horkou smetanovou směs zašleháme do žloutkové pěny a mícháme ve vodní lázni do zhoustnutí. Odoláme pokušení hodit to na přímý oheň, děláme zmrzlinu, ne míchaná vajíčka.
Odstavíme z vodní lázně, přidáme med, necháme ho rozpustit a pak krém zchladíme v ledové vodní lázni (do dřezu napustíme studenou vodu, přidáme led). Krém přecedíme přes husté sítko a dáme vychladit do lednice asi na 4 hodiny. Pokud jsme šťastnými majiteli zmrzlinového strojku, tak použijeme ten, pokud ne, krém promícháme a dáme - nejlépe v nerezové misce - do mrazáku. Během mrazení několikrát promícháme pomocí ponorného mixéru nebo metličky, aby zmrzlina byla hladká s jednolitou strukturou.
Podáváme jen tak nebo s ovocem či karamelem a šlehačkou.

Miluju léto!