Apetit piknik


Tak a je to za mnou! Konečně jsem se po čtrnácti dnech pořádně vyspala... Začínám tenhle článek stejně, jako ten loňský. Moje pocity jsou tentokrát ale trošku jiné. Letos jsem totiž věděla, do čeho jdu a mnohem lépe jsem se připravila.
Už jsem se nestrachovala o to, kdo si všechny moje výtvory koupí, ale spíš o to, jak to udělat, abych toho napekla co nejvíc. Vytvořila jsem časový harmonogram, zapůjčila si větší než malé množství dortových forem, zajistila si druhou lednici, odvoz nákupu z Makra, přísun bílků na macarons a zařídila asi tísíc dalších drobností. V průběhu příprav mě postihlo několik nepříjemností, jako například zničehonic nefungující lednice, kterou jsem předtím tři hodiny myla, ale všechno se nakonec v dobré obrátilo a já se na letošní Apetit piknik opravdu těšila.


Přípravy - není nad slunce rozpouštějící vaše výtvory

Měla jsem sice několik krizi - třeba když jsem po dvou dvanáctihodinových směnách v kuchyni nemohla spát, protože mě bolely všechny svaly v těle a věděla jsem, že ráno musím vstát a jít do své běžné práce. Nebo když jsem zapomněla zavřít šuplík a praštila se do ledvin tak, že jsem bolestí málem omdlela. A samozřejmě taky, když se mi nepodařil další plech macarons a ještě jsem se o něj spálila. Jo, seděla jsem v kuchyni na zemi a brečela - ale pak jsem si řekla, že to zvládnu, že spokojení zákazníci mi za to stojí a šla míchat další várku těsta.

Tady se ještě směju - mám toho napečeno dost

Večer před piknikem jsem měla v lednicích 12 cheesecakes a 520 macarons. Všechno jsem to napekla úplně sama. Byla jsem na sebe opravdu pyšná. Byla jsem na sebe pyšná i ráno na pikniku, když se u mého stánku tvořila fronta, o které mi přátelé chodili v pravidelných intervalech sdělovat, že je rozhodně ze všech nejdelší. Všichni zákazníci byli milí a trpělivě čekali, až na ně přijde řada. A pak to přišlo. Půl dvanácté a já měla vyprodáno. Nechápala jsem, jak je to možné a několikrát jsem překontrolovala lednici i krabice na macarons, jestli v nich nic nezůstalo. Prodala jsem dokonce i minicheesecakes, původně určené jako dárky pro kamarády. Loni jsem měla jen 5 dortů a 170 macarons, fronta byla taky pořád a zásoby vydržely hodinu a padesát minut. Jak je možné, že více než dvojnásobný počet cheesecakes a trojnásobný počet macarons nevydržel déle?
Já nevím. Je mi opravdu líto, že se nedostalo na vás všechny, kdo jste kvůli mým dobrotám jeli do Karlína kdovíodkud. Strašně si toho vážím a doufám, že jste si dali nějakou jinou dobrotu, moc se nezlobíte a chápete, že víc toho v mých silách nebylo.


Lidí bylo prý kolem deseti tisíc

Jsem úplně vyčerpaná a cítím se, jako bych měla strašnou kocovinu. Radost z úspěchu mi kazí připitomělé komentáře a články lidí, kteří sice na jedné straně chtějí ochutnat něco exkluzivního, s láskou dělaného a nešizeného, ale na druhé straně nechtějí pochopit, že takového zboží nelze mít neomezené množství. Dočetla jsem se dokonce, že kdybych byla inteligentnější, dojela bych si pro další zásoby, když byl takový zájem. K tomu opravdu nemám co říct.

