Povitica - Výzva The Daring Bakers'

Vždycky mezi sedmadvacátým, kdy zveřejňujeme, co jsme vytvořili, a prvním, kdy nám prozradí novou výzvu, jsem jako na jehlách. Co to bude?! Šmíruju na blogu toho, kdo hostuje další výzvu a snažím se na to přijít. Někdy bych to mohla odhadnout celkem snadno (třeba v létě, když byla za úkol zmrzlina), někdy bych mohla hádat, až bych se uhádala k smrti. 
Třeba zrovna tenhle měsíc. Nebo vy už jste snad někdy slyšeli o něčem, co se jmenuje Povitica (čti povatýca)? Pod tímhle zvláštním názvem se ale skrývá něco úplně obyčejného, něco, co už jste zřejmě i ochutnali. Kynutá ořechová roláda. A ochutnaly jí i spousty lidí ve světě. Povitici si dají Chorvati a Slovinci, Češi a Slováci si pochutnají na ořechovníku, v Polsku servírují makowiec, Maďaři by se hádali, že správné jméno je kalács, Srbové by nesouhlasili a trvali by na jméně štrudla, Američani zase na označení potica. Ať je to, jak je to, dnes servíruji povitici.

Recept pro nás připravila Jenni z blogu The Gingered Whisk.

Ingredience (na jeden malý bochník):
1/2 lžičky cukru
1/4 lžičky hladké mouky
2 lžíce teplé vody
1/2 sáčku sušeného droždí (3,5g)
---
280g mletých vlašských ořechů
60ml mléka
60g másla
1 žloutek
1/4 lžičky vanilkového extraktu
115g cukru krupice
1/4 lžičky skořice
1/4 lžičky kakaa
---
120ml mléka
40g cukru krupice
špetka soli
1 velké vejce
30g rozpuštěného másla
280g hladké mouky
---
2 lžíce studené kávy
1,5 lžíce cukru krupice
---
máslo na vymazání formy

Postup:
Nejprve si připravíme kvásek (i když si nejsem tak jistá, že u sušeného droždí je to potřeba, radši jsem dodržela recept). V menší misce promícháme cukr, mouku, droždí a teplou vodu, přikryjeme fólií a necháme vzejít na teplém místě asi 5-10 minut.
Zatím umícháme náplň. Ohřejeme mléko spolu s máslem a smícháme s ostatními ingrediencemi.
Teď se můžeme pustit do přípravy těsta. Nejprve ohřejeme mléko (recept říká na 43°C, já bych tu teplotu nazvala "vlažná"). Mléko přelijeme do velké mísy, přidáme cukr a sůl a necháme je rozpustit. Vmícháme lehce prošlehané vejce, kvásek, rozpuštěné (ne horké!) máslo a asi čtvrtinu mouky. Promícháme a začneme po částech zapracovávat další mouku, až se těsto začne odlepovat od stěn mísy a čistit je. Těsto vyklopíme na pomoučněnou plochu a hněteme a přidáváme další mouku, až je těsto hladké a nelepí. Je možné, že nepoužijete všechnu mouku nebo jí budete potřebovat více. Můžete také použít robota s hnětacím hákem a celý proces zvládnout v míse.
Čistou mísu lehce namažeme olejem, vložíme do ní těsto a přikryjeme fólií. Dáme kynout na teplé místo asi na hodinu a půl - těst zdvojnásobí svůj objem.
Po vykynutí, respektive "vyzrátí" (jak se tomu správně říká - kynutí je prý až ta poslední fáze před pečením) těsta, je třeba ho vyválet a to co nejtenčeji. Na pomoc si tedy vezmeme čistý ubrus (nebo větší utěrku), posypeme ho hladkou moukou a rozvalujeme těsto do obdélníku. Recept říká, že nám vznikne obdélník o velikosti 25x35cm, ale měla jsem ho tak dvojnásobný, než jsem dosáhla požadované tloušťky těsta. Jde to jen pomocí válečku, ale těsto můžeme také vytahovat pomocí hřbetů rukou, jako u taženého štrúdlu. Nakonec odkrojíme kraje, abychom měli úhledný obdélník, ale není to nutné.
Celý povrch obdélníku pomažeme ořechovou nádivkou a zatočíme do roličky (z delší strany). Formu na biskupský chlebíček si vymažeme máslem a "hada" do ní poskládáme, nebo spíš stočíme. Díky tomu pak bude mít povitica hezký vzor na řezu. Nejsem si úplně jistá, jak to popsat, ale v originál receptu na stránkách DBs' jsou fotky.
Povrch potřeme směsí kávy a cukru (nebo bílkem, který nám zbyl z ořechové nádivky). Formu přikryjeme fólií a necháme 15 minut kynout.
Troubu si předehřejeme na 180°C stupňů a povitici pečeme 15 minut. Poté teplotu snížíme na 150°C a pečeme ještě 40-45 minut.

Ořechová nádivka je super, ale těsto se mi zdá trochu suché. Snědla jsem jenom malý kousek a nijak zvlášť nelituji, že víc si dát nemůžu. Ze zbytku těsta jsem vyrobila ještě jednu mini-povitici s kávovou náplní, s tou je ještě sušší, takže recept zřejmě opakovat nebudu. I tak to bylo bezva, už jen kvůli těm pěkným vzorům na řezu.