Apetit piknik 2013

Foto: Jiří Tashi Vondráček

Wooohooo! Třetí Apetit piknik se povedl ze všech nejvíc a já jsem šťastná jako blecha. Příšernou únavu spojenou s usínáním za pochodu bohatě vyvažuje naprosto euforický pocit, který z letošního ročníku mám.
Stihla jsem upéct do puntíku všechno, co jsem ve svém drzém časovém plánu před měsícem sepsala. A ještě jeden dort navíc.

I přes to, že za první víkend vyhrazený pečení macarons se nepovedla ani jedna a tak jsem další víkend musela napéct více než 2000 skořápek. To je 60 plechů.

I přes to, že jsem se po tom nepodařeném víkendu samozřejme sesypala a měla chuť se na všechno vykašlat. Pomohl odpočinek v podobě dvou opíjecích večírků s přáteli a víkend, co má 30 pracovních hodin.

I přes to, že uprostřed noci, kdy jsem měla v plánu umíchat čtyři krémy do macarons a v bytě mi hučely dvě narvané lednice, náhle vypadl proud. V bytě bylo asi 28°C. Nejdřív jsem byla v takovém šoku, že jsem nedokázala nic - jen stát a koukat do naprosté tmy. Pak se dostavil záchvat paniky a nakonec jsem se zmohla v zoufalé volání na twitteru, že hledám místo v jakékoliv lednici v Praze. Elektřinu nakonec pustili, ale já byla tak pikosekundu před infarktem.

I přes to, že celé tři dny, které jsem měla vyhrazené na pečení cheesecakes, byla venku tropická vedra a počasí lákalo k válení se u vody.

I přes to, že v tom počasí moje lednice nestíhaly, hučely, vrčely a bylo v nich asi tak 15°C. A samozřejmě se do nich nevešlo 21 dortů a 1000 macarons.

A víte co? I přes to všechno - nebo možná právě proto - jsem si letos pečení vážně užívala. Otevřenej balkon, hlasitá hudba, bezinková šťáva a já šťastně tancující po kuchyni s dalším kbelíkem Philadelphie. Od chvíle, co vypadl proud už mi všechny problémy připadaly tak malicherné.
A pak nastal den D. Oproti svému zvyku být nervózní a nespat, jsem spala tvrdě až do zazvonění budíku. Po příjezdu do Karlína a vyřešení menšího nedorozumění, jsme s mým skvělým týmem nazdobili stánek, dali si kávu a začali krájet dorty. Okolo 9:45 se u stánku začala nenápadně tvořit fronta. Krájeli jsme ostošest. Malou chvilku po desáté jsme mohli začít prodávat.

Opravdu vám nemohu prodat "jen krabičku macarons" bez fronty. Možná by mě pak někdo z ní zabil.
Foto: Jiří Tashi Vondráček

Ehm, to je moje fronta?
Foto: Tereza Levá

Bylo to naprosto skvělý! Všichni ve frontě byli milí, nikdo neremcal ani se nestrkal, každý se usmíval, spousta z vás chválila můj blog a já byla opravdu šťastná. Matně si vzpomínám, že jsem poskytla rozhovor České televizi, ale co jsem říkala, bohužel nevím. Snad něco chytrého.

Mediální hvězda v akci
Foto. Veronika Pořízková

Před půl druhou bylo téměř vyprodáno a na pultě se krčilo posledních pár kousků slaného cheesecakeu. Od něj mě zachránila Veronika, se kterou jsme se střídaly na stánku - nabídla mi, že ho ode mě odkoupí a prodá dál, aby už mohla začít prodávat svoje cupcakes a cake popy. Byla jsem ráda, že můžu sbalit věci a jít ochutnávat na stánky ostatních prodejců.

Vyprodáno!
Foto: Jiří Tashi Vondráček

Nakonec, je mojí - opravdu milou - povinností poděkovat:

Všem nakupujícím u mého stánku - za trpělivost ve frontě, za úsměvy a milá slova - byli jste skvělí!

Dorce za obrovskou pomoc ve finále a na stánku.

Apetitu za uspořádání pikniku, který je rok od roku lepší.

Aleně, Irče, Jitce, Kláře, Kočičkovým, Lili, Martině, Pavle, Pavli, Silvii a Zuzce za zapůjčení dortových forem.

Kočičkovým za dodávku mnoha litrů bílků na macarons.

Martině za darovanou lednice včetně dovozu.

Pracovníkům, kteří velmi rychle obnovili dodávku elektrického proudu do mých lednic.

Kláře Bernklau za radu, která zachránila moje macarons.

Hance Rawlings za extra dávku morální podpory.

Tashimu za nabídku lednice v krizové situaci a za krásné fotky.

Rodičům za prostor v mrazáku.

Připadám si jak na Oscarech...

Nuselské prodejně Sklizeno za vstřícnost.

Zdeňkovi Smrčkovi za pomoc při výběru kávy do kávových macarons.

Různým lidem v mém okolí, ať už přátelům čí známým, za neúnavné povzbuzování.

Neznámé slečné, která se se mnou chtěla vyfotit - připadala jsem si jako úplná celebrita!

Jakubovi ze stánku Foodissimo za paštiky.

Jáchymovi z Cidrerie za cidre.

Zuzaně Dvořákové z Laskomin za skvělé koláčky a macarons.

Fanouškům blogu za fotky mého stánku - budou v galerii na facebooku.

Mé největší díky, které nedokážu slovy dostatečně vyjádřit, patří Honzovi a Klokanovi. Za všechno vám oběma strašně moc děkuji, bez vás bych to nedala.

Tak zase za rok? Mrk, mrk...