Ráda bych upřímně poděkovala všem, kteří vystáli frontu u mého stánku a dali mi tak najevo, že moje pečení za něco stojí. Taky děkuji všem, kteří třeba dorazit nemohli, ale podporovali mě svými komentáři tady na blogu i na facebooku. Jsem vděčná časopisu Apetit za příležitost potkat se s čtenáři mého blogu osobně.
V neposlední řadě patří obrovské díky, které se slovy ani nedá vyjádřit, mojí prodejní asistentce Kláře, mým řidičům a nosičům Honzovi a Petrovi, mé dodavatelce bílků Kateřině, mému dodavateli lednic Kytkovi, Aleně, Jitce, Pavle a Zuzce - které mi zapůjčily dortové formy a tácy a vůbec všem přátelům, kamarádům a známým, kteří mě morálně podporovali kdykoliv to bylo třeba. Petrovi Klimešovi díky za fotky, sama jsem nestihla udělat ani jednu. Děkuji vám všem.

Kdo má pocit, že se bez cheesecakes, macarons nebo jiných sladkostí od Chez Lucie nedokáže obejít, může si je zkusit objednat na mailu ChezLucie@email.cz. Nedokážu slíbit cokoliv ani kdykoliv, přeci jen chodím do práce, ale pokusím se individuálním objednávkám vyjít vstříc.

Chez Lucie na Apetit pikniku (podruhé) - pozvánka

Jednou rukou míchám těsto na macarons, druhou rukou píšu tuhle pozvánku a v hlavě se mi honí tisíce drobností, na které nesmím zapomenout. Ano, je to tak - blíží se Apetit piknik a já už zase vyšiluju.

Mám obrovský blok s nákupním seznamem, časovým harmonogramem a spoustou poznámek. Mám nejhodnější kamarády na světě, kteří mě podporují jak morálně, tak fyzicky (nosí těžké nákupy nebo ještě těžší lednice), zachraňují mě v krizích (a že ta největší je zřejmě ještě přede mnou) a poslouchají moje fňukání. Mám velmi tolerantní spolubydlící, kteří se už dva týdny nemůžou hnout v kuchyni. A já se drze rozhodla napéct alespoň dvojnásobek sladkostí, než jsem zvládla loni. Ještě pořád mám jenom dvě ruce a jednu troubu, ale časový plán vypadá na papíře docela snesitelně, tak mi držte palce.

Řekněme, že všechny katastrofy (rozbitá lednice, zaseknutá laminovačka, zavirovaný počítač a chcíplý kvásek) jsem si už vybrala a tak si můžu dovolit vás všechny pozvat na 2. Apetit piknik.

Takže - v sobotu, tedy 23.6.2012 od 10:00, se na vás spolu s prodejní asistentkou Kačkou Žvýkačkou budeme těšit u stánku Chez Lucie na Karlínském náměstí v Praze.

Chystám pro vás báječně krémové cheesecakes - třeba čokoládový s mátou, levandulový nebo s bezinkovo-šampaňským želé a samozřejmě - macarons. Letos jsem připravila, kromě jiných, i exkluzivní, Francií šmrncnuté náplně, inspirované samotným PH.

Samosebou se rozumí, že na pikniku nebude jen můj stánek a tak bych ráda doporučila ještě pár dobrot, co rozhodně nesmíte vynechat:

- Kateřina Kočičková a její Tři kopečky - absolutně bezkonkurenční zmrzlina (jestli mi nenecháte okurko-mátovou s ginem, tak se mě bojte!)
- Thuy a Mai alias Viet Food Friends - tuším, že budou na cooking show prezentovat vietnamskou kuchyni, tak snad se vám podaří pro sebe urvat alespoň jeden závitek
- Ája Voráčková - loni si zákazníci stýskali, že nebyly v prodeji žádné slané dobroty, takže kdo není na sladké, dá si slané krekry od Áji

Já navíc rozhodně neodolám cidru z Cidrerie a pokusím se nasyslit si nějaké zásoby na doma.

Doufám, že se v sobotu uvidíme v Karlíne v hojném počtu, že nám bude přát počasí a že si piknik užijeme alespoň tak, jako loni. Už se moc těším!

Savoiardi

Až se zase někde dočtu, že někdo musel nacpat do tiramisu dětské piškoty, protože v tom zapadákově, kam chodí nakupovat, nic lepšího nemají, tak se asi neudržím. Vajíčka, cukr, mouku a kukuřičný škrob tam mají? Ano? Výborně! Takže nepindáme, nenahrazujeme a upečeme si svoje vlastní italské piškoty - tedy savoiardi. Je to jednoduché jako facka!

Ingredience na 30 piškotů:
3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
75g cukru krupice
90g hladké mouky
2 lžíce kukuřičného škrobu
50g cukru moučka

Postup:
Troubu předehřejeme na 175°C. Dva až tři plechy vyložíme pečícím papírem.
Z bílků s cukrem ušleháme pevný, lesklý sníh. Žloutky prošleháme vidličkou a opatrně je vmícháme do sněhu. Navrch prosejeme mouku se škrobem a zlehka promícháme tak, aby hmota zůstala nadýchaná. Přendáme ji do cukrářského sáčku s velkou hladkou koncovkou (nebo jen s ustřiženým rohem) a na připravené plechy nastříkáme piškoty. Posypeme je polovinou moučkového cukru, asi pět minut počkáme, až se cukr rozpustí a posypeme zbytkem. Pečeme dozlatova, trvá to asi 15 minut. Necháme vychladnout na mřížce.
Ve vzduchotěsné krabici je můžeme skladovat až 3 týdny (pokud je někdo nesežere mnohem dřív)

Slibuji (hlavně sama sobě), že už nikdy, ale opravdu NIKDY, nebudu běhat dvě hodiny po obchodech ve snaze ty pitomý savoiardi sehnat. Příště - hned po neúspěchu v prvním obchodě - jedu domů, zamíchám ingredience a zapnu troubu, nebudu lítat po Praze jako blázen, nezmoknu a už vůbec si nebudu dávat žádný alkohol na uklidnění. No možná si trošku dám - za odměnu.

Rebarborový crumbl

Já prostě miluju rebarboru. V koláči, v salátu, v alko i nealko nápojích, občas schroupu pár kousků jen tak za syrova, i když se všude píše, že se to nemá. Taky se stonky mají prý oloupat a předvařit, než se dají do koláče. Už se nepamatuji, jestli rebarboru mamka loupala nebo ne, ale nepředvářela ji určitě a reveňový koláč s drobenkou byl v dětství jeden z mých nejoblíbenějších. Protože jsem osoba líná, tak jsem se při výrobě sirupu na loupání vybodla a zbylá dužina je velmi poživatelná i se slupkou. Jak jste asi poznali, zatím žiju.
Lidová (internetová) moudrost říká, že po svatém Janu už se rebarbora nemá konzumovat vůbec, kvůli vysokému obsahu nějakých kyselin či čeho, takže neleňte a vyzkoušejte tenhle super snadný dezert teď, dokud je to bezpečné. Vzhledem k tomu, že rebarbora je zelenina, budeme ho považovat za dietní. Ha!

Recept je převzatý z knihy Deník Dity P.

Ingredience na 4 malé porce:
3 hrnky rebarbory, pokrájené na kousky
2 lžíce cukru krupice
---
50g másla
60g ovesných vloček
50g hladké mouky
65g třtinového cukru

Postup:
Troubu si předehřejeme na 180°C. Čtyři malé zapékací misky vymažeme lehce máslem.
Z másla, vloček, mouky a třtinového cukru připravíme drobenku.
Rebarboru dáme do misky a zasypeme ji cukrem. Necháme asi 5 minut stát, poté ji rozdělíme rovnoměrně do připravených misek a zasypeme drobenkou.
Pečeme asi 25 minut, až drobenka zezlátne a rebarbora začne lehce probublávat na povrch.
Před podáváním necháme chvilku zchladnout a podáváme třeba se zmrzlinou, oslazenou zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem.
Crumbl můžeme připravit i jedné velké zapékací míse.

Můj rebarborový crumbl není vizuálně příliš přitažlivý - nevím proč, ale nemám štěstí na červené stonky a všechny moje rebarborové výtvory končí zeleno-hnědě.